TLDR: Sledování materiálu ukázalo, že má vyšší hybnost, než modely předpokládaly. Není to rizikem pro Zemi, ale může to být potenciální problém pro sondu Hera mířící k planetce Dimorphos. Studie tuna.

Protože Bruce Willis zjevně už moc planetek ničit nebude, v září 2022 otestovala NASA schopnost odklánět bludné kosmické objekty i bez něho. Sonda DART to napálila do asteroidu Dimorphos rychlostí 24 000 km/h s cílem drobně změnit jeho dráhu a prubnout tak možnost měnit dráhy i objektů, které by se mohly křížit se Zemí. A světe div se – ono to zafungovalo nad očekávání dobře! Asteroid změnil trajektorii!

Jenže… jak se fčil ukazuje, věci nejsou tak snadné, jak bychom chtěli. Ne vše, co planetka následně provádí, nám sedí do původních teorií! Což je dobře, protože to ty teorie obv aktualizuje… 

„Co se tam děje?“

Nic hrozného a dokonce ani kolem hlavního objektu. Problémem dneška je bordel, co vyletěl z Dimorphu. Jeho sleování ukázalo, že má zhruba třeba třikrát větší hybnost, než vědátoři čekali. A navíc se netoulá náhodně okolím objektu – tvoří dvě nové pidiskupinky. Vědátoři k tomu došli analýzou cvaků italské družice Light Italian Cubesat for Imaging of Asteroids (LICIACube) patřící pod hlavičku Evropské kosmické agentury (ESA).

Tahle pidisonda letěla vedle sondy DART, aby sledovala srážku nejen před jejím průběhem, ale i po ní. To jim umožnilo sledovat 104 balvanů o průměru 0,2 až 3,6 metru, jak odlétaly od asteroidu.

„Co za to může?“

Autoři spekulují, že za větší množinu vyvrženého matroše může zpětný ráz vzniklý při uvolnění hmoty z povrchu Dimorphu. Když sonda narazila, nejen že přenesla svou vlastní hybnost, ale uvolnila obrovské množství úlomků, které se začaly šířit od místa dopadu vysokou rychlostí – podobně jako když vystřelíš broky ze zbraně. Tento matroš (tzv. ejecta) působil jako zesilovač účinku nárazu, protože odlet úlomků v opačném směru vytvořil další sílu, která tlačila asteroid ještě víc než samotný náraz.

A to je kupodivu zajímavé! Ukazuje nám to totiž, jak moc vnitřní složení planetky ovlivňuje její další chování po srážce. Kdyby nebyl Dimorphos jenom hromadou štěrku, množství vyvrženin by bylo zřejmě menší.

„Zajímavý. To je všecko?“

Tým také zjistil, že balvany byly uspořádány do neočekávaných vzorů – nebyly rozptýleny náhodně ve vesmíru, ale seskupeny do dvou poměrně odlišných skupin, přičemž kolem nich pak nebyl žádný materiál.

To znamená, že zde působí něco neznámého – tipnul bych si však, že spíše než na magii jev ukazuje třeba na vyšší-než-čekanou roli elektrostatiky snad kvůli rozptýlenému prachu? Jasněji na to snad odpoví další studium.

„Jde z toho bordela nějaké riziko?“

Jo a ne. Primárně to znamená, že vesmírný kulečník není tak jednoduchý! Pokud bychom někdy měli odklonit asteroid mířící na Zemi, musíme počítat i s těmito nově poznanými efekty – jinak by koule mohla skončil v jiné díře, než jsme chtěli…

Neznamená to samože, z bordelu kolem Dimorpha plyne nějaké riziko – snad krom navaujících misí, které se kolem původního objektu budou také šmíravě toulat. Nicméně, některé kusy mohou za 30 let shořet v pozemské atmosféře jako meteory. A některé by za 6 000 let mohly dokonce hapnout na Mars. I pokud nesolíte a nejíte tlustý, tak vás to asi pálet nebude.

ESA již vypustila sondu Hera, která dorazí k Dimorphu a pořádně to tam prozkoumá. A tím snad zjistíme víc o tom, jak se bude v kosmotanci planetek dařit budoucím náhradníkům Bruce Willise!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]