TLDR: Sexualita u lidí je extrémně různorodý jev, který teprve postupně zvládáme poznávat (vědecky). Víc v rozhovoru, neasik.

V nedávném díle našeho podcastu jsme přivítali Kláru Bártovou z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a z Národního ústavu duševního zdraví. Tématem pokecu byla asexualita, její výzkum a širší otázky spojené se sexualitou a evoluční psychologií.

Vo co go: asexualita

Pokec jsme spáchali k příležitosti konání její přednášky o asexualitě, která proběhla 24. května v rámci cyklu Pátečníci. Klára uvedla, že se zaměří na shrnutí současných vědeckých poznatků o asexualitě, její historický vývoj a různé přístupy k jejímu studiu. Asexualita v posledních letech stále častěji zkoumaným tématem, což přispívá k lepšímu pochopení lidské sexuality jako celku.

„Ráda bych shrnula to, co dosavadní vědecká obec o asexualitě ví,“ uvedla. „Jak se k asexualitě vůbec přistupovalo a jaký je vývoj tohoto vědění v posledních desítkách let. Teď momentálně bych řekla, že je to takové vědecké sexy téma, protože těch výzkumů začíná být mnohem více, než tomu bylo před pár lety.“

To ale nebylo jediné řešené téma. Další otázka se zaměřila na vývoj pohledu na zkoumání (a)sexuality obecně za poslední generace. Klára Bártová vysvětlila, že první výzkumy asexuality se objevily kolem roku 2000 a zpočátku se zaměřovaly na otázky týkající se její etiologie a toho, zda lze asexualitu považovat za sexuální orientaci, parafilii nebo sexuální dysfunkci. Novější výzkumy prý naznačují, že asexualita je spíše sexuální orientací než parafilií či dysfunkcí.

„Novější výzkumy naznačují, že spíše půjde o sexuální orientaci než o nějakou parafilii nebo sexuální dysfunkci,“ poznamenala.

Hypotéza babičky

Rozhovor se také dotkl metod zkoumání sexuality, od historických přístupů až po moderní technologie, jako je virtuální realita a magnetická rezonance. Bártová zmínila, že současný výzkum využívá širokou škálu metod, včetně rozhovorů, dotazníků a psychofyziologických měření.

Diskuze se pak přesunula k evolučním vysvětlením některých jevů spojených se sexualitou. Byla zmíněna hypotéza babičky, která vysvětluje, proč ženy po menopauze stále přežívají a jak přispívají k přežití svých vnoučat. Bártová uvedla, že ačkoli se evoluční vysvětlení asexuality zatím příliš nezkoumalo, je možné, že i zde by mohly existovat určité evoluční tlaky nebo adaptace, které by tento jev vysvětlovaly.

„Pro asexualitu se evoluční vysvětlení zatím příliš nezkoumalo,“ řekla. „Je možné, že bychom mohli zkoumat, jaké evoluční tlaky nebo adaptace by mohly asexualitu vysvětlovat.“

Výzkum pokračuje

V závěru rozhovoru jsme se věnovali také dalším výzkumným tématům Kláry Bártové, jako je například žárlivost. Bártová popsala, jak se žárlivost může měnit v průběhu života a jaké faktory na ni mohou mít vliv, včetně osobnostních a sociokulturních vlivů.

„Výzkum sexuality je důležitý a je potřeba se na něj dívat z různých pohledů. Není to jen o reprodukci, ale o mnoha různých důvodech, proč máme sex. Rozmanitost a variabilita lidské sexuality jsou fascinující.“

Díky Kláře Bártové za její čas a těšíme se na další vědátorská témata!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz