TLDR: Měření vlivu různých typů obsahu (hry, televize, sociální sítě) ukazuje, že zatímco hry mozek spíše zapínají, socky spíše vypínají. Televize je kdesi mezi nimi. Může to potenciálně sloužit jako argument pro regulace sítí zejména u dětí. Studie tuna, vykopávka tuna.

Civění do nejrůznějších displejů je oblíbenou lidskou kratochvílí nejpozději od roku 1897, kdy Karl Ferdinand Braun vytvořil první CRT displej. Od té doby uplynulo hodně vody, ale displeje jenom nabraly na významu. A proto také již dlouho panuje otázka, co s námi dělají? Je to zlo, dobro… nebo aspoň menší zlo?

Ačkoliv již dlouho víme, že jenom z koukání do televize/počítače/telefonu jen tak rakovinu očí nechytíme, výzkum stále probíhá. Nová studie ukázala, že i tři minuty před obrazovkou zvládnou mozek přepnout do jiného módu – a to podle toho, na co koukáte.

„Proč se to řeší?”

Nadměrné užívání obrazovek je obecně spojováno se špatným kognitivním a duševním zdravím – ale jen málo studií zkoumalo jeho vliv na samotnou mozkovou činnost. Vědátoři týmu Daniela Fehringa se proto jali popsat změny mozkové činnosti a nálady po krátké expozici obsahu na obrazovce!

Celkem šmírovali mozkou aktivitu 27 lidí ve věku 18 až 25 let. Dobrovolníci absolvovali šest po sobě jdoucích 3minutových expozic obrazovce v pseudonáhodném návrhu. Změny v prefrontální kůře byly měřeny kontinuálně pomocí funkční spektroskopie. Krom toho výzkumníci také zkoumali změny nálady (energie, napětí, soustředění, štěstí).

Nu a výsledky naznačují, že i krátkodobé používání obrazovek má měřitelné účinky na oblasti mozku zapojené do kognitivní kontroly, emocí a sociálního rozhodování.

„No a jaké teda?”

Ve stručnosti: Gaming nastartoval krevní oběh v prefrontální kůře jak kávovar na trojité espresso. Sociální sítě sice taky přivedly víc kyslíku, ale zároveň sebraly soustředění – takže scrollujete chytře, ale nevíte proč. A televize? Tam mozek jen decentně zívnul a šel si pro deku.

To není tak šokantní. Interaktivní aktivity, jako jsou videohry, zvyšují soustředění a mozkovou aktivitu – zejména spotřebu kyslíku v mozku, což značí intenzivní mentální zapojení. Naopak pasivní procházení sociálních sítí vede k nižší koncentraci i nižší úrovni mozkové aktivity, a to už po několika minutách.

Televize vyšla někde mezi hraním her a sociálními sítěmi – sledování TV sice souviselo s mírným zvýšením koncentrace oproti sociálním sítím, ale méně než hry. Mozková aktivita (měřená hladinami okysličeného hemoglobinu) po sledování televize rostla méně než po hraní her a u účastníků se neprojevily tak výrazné pozitivní efekty na soustředění.

„Zajímavý. Co s tím?”

Vědátoři se tématem nezabývají jenom ve snaze pálit peníze z grantů. Austrálie fčil třeba plánuje omezit používání sociálních sítí pro mladistvé – výzkum tak dává objektivní důvody k tomu, že socky mají negativní dopady. Dokonce mohou být o dětských mozečků ještě výraznější u nedospělých mozků.

Přesto autoři upozorňují, že obrazovky mají i pozitivní roli – mohou podporovat pocit sounáležitosti a vzdělávání. Odhalené účinky jsou navíc spíše nuancované a závislé na kontextu, než univerzálně prospěšné nebo škodlivé. A je samože otázka, zdali plošné regulace podobné nuance správně zachytí…

Ale stejně jelikož mám rok od roku sám pocit, že sociální sítě jsou spíše Satanův vynález, dává logiku nějaké regulace nastavit – jakkoliv tak dávné babské rady o tom, že nemáme strkal oči příliš blízko k televizi dnes působí trochu jako přežitek, v nějaké podobě je budeme muset nejspíše oprášit. A pokud u toho oprašování bude věda aspoň trochu asistovat, půjde snad – přinejlepším – o pomyslné menší zlo.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]