TLDR: Nové metody umožnily velmi přesně určit rok využití dřeva helénského vraku. Slibuje to přesnější analýzy i pro mnohé jiné artefakty. Oznámení tuna.

Vraky na mořském dně jitří lidskou představivost od nepaměti! Co tam dole asi je? Jak to tam asi skončilo?? A kolik bych na tom mohl vydělat??! Namísto zlata, démantů a jiných cetek však vědátory na vracích typicky zajímají docela jiné komodity – ty, které lze dobře datovat. Právě díky nim nyní přesně určili věk slavného vraku lodi Kyrenia.

Není to novinka

Kyrenský vrak, pojmenovaný podle starověkého kyperského přístavu, je znám již víc jak půl století. Objeven a vyzvednut byl u severního pobřeží Kypru v 60. letech 20. století jako cca 15 metrů dlouhé plavidlo pro čtyřčlennou posádku, které muselo ve své době sloužit obchodu. Byl to vlastně jeden z prvních případů, kdy se zjistilo, že takto bohatý nález z antiky lze objevit skoro neporušeně i po víc jak 2 000 letech! Díky tomu se o něm leccos již zjistilo dříve.

Ze stavby lodi, jejího dřeva či nalezených zlatých mincí bylo jisté zařazení plavidla do helénistické éry. Dosavadní snahy o datování došly k tomu, že loď byla postavena a potopena v pozdním 4. stol. př. n. l.

Problém je, že dosavadní datace se nepraly jenom s tím, jak se zub času podepsal na vraku před jeho objevem – ale i s tím, co jsme s vrakem vyvedli od té doby. Největší překážkou pro přesné datování Kyrenie byl proto polyetylenglykol (PEG), ropný produkt nanesený archeology na podmáčené dřevo, aby se zabránilo jeho rozkladu.

Nápad to byl ve své době jistě dobrý, jenže tím zároveň došlo ke kontaminaci starobylého fosilního uhlíku, což znemožnilo využití radiokarbonového datování!

Ledaže…

Vědátoři pod vedením Sturta Manninga nyní naštěstí uspěli ve snaze o odstranění 99,9 % PEG sloučenin ze starověkého dřeva. A to umožnilo znovu zkusit radiokarbonové datování! Ani to by však samo nestačilo – bylo nutno jeho dataci s něčím srovnat.

Tým proto sáhl po kombinaci dvou dalších artefaktů – v první řadě měli štěstí na vzácný dřevěný kousek lodi, který byl příliš malý na to, aby na něm byly napáchány konzervační snahy. V druhé řadě je pak zajímaly i jiné organické artefakty z původních podvodních vykopávek – k tomuto účelu posloužily zbytky kosti z ovčího nebo kozího kotníku (Řekové tuto kost zvanou astragál používali při hrách a věšteckých rituálech) a zejména tisíce čerstvých zelených mandlí nalezených v některých velkých amforách…

Již na konci loňského roku vyšla první část výzkumu, který určil, že loď vznikla a potopila se o fous dřív, než se dříve předpokládalo – nejspíše v 90. letech 3. století před naším letopočtem. Ukázala na to data získaná z dendrochronologie, podle nichž nejpozdější dochované letokruhy z těchto dřev vyrostly v polovině 4. století před naším letopočtem. Nicméně protože vzorky neobsahovaly kůru, nemohli vědátoři určit přesné datum pokácení…

Nové statistické modelování využívající jak dendrochronologie, tak i radiokarbonového datování tuto cifru ještě více zpřesnilo na dvě desetiletí na roky 296 až 271 před naším letopočtem!

„Aha, takže víme líp, kdy nějaká zbytečná loď šla ke dnu?“

Inu, ano, ale to není vše. Debata o tom, kdy přesně kyrenská posádka neplánovaně nakrmila ryby, není jenom příběh o jejím potopení. Dosavadní využití radiokarbonového datování v období mezi lety 350 a 250 př. n. l. spoléhalo na kalibrace provedené v 80. a 90. letech 20. století pomocí staršího typu technologie.

To, že fčil Manningův tým přesněji postavil rovnítko mezi věk artefaktů a radiouhlíkové datování tak pomůže i jiným projektům zkoumajícím helénistickou epochu. A mimochodem to také ukázalo na existenci období slunečního minima kolem roku 360 př. n. l.!

Tak už to s poznáním ale chodí, že jeden objev může napomoci druhému, na první pohled nesouvisejícímu odhalení! Nikoliv zlato, ani mandle, nýbrž informace jsou tak tím skutečným pokladem, který se podařilo z dvě milénia starého vraku vydolovat!

[Ladislav Loukota, PZ]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]