TLDR: Po sérii selhání nás SpaceX konečně potěšila úspěšnou misí. Start proběhl dnes po půlnoci, více u kemů z Kosmonautix tuna.

Akcie kovošrotoven v okolí kosmodromu Starbase a přilehlém Mexickém zálivu po minulých testech už stoupaly hodně nahoru – ale naštěstí je Starship S37 tentokrát ve stoupání předčila!

Po sérii selhání v minulých měsících totiž během desátého letu oba stupně přistály dle plánů, Starship vypustil i simulovaný náklad!

„Co se všecko povedlo?”

Byl to vůbec první test, kdy byly simulované satelity skutečně vypuštěny a přístroje s nimi spojeny – a to za přítomnosti nového systému pro rozmisťování satelitů, přezdívaného „Pez“ dispenser. Navíc se při úspěšném návratu Ship 37 podařilo otestovat nové šestúhelníkové tepelně-izolační dlaždice, což je krok kupředu ve vývoji opakovaně použitelných systémů (heat shield).

První stupeň Super Heavy sice (plánovaně) nepřistál na rampě, ale šlapal, jak měl. Podle oficiální zprávy Super Heavy provedl sestup nad Mexickým zálivem, přičemž úmyslně testoval různé kombinace tahových motorů a jejich vyřazování – tzv. engine‑out capability – a nakonec provázal kontrolovaný přistávací manévr do moře (soft landing). Tento způsob přistání byl zamýšlen – místo aby se pokusil o zachycení na rampě, Freestyle přistání sloužilo k testování alternativních scénářů pro budoucí operační mise!

„No tak to je všecko cajk!”

Let přesto nebyl bez vykřičníků. V průběhu letu došlo na menší „výbuch” u motorů – byť je přímo nepoškodil, výbuchům se rakety běžně snaží vyvarovat. Běžící Starship sice rovněž přežila návrat do atmosféry, opět odhořelo jedno z jejích křídel a po návratu celkově vypadala propečenější, než by bylo dobré. Zdá se, že návratový manévr vedl k poškození některých částí jako zadní opláštění nebo křídla. Loď také sice přistála kontrolovaně, ale jen do vln – to tak zásadní problém není, nicméně zamrzí to!

Starship stále také nedosáhla orbity. Ačkoliv by to u současného letu zřejmě nebyl problém, je to u 10. letu lodi, co má létat mezi planetami, trochu suboptimální. Mise neprovedla kompletní oblet Země a nepracovala na trvalém orbitálním zkušebním profilu, který by byl nezbytný pro mise na Měsíc nebo Mars. Pro další testy bude nutné zaměřit se na provozní výdrž, včasné tvoření správné orbity a v příštích letech – předcílem NASA Artemis III v roce 2027 – realizovat zásadní další kroky jako vesmírného doplňování paliva.

Už nyní je ale zjevné, že rok 2027 byl přehnaně optimistický, nebo ať sním svůj neexistující klobouk!

„Co fčil?”

Celkově se desátý let Starshipu stal jedním z nejdůležitějších pokroků v historii projektu. SpaceX potvrdilo klíčové technologie – satelitní vypouštění, heat‑shield, relighting motoru, řízené přistání boosteru. Přesto zůstává před týmem ještě řada úkolů: orbitální dosažení, in‑space refueling, přistání na Měsíci, implementace operační připravenosti pro lidské mise.

NASA i soukromé mise, které jsou plánovány na pozdější roky, budou do značné míry závislé na dalším vývoji Starshipu jako plně opakovaně použitelného systému – čím déle a rizikověji tedy bude probíhat jeho vývoj, tím více si počkají i navazující plány.

Uvidíme navíc také nejenom, jak bude vývoj dál pokračovat – ale rovněž zdali raketu ve stoupání zase nepřekoná i pravačka pana majitele…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]