TLDR: Netradiční situace vedla k supernově, vypadala, jako by explodovala dvakrát. Stalo se tak patrně v důsledku interakce mezi gravitací velké hvězdy a černé díry. Studie tuna.
Za jedno z největších zklamání v mém životě lze označit zjištění, že naše Slunce jednou nezemře jako supernova. Připadá mi to nefér! Když už přece odejít na věčnost, tak s plnou parádou a dát o tom vědět i sousedům z jiné galaxie!
Supernovy přitom i dnes umějí překvapit. Byť se již dlouho rozhlížíme po myriádách hvězd, atypická interakce mezi černou dírou a do ní padající hvězdičkou nyní v novém pozorování dala vzniknout dosud neznámému typu hvězdného výbuchu…
„Co jsme tam viděli?”
Tým astronomů objevil neobvyklou supernovu jménem SN 2023zkd při prozkoumávání pozorování obzvláště zajímavých objektů shromážděných teleskopy po celém světě. Hvězdná exploze mohla být vyvolána smrtelným setkáním s černou dírou, které vedlo k předčasné detonaci hvězdy!
Událost pozorovala v červenci 2023 observatoř Zwicky Transient Facility v jižní Kalifornii – ale nikoliv v reálném čase. V datech ji později označil za zajímavou AI algoritmus, který byl vycvičen tak, aby každé ráno upozorňoval tým na nejneobvyklejší hvězdné exploze nalezené v souhrnných datech. Bot označil supernovu, protože se zdálo, že „se vyvíjí podivným způsobem…
To v praxi znamenalo, že se z pozorování jevilo, jako kdyby explodovala dvakrát – rozzářila se, zhasla a pak se znovu rozzářila!

„Co se tam stalo?”
Vědátoři se jali na datech šmírovat období před výbuchdem. Začátek obvyklé supernovy je totiž obvykle poměrně rychlý – dosáhnout maximální jasnosti trvá možná několik dní až měsíc. Jenže hvězda v tomto pozorování před svou smrtí jasně pomalu jasněla již několik let!
Autoři proto mají za to, že masivní hvězda byla uvězněna ve smrtícím orbitálním tanci s přímo nepozorovanou černou dírou. Jak se oba objekty přibližovaly, gravitační síly černé díry mohly hvězdu narušit a destabilizovat, což následně spustilo explozi supernovy!
Alternativně je dalším možným scénářem situace, kdy černá díra hvězdu zcela roztrhala, než mohla sama plně explodovat. Pokud tomu tak bylo, černá díra by vtáhla trosky hvězdy, které by narazily do plynu obklopujícího černou díru a spustily emisi supernovy – která se nám jeví jako „druhý výbuch”…

„Proč to nevíme jistě, šmankote?”
Na supernovu došlo, slušně řečeno, setsakra daleko! A samotnou černou díru, která se jeví jako nejjistější pachatel, přímo nevidíme. To nám jaksi úvahy poněkud komplikuje. Na druhou stranu, ze simulací víme, že když černá díra pohlcuje nějaký matroš, neznamená to, že veškerý tento matroš do černodíry i spadne! Část z něj skončí v polárních výtryscích, část je katapultována jenom na eliptickou dráhu, aby skončila v chřtánu černodíry později.
Pro jasnější ověření bude tak potřeba, aby nějaká jiná černodíra vyvolala u nějaké jíné hvězdičky stejnou dvojnásobnou smrt! Což muže trvat pekelně dlouho – ale jinou možnost nemáme. I kdybychom uměli vytváčet černé díry, kolize něčeho takového se Sluncem by sice naší nejbližší hvězdě byla osudná, ale pořád neměla za následek supernovu!
Doma si to tedy nevyzkoušíme – a to ač bychom to jistě všichni chtěli sebevíc (nebo aspoň někdy v budoucnu já)!
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]











