TLDR: Vzorky čínské automatické sondy naznačují, že minimálně v místě jejího přistání bylo nižší množství vodních molekul. Studie tuna.

Hydratujte se! A rychle – jděte se napít! Hotovo? Super, můžeme jít dál…

Naše tělo v průměru ocení kolem 3 litrů vody denně, voda je ale nezbytná i pro další lidská hobby (zemědělství, průmysl, vodní polo), pokukujeme-li tak po návštěvách jiných světů, bude dobré tam najít i nějakou tu louži, která by naši (doslovnou i metaforickou) žizeň ukojila.

Dobrá zpráva je, že poslední dekáda výzkumu ukazuje, že voda – v nějaké formě, často té ledové – je zřejmě relativně častý úkaz. Minimálně ve Sluneční soustavě. Horší zpráva je, že podle nové studie i v tomto průmerném zjištění možná panují značné proměnné…

„Jak je na Měsíci voda?“

Nepředstavujte si lunární vodu jako vodu na Zemi. Na Měsíci se voda vyskytuje po celém povrchu, ale převážně ve formě ledu, nikoliv kaluží. Voda na Měsíci vzniká, když protony ze slunečního větru narazí do kyslíku v měsíčních horninách (např. oxidy křemíku či železa) – a vzniknou molekuly vody nebo hydroxylu. Pokud je hned nerozbije jiný foton, mohou se hromadit a tvořit zásoby pro budoucí mise.

Již nějaký čas taky víe, že na některých místech je této vody více než na jiných. Na pólech Měsíce jsou oblasti, na které nikdy nedopadá sluneční světlo, a proto jsou extrémně chladné. Tyto trvale zastíněné oblasti zřejmě uchovávají velké množství ledu, protože bez slunečního svitu může docházet na jeho hromadění. Led uvnitř těchto oblastí může být smíchaný s měsíční půdou, pohřbený hluboko pod povrchem, nebo se může jednat o ledovou peřinku…

„Co na odvrácené straně našli?“

Vloni na odvrácené straně nejenom přistála čínská sonda Chang’e-6, ale taky odtud na Zemi poprvé přivezla vzorky 5 gramů místních hornin. K detailnější čumendě vědátoři vybrali 578 částeček ze vzorků. No a ty fčil po analýze ukázaly, že na odvrácené straně může být této vody méně než na straně přivrácené.

Množství vody odhadli na méně než 1,5 mikrogramu na gram – což je na dolní hranici toho, co bylo nalezeno ve vzorcích shromážděných v minulých desetiletích z blízké strany Měsíce. Měření vzorků z blízké strany se pohybovala mezi 1 mikrogramem a 200 mikrogramy na gram.

„To je ale jen jeden vzorek, ne?“

Jasně, třeba jsme narazili na anomálii. Studie taky nenavrhla žádný mechanismus, kterým by na odvrácené straně mohlo docházet na menší generování a/nebo uchovávání vody – byť je nasnadě, že nějakou roli by v takovém případě mohla hrát Země. Ale to už samože spekulujem.

Jednou možnou proměnnou je skutečnost, že na odebrání vzorku došlo z prastaré, rozlehlé pánve South Pole-Aitken – jednoho z největších impaktních kráterů ve Sluneční soustavě. Je tak možné, že impakt, který vytvořil tuto pánev, mohl odpálit vodní prvky na přivrácenou stranu a zanechat odvrácenou stranu vyčerpanou.

„Ovlivní to něco?“

Byť Mattoni nebude kvůli tomuto objevu levnější – a i kdyby se potvrdilo, že odvrácená strana je suchá na placičku, skoro zcela jistě to drasticky nezmění plány na vyslání astronautů na Lunu. Předpokládá se totiž, že v polárních oblastech by se mělo i tak nacházet velké množství vodního ledu.

Může to však rozšířit některé naše modely minulosti Měsíce – pokud by za menší míru vody na odvrácené mohl impakt, který vytvořil pánev Aitken, řekne nám to více o tom, jak podobné katastrofy probíhají! Což nám může naznačit také to, jaké zásoby vody se v místech velkých dopadů mohou nacházet…

Budoucí kolonisté tak díky studiu minulosti snad budou mít i o trochu jistě hledání zdrojů, které svlaží jejich žízeň po hydrataci!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]