TLDR: Jsou to aditiva. Viz taky hír. 

Pojďme si něco ujasnit. Protože tahle věc se stává dost často a neskutečně mě irituje –  když někdo řekne “no tohle to já nekupuju, protože jsou v tom samý éčka” nebo “to já nejím, protože jsou v tom éčka”. Připadá vám to povědomé? 

Po tomhle vždycky musím battlit se svojí vnitřní touhou lidem vysvětlovat realitu z dalších řádků. Pojďme se tedy podívat na éčka hromadně a zkusme si to ve zkratce vysvětlit, abych mohla lidem jednou jenom odkázat na tenhle článek…

Co jsou tedy éčka?

Éčka jsou aditiva nebo přídatné látky, které se přidávají do potravin s cílem změnit nebo zlepšit vlastnosti potraviny. To asi tak nějak vědí i lidi, kteří o nich mluví před mou maličkostí. “Éčka” mohou zahrnovat konzervanty, barviva, dochucovadla nebo stabilizátory. 

A teď pojďme přestat s nesmyslným strachem a podívejme se na několik konkrétních příkladů, které nám možná změní názor.

Emulgátor E440 – alias Pektiny. Ty jsou často používány jako zahušťovadlo nebo pojivo v potravinách. A víte, odkud se získávají? Extrahují se z kůry citrusů. Pokud jste někdy vařili omáčku a nějak jste ji zahušťovali, dalo by se říct, že jste do ní dali analog téhož. 

Barvivo E140 – alias chlorofyly. Tyto sloučeniny jsou známé především jako zelené barvivo rostlin. A ano, používají se také jako barvivo v potravinách. A odkud se získávají? Možná byste to mohli zjistit od dětí před základní školou, ale raději to nedělejte, protože by to nemuselo dopadnout dobře (pro vás). Oživit si to můžete třeba na Wikipedii. 

Konzervant E330 – Kyselina citronová. A teď, jeden z oblíbenců. Kde se bere? Zde vám dávám chvilku na přemýšlení – ano, správně, nachází se v citronech. Jde o přírodní konzervant, který se schovává na obalech potravin pod značkou E330. 

Aha, takže všecky éčka jsou super?

Mezi éčka patří bohatá plejáda dalších látek s řadou dalších vlastností, takže by samozřejmě zlí jazykové mohli říct, že příliš cherrypickuju. Faktem ale je, že éčka jsou potravinářská aditiva, takže tu najdeme pro mnohé překvapivě málo smrtících bojových látek! Jejich smyslem je upravit nějakou vlastnost potraviny (chuť, trvanlivost, konsistenci).

Éčka se ostatně používají se v podstatě už pár století, původně třeba pro nakládání masa nebo jiné konzervační snahy. Jasně, až ve 20. století s příchodem moderní chemie se jejich množství rapidně navýšilo. Ale tady se dostáváme i k jádru pudla toho, proč podle mě doopravdy některým mohou vadit  – způsobují, že se mýtické „přirozené potraviny” stávají novými, nepřirozenými! 

Teď se neobejdeme bez odstavce, který připomene, že s potravinami je to složitější. Homo sapiens se vyvinul jako lovec-sběrač, takže holdoval živočišnému masu (které musel sníst, než se zkazilo) a pestré plejádě rostlin. Bude-li se držet takového stravování, nepřirozené nebudou jenom potraviny s éčkama, ale i libovolný smažák, jakékoliv pečivo nebo třeba nakládané okurky od babičky. 

Existují vlastně jenom dvě aditiva, které jsou občas skloňovány jako „kontroverzní“ – glutamát sodný (E 621) a aspartam (E 951). Ten první může u citlivých strávníků vyvolat bolesti hlavy, ten druhý je skloňován jako možný karcinogen. Ani u jednoho neexistují relevantní studie, která by významná rizika potvrzovala. 

To samozřejmě neznamená, že v potravinách jsou jen zdravé věci! 

Příliš dobré pochutiny

Ano, je pravdou, že přílišná konzumace tzv. „vysoce zpracovaných potravin” byla opakovaně označena jako riziková pro naše zdraví. Je také pravdou, že třeba takový cukr nebo sodík se přidávají do mnoha potravin ve větším než malém množství. Je pravdou řada problémů, které s potravinářstvím souvisejí!

Nadmíra sodíku, cukrů nebo tuků ale prakticky nijak nesouvisí s tématem éček jako aditiv obecně. Paradoxem dnešního potravinářství je, že se stalo až příliš dobrým a dostupným kuchařem. Neumíme mu dost dobře s našimi primitivními opičími pudy odolávat. Výsledkem je epidemie obezity a diabetes 2. typu. 

Éčka samotná jsou oproti tomu prostě označení pro přídatné látky, které jsou přidávány do potravin pro lepší zachování, barvení nebo ochucení. Nejsou to žádné strašáky, a mnohdy jsou odvozeny z přírodních zdrojů. 

V epidemii obezity a diabetes jsou hlavními viníky nikoliv éčka, ale nadbytečné kalorie, popřípadě nadměrný příjem cukrů a/nebo tuků. Pokud něco, pranýřování éček se stalo zavádějící zkratkou, která nám komplikuje adresování těch skutečně podstatných nešvarů v potravinářství – a tak nám komplikuje i jejich nápravu!

[Sarah Tliliová, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Autolink hír.