TLDR: Ani směnný obchod, ani nařízení prvních států – analýza předstátních společností Ameriky a Evropy se domnívá, že peníze vznikly kvůli obchodu na dlouhé vzdálenosti. Studie tuna.

Kdykoliv v únoru vidím téma peněz, začnu PANIKAŘIT, protože bude brzy nutno řešit DANĚ. Peníze totiž hýbou světem – ale dost možná vznikly právě kvůli tomu, že se lidé sami hýbali světem… a nechtělo se jim sebou tahat cenné komodity.

Pod kotel této teorie nyní přiložila nová studie, a krom logických úvah sebou přitáhla i konkrétní důkazy!

„Jak jinak mohly vzniknout prachy?”

Dvě z nejčastěji přijímaných teorií vzniku peněz se zovou: komoditní teorie a teorie chartalismu. Ta první vypadá logičtějí: lidem se nechtělo furt se handrkovat o to, jestli se má jejich koza vyšší hodnotu než ta sousedovic, a tak si vytvořili platidla v hodnotě různých komodit/služeb. Chartalistická teze je kapku složitější: peníze podle ní byly zavedeny státem, aby usnadnily zdanění, výběr tributu a financování válek, nikoliv jako koncept vzniklý odspodu.

Obě ideje mají však své nevýhody. Komoditní teorii háže klacky pod nohy skutečnost, že etnografické a historické studie ukazují, že čistě barterové systémy jsou vzácné a že většina tradičních společností používá směnné sítě založené na důvěře a opožděné reciprocitě alias „my si to někdy vybereme u vás”. V posledních letech tak získala právě chartalistická teorie velkou popularitu. I s tou je ale problém, protože analogy peněz najdeme i u řady předstátních společností, aniž by tyto měly daně…

Vidle do konceptu nyní háze nová práce archeologa Mikaela Fauvelleho, která modifikací obou vytváří třetí „teorii obchodních peněz„! Stavět obě dosavadní teorie proti sobě, je prý poněkud liché. Jeho koncept navrhuje, že k řešení problémů s výměnným obchodem se nepoužívaly vnitřní peníze, ale spíše vnější směnné sítě na velké vzdálenosti, které se nemohly opírat o důvěrně známé vztahy založené na opožděné reciprocitě.

„Myšlenka pěkná, ale stojí to i na něčem?”

Na podporu teorie jeho práce zkoumala peněžní systémy dvou předstátních společností a jejich platidel. První byly mušlové korálky v západní části Severní Ameriky, které tu po tisíciletí před příchodem Evropanů používaly mnohé domorodé společnosti k usnadnění obchodu na dlouhé vzdálenosti i ke každodenním transakcím.

Podle etnografických důkazů se zdejšími obchodními sítěmi pohybovali cestovatelé křižující celá území– naznačují to zprávy Španělů, kteří se setkávali s obchodními skupinami putujícími napříč americkým Západem, často s velkým množstvím mušlového bohatství. Při takovém putování bylo nepravděpodobné, že obchodníci mohli spoléhat jenom na opožděnou reciprocitu, protože se museli dostávat do míst, kde již „neměli známé“.

Podobně v Evropě doby bronzové roli peněz pravděpodobně plnily bronzové a měděné slitky. Ano, v době bronzové existovaly i velmi silné státy – ty byly ale vlastní východnímu Středomoří a Blízkému/Střednímu východu, Evropa byla tehdy zapadákov. Víme přitom, že se obchodníci a cestovatelé pohybovali i po jejím území – a studie starší již naznačily, že velikost a rozměry různých nalezených bronzových slitků, kroužků a seker byly standardizovány! To zřejmě umožnilo jejich používání jako formy peněz, na které se dalo spolehnout a které měly hodnotu napříč různými kulturami a regiony.

„No dobře, a co ze srovnání vyplývá?“

Fauvelle míní, že dané peněžní systémy, původně vyvinuté pro vnější obchod na dlouhé vzdálenosti, se nakonec pravděpodobně dostaly i do vnitřních ekonomických systémů – a usnadnily vnitřní obchod, zdanění a placení tributů. Samozřejmě, vzhledem k povaze tématu i závěrům ohledně (možné) decentralizované povahy vzniku peněz nelze očekávat, že archeologové najdou zákládající listinu Necentrální nebanky z doby bronzové, která by popsala strategii vývoje peněz jako výsledku obchodu…

Zároveň se zdá, že teze vzniku peněz z obchodu nemusí jít proti částem zbylých starších teorií – jde v podstatě stále modifikovanou komoditní teorii, jenom je nutno řešit komodie dálkové; zároveň uplatnění peněz i pro vnitřní obchod již mohly výrazněji napomoct i státy, když viděly, že peníze se dělí na daně lépe než krávy, kozy nebo koně… Nacházíme se zároveň ve studiu historie – bez alternativní Země pro otestování hypotézy a/nebo bez stroje času tu bohužel nelze očekávat důkazy ultimátní. Nová hypotéza nicméně dává dobré důvody pro to, proč vznik peněz mohl být jenom otázkou času – ostatně, platidla známe i u jiných biočichů. A teď už konec uvahám, je čas vrátit se k PANIKAŘENÍ nad blížícími se DANĚMI!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]