TLDR: Simulace naznačuje, že kolové vozíky v dávném maďarském dole mohly prvním příkladem kolové dopravy – která se v kola vyvinula z válečků. Studie tuna.

Nikoliv géniové a jejich udělátka, nýbrž lennost je skutečnou matkou pokroku! Opět to připomíná nová studie, která došla k nečekanému původu technologie kola…

Zdá se, že první kolo zřejmě nevzniklo pro stavbu chrámů, vozů nebo civilizace — ale aby si horníci v Karpatech ušetřili dřinu při tahání měděné rudy!

„Copak my nevíme, jak vzniklo kolo?“

Jo a ne. Přesná identita vynálezce kola není známa, protože kolo bylo vynalezeno dlouho předtím, než se začaly vést písemné záznamy toho, kdo jaký bazmek vynalezl. Obecně se však má za to, že mezi prvními, kdo kolo používali, byli starověcí obyvatelé Mezopotámie, a to pravděpodobně již v letech 4200–4000 př. n. l., kdy ho ale zpočátku využívali jen jako hrnčířský kruh k výrobě keramiky. Existují také důkazy, že kolo bylo nezávisle vynalezeno v Číně kolem roku 2800 př. n. l.

Kdo tedy přišel s využitím k dopravě nákladu, je stále otevřenou otázkou. Není navíc jasné, co přesně motivovalo první vynálezce. Dlouhodobě existuje hypotéza, podle níž se kola jako součást dopravního prostředku snad mohla vyvinout z válců, které jsou jednodušší a mohou plnit stejnou roli. Jenže ne všichni tuhle tezi baští – aby byly válce užitečné, potřebují rovný, pevný terén a cestu bez svahů a ostrých zatáček.

A to úplně nezní jako popis nepříliš rozvinutých prvních měst… Ledaže se tento typ dopravy ve městech vůbec nezrodil!

„A kde by se zrodil?“

Již 10 let koluje práce, podle níž by významnou měrou k využití kola v dopravě mohl napomoct měděný důl v dnešním Maďarsku. Představte si, že jste horník v roce 3900 př. n. l. a den za dnem taháte měděnou rudu v horkých tunelech – ale jednoho dne někdo zkusí ty balvany dát na něco, co díky válcům či kolům skoro samo jezdí po zemi!

Důl – s uzavřenými, člověkem vytvořenými chodbami – by poskytoval příznivější podmínky pro válce. Co víc, teorii podporuje již nějaký čas i objev více než 150 důlních vozíků. Malá čtyřkolová přibližovadla byla vyrobeny z hlíny a jejich vnější povrch byl vyryt vzorem proutěného pletiva připomínajícím košíkářství používané v té době těžařskými komunitami. Uhlíková datace později odhalila, že tyto vozíky jsou dosud nejstaršími známými vyobrazeními kolové dopravy.

Nojo, ale proč nezůstalo jen u těch válců? To řešila nová práce práce simulující pravděpodobný vývoj od válce ke kolu. Ten se zřejmě řídil tzv. „mechanickou výhodou“ – stejný princip umožňuje kleštím zesílit sílu úchopu skrze efekt páky. A stejně tak i válec postupně skrze tento jev „obrušuje“ tvar válce spíše na kola spojená nápravou… Mechanickou výhodu, zesílila by se tlaková síla uživatele, což by usnadnilo pohyb vozíku!

„To je jediná výhoda kola vůči válci?“

Válec má taky větší kontaktní plochu s povrchem a tak vyšší tření. Algoritmy aktuální studie taky modelovaly stovky potenciálních tvarů válečků a hodnotily jejich výkonnost nejen z hlediska mechanické výhody, ale i strukturální pevnosti. Ta řeší, zdali daný válec pod tíhou nákladu praskne. Důležité bylo i snížení tření, které je jaksi u válce vyšší než u kola. Jak bylo předpovězeno, algoritmus nakonec dospěl k známému tvaru kola a nápravy, který určil jako optimální.

Jasně, je to jen simulace. Místní nám bohužel nezanechali své nákresy – pokud nějaké měli. Ale když známe konec a (alespoň dílčí) počátek příběhu, lze si leccos domyslet. Díky mechanické výhodě a/nebo nižšímu opotřebení a/nebo odolnější konstrukci se důlní vozíky zlepšovatelům snáze táhly, déle vydržely a unesly větší náklad. Co to v praxi naznačuje, je to, že neexistuje přesný okamžik, kdy bylo kolo vynalezeno…

Stejně jako evoluce druhů se i kolo vyvinulo postupně z řady drobných vylepšení – které mohl z dnešního pohledu mít obskurní důvod, ale obvykle vyplynuly z jednoduché lidské snahy méně se nadřít! V případě kola – doslova!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]