TLDR: Dlouhý běh za kořistí ji sice může uštvat, ale je kaloricky náročný i pro lovce. Podle nové práce se však takový výdaj vyplatí, zvláště kombinuje-li běh s rychlou chůzí. Studie tuna. 

My lidé se rádi plácáme po zádech za to, že máme sexy mozek – ale krom toho, co máme v hlavě, hraje i roli to, co máme v nohách! Lautr všichni pralidé by mohli být klidně členy Pramensy, ale kdyby nebyli s to si získat potravu, těžko by vyhráli v evolučním závodě. Možná namítáte, že lidské schopnosti běhu nejsou ve zvířecí říši nikterak výjimečné – nová studie ale přidává argumenty pro to, že opak je pravdou.

Ve svém tempu

Nevím, jak vy, ale já byl v tělocviku vždycky špatný ve sprintu. A patnáctistovce. A šplhu. A řadě dalších věcech… Ale zůstaneme teď jen u toho sprintu vs. maratonu. Můj tehdejší argument, že radši poběžím „ve svém tempu“, nyní svým způsobem podpořila dvojice antropologů, jeden z Trentské univerzity v Kanadě, druhý z Kalifornské univerzity v Davisu v USA, který uvádí důkazy na podporu teorie tzv. vytrvalostního lovu alias persistance hunting. 

Oni pralidé skutečně ve srovnání s jinými savci nebyli nijak rychlí běžci – dokázali však běhat v nižším tempu velmi, velmi dlouho! Člověk je mezi savci jedinečný ve dvou ohledech: Potí se a mají dlouhé svaly na nohou, které jsou stavěny spíše pro vytrvalost než pro sílu. Tyto dvě vlastnosti dohromady způsobují, že běh na dlouhé vzdálenosti je pro člověka relativně snadný.

Jiná zvířata, jako jsou jeleni, bizoni a další, mají těla uzpůsobená spíše k rychlému běhu na krátké vzdálenosti. Tento rozdíl znamená, že průměrný člověk – zřejmě již nejméně od druhu Homo erectus – v běžecké kondici, by mohl dohnat koně, jelena nebo téměř jakékoli jiné zvíře tím, že by ho pronásledoval až do vyčerpání…

Běh i chůze

Pro tuto tezi existuje řada důkazů z minulých studií, ale i řada protiargumentů. Problém pro hypotézu vytrvalostního lovu je opět skutečnost, že jaksi nemáme stroj času. Můžeme pro ni najít argumenty ve struktuře kostí dávných lidí, stejně jako v pozorování lovu dnes – ale nemůžeme se jaksi podívat na to, jak předchůdci člověka lovili. Každý nepřímý argument pro či proti se tak v poznání počítá! 

Eugène Morin a Bruce Winterhalder ve své studii nyní našli pro vytrvalostní lov důkazy ve výpočtu toho, jestli se vlastně vyplatí. Běh, i při mírnějším tempu, je energeticky poměrně náročná zábava. A lovená zvířata potrvá nějaký čas uštvat. Je kalorický zisk skutečně výhodný vůči tak velkému výdaji? 

Podle výpočtů nynější práce rozhodně ano! Za správných podmínek je ulovení velkého zvířete víc než dostatečné k tomu, aby se lovců či lovcům vyplatilo vynaložit takové úsilí – a platí to zejména pokud se běh kombinuje s občasnou chůzí.

Moderní příklady

Jedním z dalších protiargumentů proti vytrvalostnímu lovu je také teze, že máme málo příklad současných lidí lovících tímto způsobem. I to adresuje nynější práce. Vědátorům se totiž podařilo najít přibližně 400 zpráv dokládajících vytrvalostní lov, které se časově pohybovaly od roku 1500 do roku 2000 – a z nichž mnohé byly přímým svědectvím lovce. 

To automaticky jistě neznamená, že stejným způsobem lovili všichni a všude! Ani to neznamená, že je hypotéza automaticky brána jako fakt! Zvyšuje to ale jazýček vah ve prospěch hypotézy vytrvalostního lovu, takže ji můžete s vyšší šancí na úspěch vytáhnout jako zábavnou historku v hospodě… A pro případ, že se setkáme se skeptikem, nemusíte se obávat střetu. Co totiž jako Homo sapient nemáte v hlavě, máte jistě v nohách. 

[Ladislav Loukota, JRN]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz