TLDR: Přímé odpálkování i (náročnější) odhození proudem vzduchu mohou být taktiky, kterými včely bojují s invazemi mravenců do svých úlů, pozorovali vědci. Studie tuna.
Válčení není zdaleka jenom lidská kratochvíle. Také mravenci jsou pověstní tím, že dovedou ve velkém vést války mezi různými druhy – nejenom mezi těmi svými, ale rovněž umí masivně napadat včelí úly. Včely východní (Apis cerana) jsou na první pohled v boji s mravenci méně efektivní, protože jejich žihadla jsou jaksi sebevražednými útokem.
Přesto však mají při obraně svých úlů několik triků v rukávu – nebo spíše v křídlech…
Útočné perutě
Včela východní umí být v boji lišky podšité. Již dříve bylo například pozorováno, pomocí hypnotických mihotavých vln varují dravé sršně, vytvářejí obranné koule, aby tělesným teplem usmažily vetřelce zaživa, a až jako poslední možnost nasazují žihadla. Nedávno pak japonští vědátoři odhalili i jejich metodu boje s mravenci. Proti nim včelky používají svá křídla.
Mihotání křídel může buďto odpinknout mravence po přímém kontaktu s jeho tělem, anebo nepřímo skrze vytvoření větrného poryvu, který mravce odfoukne. Pro člověka to je poněkud slabá káva, ale na mravence – drobnější stvoření než jsou včely – to evidentně stačí.
Zpomalené videozáznamy ukazují, jak se včely strážkyně přibližují k útočícím mravencům jako tenistky, které se připravují k silnému bekhendu – a pak jim uštědří tak silný úder, až mravenci odhodí vdál!
Teoreticky mohou samozřejmě včely nasadit i jiné možnosti útoky, ale technika odhození se jeví jako efektivní nízkoenergetická taktika pro obranu úlu. Jak už to ve válce chodí, sebelepší zbraň je na dvě věci, pokud ji nemůžete nasadit v dostatečném množství. A platí to zjevně i pro konflikty jiných druhů.
Jak takovou věc proboha zkoumali?“
Aby vědátoři japonského Národního institutu pro environmentální studia lépe porozuměli tomuto chování, rozmístili zpomalené kamery, které zachycují strážní včely při konfrontaci s různými druhy mravenců. Záběry ukázaly, že údery křídly byly účinné proti menším mravencům přibližně v polovině případů.
Když však facka nedopadla dostatečně silně, mravenci obvykle ztuhli na místě a zdánlivě nebyli schopni na bleskurychlý úder zareagovat. Ani větší mravenci, jako například japonští mravenci tesaříci (Camponotus japonicus) – téměř stejně velcí jako samotné včely – nebyli před občasným úspěšným úderem křídly zcela v bezpečí.
Plácání křídly vyžaduje méně úsilí než jiné obranné pohyby, jako je například mávání křídly, kdy se včely snaží mravence odfouknout bez kontaktu. To je klíčové, protože bránit se neustálým nájezdům mravenců může být vyčerpávající.
Daná taktika se osvědčuje zejména v Japonsku, kde mravenci nejsou obvykle natolik agresivní, aby se pouštěli do přímého boje se včelami. Jde jim jenom o jejich nektar. Přímější technika však může být méně účinná proti nepřátelštějším invazním druhům, jako je například mravenec velkohlavý, který je znám svými smrtícími útoky na včely.

K čemu to je?
Zajímavé je, že podobný taktika nebyla pozorována u včel evropských. Vědátoři spekulují, že důvodem může být evoluce. Včely východní se vyvinuly v oblastech s nejhorším tlakem hmyzích predátorů na světě, což je donutilo vyvinout jedinečnou taktiku přežití. Dokonce je známo, že tyto včely budují kolem svých hnízd obranné perimetry ze zvířecích výkalů, což je taktika, která má odradit dravý hmyz, jako jsou sršni
Poznání metod včelího boje s mravenci není užitečné jenom pro případ, že by se mravenci někdy rozhodli vyhlásit válku i lidstvu. Včely jsou obecně stále významní opylovači v divočině i zemědělství, a lepší pochopení jejich obranných strategií by mohlo vědcům pomoci chránit je před invazními druhy a dalšími novými hrozbami.
Navíc je po celodenním koukání na zprávy vlastně uklidňující vědět, že válčení není jenom lidská marnotravá kratochvíle…
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]