TLDR: Mapování Velkého strachu z období Francouzské revoluce ukázalo, že fáma se krajem šířila rychlostí 35 km/den podobným způsobem jako infekční choroba. Studie tuna.

Společností panuje dojem, že dezinformace šíří jen, s prominutím, dementi. Fskutečnosti to ale může být kapku složitější – informace totiž ke svému šíření potřebují „přenašeče“ stejně tak jako třeba u infekčních chorob. Okem je vidět nemůžete, ale přesto se umí uhnízdit v mozku, a také díky tomu umí měnit nebo ukončovat životy milionů lidí – viry a informace si často dohromady nespojujeme, ale to je možná chyba!

Krom analogičnosti s vlivem i abstraktností se viry a informace mohou šířit překvapivě podobně – jak ukázal nový výzkum na události, během které se Francouzi rozhodli, že namísto koláčů zkusí, jak chutná šlechta…

„Jak souvisí revoluce s dezinfem?“

Francouzskou revoluci si s konspiračními bludy lidi často nespojují, protože událost stojí na počátku moderního pojetí státu – revoluce se svým následným násilím ale stála život 1,4 milionů Francouzů, a to jenom nebudeme-li do rovnice počítat i Napoleonské války vzešlé z celé události. To by nebylo málo ani dnes, ale v předprůmyslovém věku šlo o ještě drtivější událost, než kdyby nastala fčil…

Jedním z důvodů byl i tzv. Velký strach alias Grande Peur – řada nešťastných příhod na francouzském venkově mezi červencem a srpnem 1789, kdy rolníci pod vlivem zvěstí o spiknutí aristokracie snažící se o vyhladovění rolníků napadali šlechtu, ničili feudální dokumenty a vymanili se z poddanství. Ačkoliv byla smrtelnost těchto činů historicky nafouknuta – násilí rolníků nebylo bezohledné a během povstání zemřelo méně než 20 lidí – zvěst, která jej zažehla, se rozšířila krajem jako požár na konci suchého léta…

Co víc, nový výzkum s využitím epidemiologických modelů dospěl k tomu, že míra šíření byla ekvivalentní nakažlivým chorobám!

„Jak se dají zkoumat informace v roli virů?“

Překvapivě snadno! Statistický modelář Stefan Zapperi se na Velký strach mrkl jako na krizi v oblasti veřejného zdraví – vycházel při tom z historických výzkumů o povaze události, které obsahovaly archivní záznamy s přesnými daty a místy jednotlivých komponentů Velkého strachu tak, jak byly zaznamenány přímo v době jejich dění.

Po geografickém zmapování záznamů tým mapoval šíření pověsti o aristokratickém spiknutí po celé Francii. Informace byly tak podrobné, že se výzkumníkům podařilo odhadnout, že Velký strach se šířil rychlostí asi 35 kilometrů za 24 hodin po silniční síti země. Přibližně 40 % těchto míst se také nacházelo v blízkosti poštovní stanice – krásný doklad významu písemné komunikace v dané éře!

Po kombinaci údajů s demografickými a ekonomickými údaj (gramotnost, cena pšenice, vlastnictví půdy) pak autoři zjistili, že mohou predikovat oblasti, kde k dalším projevům násilí dojde – šlo o hustě osídlená, gramotnější města s průměrnou úrovní příjmů, ale vyššími cenami pšenice. Alternativně byly v ohrožení i vesnice, které vyžadovaly k vlastnictví půdy svolení šlechty. A právě na základě tohoto modelu tým míní, že šíření konspirační teorie sledovalo trajektorii infekční choroby – rychle se šířilo, dosáhlo vrcholu 30. července a poté rychle zmizelo.

„No ale šlechta si o to ve Francii přece říkala!“

To fčil nesoudíme – i autoři uznávají, že podmínky pro přerod bludu v násilí, existovaly již před samotnou konspirací. Rolníci měli objektivně náročnější život, aristokracie byla objektivně autoritářská. Velký strach tedy nebyl žádnou iracionálí událostí poháněnou emocemi, ale spíše výsledkem racionální reakce na dané socioekonomické podmínky panující v té době.

Terminologií infekčních chorob lze ale také říct, že ne každá rýma způsobuje pandemii – musí se sejít vícero okolností (nový, kvůli špatné kontrole nepodchycený patogen vyvěrající z časté zoonozy, vyvěrající z příliš bezohledné zemědělství, vyvěrající z nadměrné spotřeby…), aby se epidemie chorob mohla rozhořet v plné síle. Stejně tak podmíněné může být i šíření bludů – vedoucí k propuknutí násilí.

Což, podíváme-li se na současný svět, není úplně optimální message. Dnes máme sice internet, memy a algoritmy, ale fámy se díky tomu šíří světelnou rychlostí. A vzorec zůstává: špatné podmínky + silný příběh = hrozící výbuch. A stejně jako v roce 1789, fáma může změnit politiku dřív, než stihne kdokoliv napsat dementi.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]