TLDR: Betlémská hvězda se objevuje jen v jednom evangeliu, vzniklém desítky let po popisovaných událostech, a nemá žádné přímé potvrzení v dobových astronomických záznamech – pokud šlo o skutečný jev, nejlépe mu odpovídá konjunkce planet. Inspirace hir, zdroj hir.

Nesmí chybět v žádném betlému – dlouhá vlasatice, která si hoví nad scenérií plnou zvířat a Transformerů a plastových vojáčků (nebo co tam cpete vy?) a údajně zvěstuje narození potomka Ústředního Big Bosse Vesmíru. Zároveň je to ale jeden z těch biblických detailů, které by moderní věda mohla potenciálně dokázat! Máme astronomické záznamy více lidí starověku než jen těch z Blízkého východu, a máme i solidní představu o dobové mytologii. Bohužel však přesto identifikace hvězdičky hovící si poblíž Země není o moc jednodušší…

„Jak se to ale dá dohledat?“

OK, budeme vycházet nejprve z premisy, že skutečně existoval astronomický objekt, který byl vidět na obloze pár let před počátkem letopočtu. Teoreticky lze samože mávnout rukou a říct, že hvězdičku vyčaroval Bůh jenom pro diváky v Betlémě, ale to bychom se moc daleko nedostali (nicméně může to být odůvodnění, pokud by vám snad závěr článku pošlapával vaši víru!).

Problém číslo jedna je, že žádný z nich přesně neodpovídá popisu z evangelia, zejména motivu „hvězdy, která jde před nimi a zastaví se nad místem“. Astronomie umí spočítat pohyby planet, ale neumí z nich udělat GPS navigaci do Betléma.

Nemenší problém je, že není jasný přesný rok narození Krista. Překvapivě to totiž není rok 1. Dnes působí nejpravděpodobněji, že kvůli chybné rekonstrukci chronologie v 6. století se jeví nejrealističtěji období roky 7 až 4 př. n. l. Starověké kalendáře měly zkrátka co do přesnosti datace co dohánět!

Při vědomí těchto možností a limitací lze přesto ukázat na jeden možný objekt…

„Jaký objekt?“

Astronomové samože zkoušeli najít možné kandidáty: konjunkce planet, komety, novy, supernovy, a to jak ze známých dat (dnešní extrapolace pohybu planet nazpět), tak i dobových zápisů především čínských a středněvýchodních astronomů. A všechny tyto jevy se v období kolem přelomu letopočtu skutečně odehrávaly – a některé byly nápadné! Nejnovějším „horkým kandidátem“ je pozorování podivné hvězdy, která byla dle čínských zdrojů viditelná zhruba 70 dnů kolem roku 5 př. n. l. a která mohla být vnímána jako objekt s proměnlivou polohou. Podle zápisu přitom mohlo jít o kometu nebo jiný přechodný jev.

Jak nicméně sumíruje Aktuálně, uvážíme-li, že vlasatici jako Betlémskou hvězdu začal znázorňovat až Giotto di Bondone ve 14. století, a fakt, že starověká společnost komety vnímala spíše jako špatné znamení, kometa působí jako dobová událost pro „zvěstování spasitele“ jako ta méně pravděpodobná možnost.

Populárnějším vysvětlením je (vzhledem k tomu, že by to byla skutečně spíše hvězda nežli vlasatice) proto konjunkce planet. Právě vzácné seřazení planet (zejména Jupiteru a Saturnu), které z pohledu ze Země působilo jako mimořádně nápadné přiblížení dvou jasných objektů, mělo podle extrapolací pohybu nastat v roce 7 př. n. l. Možností je víc, ale nejčastěji se mluví o tom, že Jupiter (planeta královská) se Saturnem (hvězda Židů) se na obloze opakovaně přiblížily natolik, že šlo o výrazný a symbolicky čitelný úkaz, takže této teorii nechybí ani mytologická rovina!

Stopro jistá odpověď však není ani tahle možnost…

„No a byl to vůbec astronomický objekt“

Tím se dostáváme na ještě tenčí led. Vtip je v tom, že zkazky o Betlémské hvězdě se objevují výhradně v Matoušově evangeliu a nikde jinde – ani u Lukáše, ani u Marka, ani u Jana. To samože není ani zdaleka (ANI ZDALEKA!) jediný rozpor mezi evangelii, ale jde o první indikátor, že údajná astronomická událost nemusela být ani tak fyzická, jako spíše metafyzická.

Matoušovo evangelium totiž vzniklo až někdy mezi 40–90 lety n. l., tedy minimálně několik desetiletí po událostech, které popisuje. Nejde o očité svědectví, ale o text psaný s odstupem, v prostředí, kde se už pracuje s teologií, symboly a naplněním starozákonních proroctví. Hvězda tak může být zpětně „dopsaná“ jako významový prvek, ne jako reportáž z místa dění…

Už dlouho před vznikem evangelií platilo, že významné nebeské úkazy ohlašují narození nebo nástup velké osobnosti. Nebe bylo vnímáno jako „jazyk bohů“ – a hvězdy byly jeho písmena. Již v mezopotámské astrologii (jedné z nejstarších známých) existovala pevná vazba mezi královskou mocí a pohyby planet, hlavně Jupitera (planeta králů). Ostatně to, že Betlémská hvězda byla spíše metaforou, míní i mnohé náboženské interpretace.

Vzhledem k tomu, jak moc staré křesťanské mýty platí za remake mýtů ještě starších („pohanských“), není nepředstavitelná ani možnost, že autoři Matoušova evangelia si zkrátka vypůjčili zaběhnuté starší symboly a narativy a dosadili je do svého příběhu. S jistotou ani to samože nevíme – ale pokud neplatíte za fundamentalisty, vlasatice má v reálných událostech na přelomu letopočtů asi stejnou oporu jako ten Optimus Prime!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]