TLDR: Minimálně v případě bitvy u Waterloo byly minimálně některá těla padlých využita v roli hnojiva. Může to ukazovat na širší využití těl i pokrok v zemědělství. Studie tuna.

Když se řekne “Waterloo”, lidem se obvykle vybaví mnohé – příběhy o hrdinských vojáků, malichernosti vojevůdců, pomíjivosti dávných tažení. Co se jim ale obvykle nevybaví – je hnojení v zemědělství! Poodhalme proto spolu dávnou minulosti, kde po bitvách vojáci mohli plnit více rolí, než jen ty bojové… Když po nich totiž zůstaly tlející těla, posloužili zřejmě minimálně někteří i v roli hnojiva!🥲

ZMIZELÍ BOJOVNÍCI

Archeologové v roce 2012 objevili na místě bitvy u Waterloo v roce 1815 dobře zachovalou kostru s osobními věcmi: mincemi, knoflíky od uniforem, vojenskou výstrojí.Tento vzácný nález, zřejmě Němce bojujícího na straně Britů, znamenal první objev svého druhu za posledních sto let a ukázal vzácnost takových nálezů na místech spojeneckých bitev. Čím to, že na místě legendárních bitev chybí tak často… těla zemřelých?

Nálezy koster na místech historických bitev, zejména z 19. století, jsou překvapivě vzácné. Možným důvodem je podle historických pramenů skutečnost, že po skončení bitev typicky začalo rabování. A všechno bylo fair play – zbraně, cennosti, a dokonce i mrtvoly vojáků a koní byly hromadně odváženy. Lidské kosti byly v 19. století mnohdy vyhledávaným zbožím, zejména v Anglii, kde rozemleté díky obsahu fosforu výborně sloužily jako hnojivo.

Morálku obchodu a prostředníků příliš neřešili – dokonce i zuby padlých vojáků se využívaly k výrobě zubních protéz, přičemž se těžilo ze zdravých sad zubů mladých mužů.

MORBIDNÍ SKLIZEŇ

Těžko soudit, jaký rozsah měla tato svérázná zemědělská praktika dále v historii. Víme ale, že minimálně v rámci 19. století dobové zkazky mluví o praktice importu/exportu padlých po bitvě u Waterloo, kde zemřely desítky tisíc vojáků.

Zubní náhrady vyrobené z jejich zubů se staly v Británii hitem a vysloužily si přezdívku „Waterloo teeth“.“Může se zdát necitlivé, že se ostatky hrdinů minulosti využívají ke komerčním účelům, ale obchod je obchod,“ napsal v roce 1874 list The Observer. Nutno připomenout, že tento zdroj referuje na praktiku půlstoletí po bitvě, ale tak už to při zkoumání dějin chodí…

Zdá se nicméně, že alespoň do určité míry po velkých bitvách jako Slavkov, Lipsko nebo Waterloo s tisíci mrtvých vznikl obchod s těly vojáků. Lidské ostatky mohly být užitečným hnojivem – teprve později je nahradilo zvířecí guáno a nyní v zemědělství převládají umělá hnojiva.

Samože – je momentálně neznámé, nakolik šlo o reportovaný mýtus, a nakolik realitu. O praktikách referují zejména tehdejší noviny, které (navzdory dojmům řady lidí dnes) to se správností reportů příliš nepřeháněly. Otázkou je také praktikování mimo napoleonské války. Třeba právě v případě Waterloo se ovšem využití umrlců vysvětluje chybějící (či dosud neobjevený?) masový hrob padlých vojáků přímo v místě bitvy. Jako obvykle tedy dnešní téma berte s jistou mírou neznámých…

ŽIVINY HISTORIE

Ať tak či onak, vyprávění o statečnosti a hrdinství je jen jednou stránkou popisu historie – ta druhá, morbidnější, připomíná, že po boji se král i voják vždycky nakonec vrací do jedné krabičky nejen v šachu. A to je samo o sobě překvapivý kousek CIVILIZAČNÍ TAPESTRIE.

Možné využívání padlých slouží jako připomínka praktického, ač často chmurného využití všech dostupných zdrojů minulosti. Podtrhuje složitost a vrstevnatost historických událostí za hranicí slávy a krve a odhaluje PEKULIÁRNÍ, ale podstatný aspekt lidského přežití a pokroku.

[Ladislav Loukota, PZ]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je hatemail@vedator.org