TLDR: Za jistých okolností mohou lesní požáry vytvářet popelavé mráčky, které vytvářejí více blesků. Podobných jevů v rámci generace přibývá. Zdroje v článku.

Zpětnovazebná reakce

Mám pro vás jednu meteo-klimatickou hádanku a nebojte, je to vlastně až děsivě lehké: Co se stane, když nějakou oblast na Zemi pokrytou vegetací vystavíte dlouhodobě vlně veder? Ano, objeví se požáry! Ale pokračujme dále. Co se stane, když těch požárů je stále více a více a začíná hořet stále větší plocha lesů?

Ano! Do atmosféry se dostává množství kouře a popela i je atmosféra požáry ohřívána. Dohromady to může vést ke vzniku zvláštního druhu bouřkového oblaku „Cumulonimbus flammagenitus„. Vysušenou krajinou se tak prohánějí bouřky s blesky.

A víte, co dokážou? Zakládat další a další lesní požáry… A více požárů znamená více kouře a… Však víte, kam to povede. Vzniká tak pozitivní zpětná vazba operující v atmosféře, kterou je dobré na ohřívající se planetě znát.

Mraky jak ze hry o trůny

Tyhle „dračí mráčky“ nejsou samo o sobě nic nového. Jak jsme si rozebrali v minulých letech, lesní požáry by existovaly i bez lidí. Ale! Rostoucí teploty a sušší vzduch jsou jaksi spojeny s častějšími a intenzivnějšími požáry. S rostoucím rozsahem a intenzitou požárů jsou tak stále častější i bouřky způsobené požáry.

A na rostoucí teploty i méně vlhkosti již dnes nejspíše dílem dochází i díky lidskému vlivu na klima. Dokonce i pokud zastáváte názor, že Homo sapiens je v tom nevinně a teploty trhají rekordy (ať nežeru: i jen ty rekordy z období optima posledních staletí) tak nějak přirozeně, více sucha, požárů a dalších šlamastik je pro naše sídliště (zemědělství, migraci…) zjevně problematická zpráva.

Data přitom naznačují, že výskyt Cumulonimbus flammagenitus ve sledovaných oblastech narůstá. V roce 2002 došlo v Severní Americe na sledování celkem 17 takových bouří. Nyní, o necelé dvě dekády později, se průměrný počet ročních ohnivých oblak jen na západě Severní Ameriky vyšplhal na 25 událostí.

To, že jeden požár má tak schopnost vytvářet další požáry opodál, ale není jediný vliv těchto oblaků na počasí a klima.

Vliv i jinde

Bouřková oblaka totiž můžou rovněž proniknout do stratosféry, tedy vrstvy nad 50 km výšky, kam díky svému složení mohou vynést i kouř z požárů. Tedy kouř obsahující drobné částečky popela. Tady pak může tato popelová vrstva zůstat několik měsíců nebo i let.

To je na jednu stranu skoro i dobrá zpráva, protože podobná clona je něčím, co se zkoumá jako potenciální metoda ochlazení Země a tak i zvrácení současných klimatických trendů. Jenže – tyhle srandy bychom mohli v ideálním případě namodulovat tak, aby ochlazení nebylo příliš velké. Zatím jde navíc jen o hypotetické řešení, protože do geoinženýringu se nikomu moc nechce. Zatím.

Obrovské požáry by sice naše etické dilema mohly skrze vytvoření podobné clony vyřešit (ovšem jen dočasně) tak nějak „za nás“, ale výměnou za to by nemusely disponovat jen přesně vyváženou mírou (nebo aspoň snahou o ní). Namísto toho by mohly masivní požáry vytvořit takové množství popela, že by došlo na pokles teplot do té míry, až by došlo na značné ztráty v zemědělství.

Nechci plašit rizikem hladomorů kvůli zimě, tak daleko zdaleka nejsme – je ale asi dobré vědět, kam taky může zvyšování teplot paradoxně vést. Ohnivá oblaka mají již dnes kapacitu vynést do stratosféry dost popelových části, že je to ekvivalentní středně velké sopečné erupci! I kanadské požáry tak v konečném součtu můžou jednou mít vliv na to, že na českých polích dojde na po čertech malou úrodu…

[Petr Brož, Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]