TLDR: Po všech jiných orgánech nepřekvapí, že mikroplasty jsou i v našich mozcích. Co tu dělají či nedělají, zatím nevíme. Není ale příjemné, že 10x více jich je v mozcích lidí s neurodegenerativními onemocněními. Studie tuna.

Určo jste dneska ještě neviděli žádnou depresivní zprávu, ale naštěstí máte mě! Vršící se množství studií totiž ukazuje, že plastové pidičástice se ve svém rejdění nevyhnuly ani nejcitlivější části lidského těla… A krom genitálií jsou navíc k nalezení i uvnitř mozku.

Plastic People

Pro případ, že jste se právě probudili z kómatu, je užitečné dát si opáčko. Mikroplasty, tedy úlomky menší než 5 mm, byly doposud objeveny téměř ve všech orgánech lidského těla od plic po játra. Ano, i v těch varlatech se již našly. Nyní přišel na řadu mozek.

Nejde přitom o množství, které by bylo zrovna malé. V nedávné studii bylo z 24 vzorků mozku odebraných na začátku tohoto roku zjištěno, že v průměru 0,5 % hmotnosti tkáně tvořily plasty…

Zatímco třeba v plicích jsou plasty jistě problém, ale lze operovat s tím, že používání (dýchání dovnitř a ven) jejich množství může limitovat, mozek v tomto bohužel nemá stejné štěstí. Co přesně tu dělají či nedělají, zatím nevíme. Starší studie nicméně také zjistila, že vzorky mozku osob trpících demencí, včetně Alzheimerovy choroby, obsahovaly až desetkrát více plastů na váhu než zdravé vzorky.

Nový azbest?

Tradičně platí – zatím nevíme, jakou má tato korelace kauzalitu. Třeba lidé, kteří si rozvíjejí neurodegenerativní choroby, také ztrácejí schopnost tlumit akumulaci plastů – a ti jsou tak zde jako nevinní přihlížející. A třeba naopak právě akumulace může spouštět naopak neurododegenerativní onemocnění. Zatím nevíme.

Mikroplasty již byly nalezeny téměř ve všech částech životního prostředí – od mořských hlubin až po nejvyšší hory. A já sám se přiznám, že prvotní zprávy o mikroplastech jsem X let zpátky měl tendenci brát jako méně závažné.

Obvykle totiž původce nemocí nacházíme až poté, co nějaká nemoc viditelně propukne, takže po tajemné sérii plicních infekcí začneme hledat, jestli za to nemůže třeba nějaký virus.

Jenže s tím, jak se daří mikroplasty objevovat prakticky všude (ano, budou i za ledničkou), je možné, že mikroplasty mohou být původci některých nemocí, u nichž zatím spouštěče neznáme. A je faktem, že právě olovo či azbezt měly opačnou trajektorii rovněž. Výzkum na tomto poli stále probíhá, takže je stále možné, že plasty jsou učiněná nevinnost. Šance na to se ale stále víc snižuje.

Co s tím můžeme dělat?

Vědátoři se tak například obávají toho, že plasty mohou být transportéry různých toxických sloučenin. Jejich hromadění v mozcích a/nebo cévách také může přispívat k problémům oběhového systému, mrtvicích a dalším zábavám nejen pro seniory.

Asi nepřekvapí, že současné nálezy vedly k sérii varování, že bychom s tím měli něco dělat. Výhodou plastů, pokud potřebujete obal třeba na flákotu, je jejich výdrž. Totéž je však také jejich nevýhodou, když flákotu sníte a obal vyhodíte, popřípadě sníte i část toho obalu. Čekat pár staletí, než se plasty přirozeně rozloží, nebude úplně optimální strategie. 

Co přesně ale dělat, to bude na ještě delší výzkum. A jelikož máme jako lidstvo kolektivně krapet problém řešit i jiné „neviditelné“ problémy od klimatu po epidemie, nejsem si moc jistý, nakolik budou výzvy po redukci plastů úplně fungovat. Nakonec nás snad může uklidňovat, že podobně jako naše rodiče a prarodiče pálelo olovo či azbest, ani svět současný není zcela prost obdobných depresivních matrošů…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]