TLDR: Nová analýza historických dat ukazuje na dosud netušené vlastnosti vesmírného signálu z roku 1977. Spíše než na vetřelce však výzkum stále favorizuje vodík. Studie tuna.

Praví se, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá – v případě signálů z temnoty vesmíru však tato lidový moudrost získává hororové kontury! Jak totiž říká jiná moudrost: jsou jen dvě možnosti; že jsme ve vesmíru sami, anebo že ne. A obě jsou stejně děsivé…

Nová analýza archivu SETI dat ukazuje, že signál Wow – asi nejslavnější podezřelé volání z vnějšího vesmíru – byl čtyřikrát silnější, než se původně myslelo, a navíc měl frekvenci 1420,726 MHz – vyšší a divnější, než kdokoli čekal. Ufouny autoři výzkumu přesto nečekají!

„Co to byl signál Wow?“

Signál „Wow!” z roku 1977 je dosud nejzajímavějším kandidátem na možný (kousek?) signál mimozemské inteligence. Nacházel se v blízkosti vodíkové čáry 1420 MHz – ta je produktem charakteristického záření neutrálního vodíku, nejčastějšího prvku vesmíru. Z toho někteří SETI vědátoři soudí, že signály v její blízkost by mohly být využívány vyspělými civilizacemi k upozorňování na inteligentní původ…

Taky to ale může znamenat, že jde o signál vzniklý zářením vodíku, který doznal nějaké přirozené úpravy. Tímto směrem (opět) směřuje i nový výzkum vedený astrobiologem Abelem Méndezem z Portorické univerzity v Arecibu, který se signálu dlouhodobě věnuje (v rámci letní okurky jsme o jeho jiné práci psali přesně před rokem).

Využili moderní nástroje a staré, nikdy nezveřejněné SETI záznamy – a zjistili, že signál byl vlastně čtyřikrát silnější, než se původně uvádělo!

„Co ukázala nová analýza?“

K vyšší síle signálu došli vědci díky tomu, že znovu prošli původní archivní záznamy ze SETI a doplnili je o moderní metody zpracování dat, které v 70. a 80. letech nebyly k dispozici. Zohlednili přitom i kalibraci antén a šum. Sakum prdum tak výsledná hodnota vyšla asi čtyřikrát vyšší, než uváděly dřívější odhady. Na papíře to vypadá jako drobná číslicová úprava, ale ve skutečnosti to dramaticky mění obraz toho, jak energetický a neobvyklý musel zdroj Wow signálu být.

Ještě zajímavější je přesnější měření frekvence: 1420,726 MHz. To je trochu jinde, než se čekalo – a naznačuje, že zdroj signálu se v naší galaxii pohyboval rychleji, než si astronomové mysleli. Kombinace výsledků navíc posiluje hypotézu… že šlo o magnetar nebo jiný energetický zdroj, jehož záblesk prošel chladným vodíkovým mračnem. V takovém případě by vznikl krátkodobý kosmický „laser“ – tedy maser – a my jsme měli kliku, že jsme ho zachytili.

Znamená to, že máme vyřešeno? Bohužel (nebo naštěstí) ještě ne, klasicky bude nutno posečkat, co na to další týmy!

„Nezní mi to nějako povědomě?“

No, ano, ke stejnému závěru došla i loňská studie stejného týmu. Totiž, že Wow může být výsledkem jevu, kdy záblesk neutronové hvězdy či magnetaru prošel chladným vodíkovým mračnem a vytvořil krátkodobý kosmický maser – šlo ale hlavně o teoretické vysvětlení.

Letošní naopak udělala krok dál: znovu analyzovala původní archivní data pomocí moderních metod, upřesnila parametry signálu (intenzitu a frekvenci) a ukázala, že byl mnohem silnější a rychlejší, než se myslelo. Zatímco loňský výzkum nabídl zajímavý scénář, ten nový poskytuje tvrdší čísla a konkrétní důkazy, které tuto hypotézu podporují.

Popravdě mi již původní teze „Wow je blízko signálu vodíku, takže může jít o vědomý signál… ne prostě signál vodíku“ přišla poněkud vachrlatá. Ale čekáte i na to, až vám z lesa zavolají vzteklá vodíková oblaka řízená kosmickými magnety? Pak totiž bingo – ti už se nám zřejmě ozvali před 48 lety!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]