TLDR: Srovnání různých typů společenských norem ukazuje, že individualistické společnosti se za poslední 2 dekády mírně zpřísnily – a kolektivní naopak povolily. Studie tuna.
„Děcka dnes mají to špatné chování, pohrdají autoritami, projevují neúctu ke starším a místo cvičení milují povídání,“ stěžoval si ve 3. století př. n. l. pán, který vynalezl plátno. Dalo by se tedy mávnout rukou nad tím, že lidé si vždy na společnost stěžovali… ale není to nakonec přece jen kapku složitější?
„Jak se studují společenské normy?“
Společenské normy tvoří neviditelný základ lidského soužití. Co se smí a co už ne? Normy od pozdravů po předbíhání ve frontě zkoumala nová „megastudie“ z Institute for Futures Studies ve Stockholmu. A jak ukazují její výsledky, tenhle neviditelný řád se v posledních desetiletích dramaticky proměnil.
Vědátoři pod bičem Kimma Erikssona a Pontuse Strimlinga sesbírali odpovědi od více než 25 000 lidí z 90 zemí světa. Ti hodnotili běžné situace – například, jestli je přijatelné mluvit s plnou pusou, přerušovat druhé, nebo si odplivnout na ulici. Výsledky pak porovnali napříč kulturami – a vyšlo jim, že svět se stal celkově tolerantnějším.
Zjednodušeně řečeno: hranice přijatelného se posouvají směrem k volnosti. Ale pozor – ne u všeho! Zároveň klesá tolerance k hrubosti, vulgaritě a neohleduplnosti. Jinými slovy: svět si víc dovolí, ale méně odpouští sprostotu.
Společenské normy mohou být obtížné. Zdroj: Public Domain
„Co za to může?“
Autoři rozlišují dva hlavní morální motory. Prvním je individualismus – typický pro Západ, zdůrazňující svobodu a péči. Druhým je kolektivismus, běžný v mnoha částech Asie či Blízkého východu, který staví důraz na čistotu, tradici a „správnost“ chování. Tyto kolektivní normy jsou obvykle přísnější, zejména vůči tomu, co považují za „nečisté“ nebo „vulgární“.
Za posledních dvacet let se však oba tyto póly posunuly – i přísné kultury lehce povolily a individualistické společnosti naopak zpřísnily parametry toho, co považujeme za bezohledné. Výsledkem je svět, který se paradoxně sjednocuje: více svobody, ale i více respektu.
Zajímavé je, že tato globální homogenizace probíhá přirozeně – díky internetu, mezinárodní mobilitě i kulturním vlivům. Mladší generace napříč kontinenty reagují podobně na stejné situace – i když vyrostly v odlišných kulturách.
Globální každodenní normy specifické pro určité chování a situace. Barevně označená matice ilustrující globální hodnocení vhodnosti (průměr za 71 společností) patnácti typů chování v každé z deseti situací. Zdroj: Eriksson et al., Communications Psychology, 2025
„Jak to může měnit internet?“
Příchod nových „woke“ norem mnozí vidí jako nějakou obludnou konspiraci, ale – ačkoliv přímo tohle téma práce neřešila – vedle zjištění skandinávské studie působí jemnocitnější individualistická společnost zkrátka jako vývoj neoddělitelný od vzniku globální informační dálnice.
V éře, kdy internet neexistoval, ale vám se stalo nějaké příkoří, mohli jste si postěžovat nejčastěji jenom ve svém okolí – které vám ale dost možná ono příkoří způsobilo. Dnes, kdy je potenciálně možné si postěžovat lidem po celém světě, se ale ona příkoří mnohem snáze rozmáznou i za kopečky. Možná právě to může být motor sledovaných společenských změn v diametrálně odlišných společnostech.
Možná jsme ale prostě, alespoň statisticky, o něco slušnější než dřív! V kontrastu s tím, jak vlastně vývoj morálky vnímá lidstvo od—inu—nejméně od Platóna…
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
