TLDR: Vědátoři na Hawaii objevili housenku, která žije v pavoučích doupatech. Pojídá imobilizovanou kořist. Sama se před pavoukem chrání tak, že na sebe lepí kusy mrtvých těl pavoučích obětí a pavoučí svlečky. Studie tuna.

Drobný hobit se marně vzpírá hebkému sevření pavučiny. S hrůzou vyhlíží návrat osminohé stvůry skrz doupě plné hromad kostí a dalších částí těl předchozích obětí. Jedna taková hromada se pohne. Posunuje se blíž a blíž k bezbrannému hobitovi. Z morbidního brnění vykoukne hlava. Hobit s děsem pozoruje v mnoha očích nejen hlad, ale i radost z nového doplňku do makabrózního kostýmu. 

Příběhy ze Středozemě mohly být ještě o fous děsivější, kdyby Tolkien znal housenku, objevenou nedávno na Hawaii.

Isolate, Adapt, Overcome

Ostrovy jsou rájem divných tvorů. Jak se totiž druhy dostanou do izolovaného prostředí, dějou se věci! Některé ostrovy vznikají výbuchem podmořské sopky a prostředí je zbrusu nové. Když se tam už dostane něco z pevniny, platí v nových podmínkách úplně jiná pravidla! Absence lidí druhové diverzitě taky dost prospívá.

Na jednom takovém souostroví, na Hawaii byla objevena housenka s dost morbidním životním stylem. Než se vyvine v můru, hoví si na velmi nebezpečných místech – v pavoučích doupatech.

Zatímco většina hmyzu by se ráda skalním dutinám nebo dutinám ve dřevě ovládaných predátory vyhla, tahle housenka nikoli. Ve stylu Bear Gryllse housenka improvizovala, adaptovala se a překonala tuto smrtící past.

Morbidní móda

Jak to, že je pavouci nesežerou? Vědátoři housenku pracovně nazvali bone collector caterpillar (na prasáka přeložitelná jako housenka kostisběrná). A měli pro to důvod. V pavoučích doupatech se povaluje hromada kusů mrtvých těl pavoučích obětí.

A těmito hororovými proprietami si housenka zdobí svůj kostým. Pečlivě si jednotlivé části těl vybírá, přeměřuje, natáčí a když je potřeba, rozkouše do potřebné velikosti. Vítanými doplňky jsou také pavoučí svlečky nebo části mrtvých pavouků. Vědátoři předpokládají, že jde o kamufláž proti panu domácímu – pavoukovi.

Rubinoff, Jose a Doorenweerd si položili otázku, jestli housenka v prostředí bez částí těl použije k maskování i něco jiného. Přesunuli ji do prostředí plného detritu, neboli brajglu z pavoučích doupat, ale bez kusů mrtvol. Toto ošacení housenka odmítla, což dále naznačuje, že by skutečně mohlo jít o kamufláž. Vědátoři navíc nenašli jedinou kostisběrnou housenku sežranou, nebo zapletenou v pavoučích sítích.

A co tam žerou?

Maskování využívá housenka ke zcela nerušené konzumaci pavoučích obětí. Sprostě si šmakuje na mrtvých nebo v sítích chycených tvorech. Nemá problém se pavoučími sítěmi prohryzat. Nalezena byla pouze v uzavřených prostorech. V sítích natažených na větvích nebo v rohu vašich toalet byste je tedy hledali marně.

V zajetí housenky hodovaly na čemkoli živém, co se hýbalo pomalu, případně bylo imobilizováno. Nepohrdly ani svým vlastím druhem – v jedné pavučině žije obvykle jen jedna housenka, ostatní bývají zkanibalizovány.

Divná a vzácná

Vědátoři z University of Hawaiʻi at Mānoa v Honolulu za 22 let výzkumu našli jen 62 jedinců. Fylogenetická analýza ukázala, že evoluční větev kostisběrné housenky sahá až šest milionů let do historie (byť schopnost sběru mrtvol z DNA neurčíme).

Jsou tedy o tři miliony let starší než ostrov Oʻahu, na kterém žijí, a musejí tedy pocházet ze starších Hawaiských ostrovů. Vzhledem k tomu, že byly nalezen jen na 15 km², objevili jsme je možná malou chvíli před vyhynutím.

Hawaiské ostrovy jsou nazýváný „hlavním městem vyhynutí“. Jejich unikátní fauna a flóra mizí děsivým tempem. Na vině je lidské ničení habitatů, invazivní druhy (přivezené převážně člověkem) a globální změna klimatu (je nutno dodávat kým způsobená?).

Příroda umí být krásná, divná, děsivá, nebo, jako v tomhle případě divně krásně děsivá. Fakt, že tak komplexní chování jako lepení si kusů mrtvol na své tělo je ve své podstatě řízeno základními fyzikálními zákony vzbuzuje (aspoň ve mně teda) obrovskou úctu. Je velká škoda likvidovat lidskou činností takto fascinující tvory, které jsme třeba ještě nestihli objevit.

[Filip Šlapal]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]