TLDR: Někteří poddaní v Anglii měli ve 14. století větší míru „nemocenské” a svátků, než mají Britové dnes. Studie tuna.

Jestli ještě furt máte středověk za pekelnou éru, kdy neexistovaly teplé barvy, hlavní zábavou bylo válení se v bahně a lidi od ledna do prosince dřeli pro šlechtu, nesu jedno překvápko. Středověk byl v mnoha ohledech hrubý a brutální, ale pracovní režim některých rolníků nebyl zdaleka tak nelidský, jak často slýcháme. Alespoň na některých panstvích se totiž dochoval systém, který by jim leckterá moderní firma mohla závidět.

Zatímco mnozí dnešní zaměstnanci chodí do práce i s nachlazením a o neplaceném volnu si mohou nechat zdát, rolníci na britském panství Ramsey Abbey si na konci středověku užívali systém, který jim poskytoval překvapivě velkou flexibilitu. Ať už šlo o nemoc, úmrtí v rodině nebo svátky, v účtech místních správců je zaznamenáno množství volných dnů, které lidé skutečně využívali.

„Cool, jak to zjistili?“

Archivátoři mrkli na analýzu vrchnostenských účtů a pracovních záznamů: kolik práce měli poddaní odvést, kolik jich kvůli nemoci vynechali a jaké konkrétní případy se objevují v lokálních archivech. Ukázalo se, že nemocnost byla nejvyšší během žní – období extrémní fyzické zátěže, kdy byli lidé unavení, zranění a náchylnější k úrazům. Zároveň šlo o období, kdy lordi byli nejpozornější, protože náhradní práce byla drahá.

Někteří byli nemocní jen pár dní, jiní – jako jistý Richard Colleson – chyběli celý rok a zmeškali přes 150 povinností. Přesto nebyl popraven ani mu nebyla useknuta ruka, jak by možná čekala popkultura. Místo toho byl jeho výpadek prostě administrativně zaznamenán jako skutečnost, se kterou se musela vrchnost vypořádat. A podobných případů je v archivech překvapivě mnoho.

Do toho připočítejme další benefit: vdovy měly 30 dní volno po úmrtí muže. Taková Agnes le Reve dostala třeba dvakrát volno kvůli úmrtí v domácnosti. Středověk měl objektivně horší zdravotní péči, ale společenské normy v některých regionech reflektovaly realitu lidské nouze víc, než bychom čekali.

„Jak na tom byli se svátkama a víkendama?“

Volné soboty jsou samozřejmě výmysl posledních dekád, ale již ve středověku měli volné neděle – pokud tedy budeme za volno brát povinnou účast na bohoslužbě. A k tomu se přidávají hojné svátky. Jejich počet se lišil region od regionu, ale někde jich bylo až 30 dní ročně. V praxi to nebyla vyloženě „placená dovolená“, ale pořád šlo o dny, kdy se nepracovalo nebo se pracovalo méně.

Jen pro srovnání: v moderním Česku máme dnes 14 dnů státních svátků. Ačkoliv pracovní zátěž rolníka byla fyzicky drtivější, kalendář volna nebyl vůbec zanedbatelný.

„Tak to je pohoda, kde se můžu zapsat?“

Zase si úplně ten středověk neidealizujme. Rolníci čelili nevolnictví, tvrdým trestům, vyšší úmrtnosti, hladomorům a omezené osobní svobodě. Ale právě proto překvapí, že v některých regionech byla jejich pracovní práva či volnočasové režimy překvapivě štědré.

Ačkoliv dekádu staré meme o tom, že rolníci obecně měli 150 volných dnů v roce, není pravdivé, nebylo to ani tak hrozné, jak to občas ve fikci vypadá. Zdá se, že pokud byl každodenní život dostatečně tvrdý, systém si občas vynutil určitou míru kompenzace. Možná tedy platí staré pravidlo: čím náročnější existence, tím přívětivější volno.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]