TLDR: Nový průzkum pohřebních jam z doby kamenné naznačuje, že lidské osídlení ve zdejších končinách bylo možná – možná – vyšší, než se dříve soudilo. Studie hír.

I když se rádi bičujeme tím, že lidi se umějí přizpůsobit skoro všemu, realita je taková, že jsme dost vybíraví – většina lidstva žije ráda poblíž snadného zdroje vody, dost často při pobřeží, v minimální nadmořské výšce. Jasně, lidi žijou i na horách nebo u pólů – ale je jich málo, a rozhodně tu nebudují obří civilizace.

Zároveň nemůžeme zastřít, že s výjimkou Antarktidy jsme se opravdu rozlezli skoro po celé planetě. Kdy nás tedy adrenalinové obývání nevhodných krajin začalo lákat? Důkazy se hledají špatně, například podle nové práce se ale zdá, že k polárnímu kruhu nás to táhlo minimálně už v mladší době kamenné silněji, než se dříve soudilo.

Hroby bez mrtvol?

Na lokalitě Tainaro ve finském Laponsku, která se nachází cca 80 km od polárního kruhu, bylo 6500 let staré pohřebiště zkoumáno už v 80. a 90. letech. Ovšem s tím závěrem, že takhle daleko na severu je to velká zajímavost, osídlení to ale není výrazné.

Nové revizní průzkumy hrobokopů ale ukázaly, že se zde nachází minimálně 120 hrobů. To je celý trojnásobek starších odhadů – a navíc je možnost, že pohřbů by zde mohlo být až 200.

Celý výzkum lze ale – jak už to tak bývá – trochu zrelativizovat. Ostatně, dělají to sami jeho autoři. Problém je v extrémních podmínkách lokality a v jisté těžké „uchopitelnosti“ zdejších archeologických objektů. Nejsou to žádné jasné pohřby vybavené kostrami a milodary, nad kterými si klidně vegetí archeologové Evropy.

Finové u polárního kruhu musejí mít prostě interpretační extrabuřty, jak to popisuje Aki Hakonen, hlavní autor a archeologinátor z univerzity v Oulu ve Finsku. Ten zdůrazňuje, že v Tanairu se nachází řada na první pohled těžko uchopitelných jam, které ale svým tvarem a občasným obsahem červeného okru nejvíce naznačují hrobové jámy.

Přihořívá, hoří?

Zatímco červený okr, dobře známý průvodce mrtvých už od paleolitu, byl nalezen pouze ve 23 jámách, výrazné jámové útvary na lokalitě silně naznačují hroby, i když některé z nich obsahovaly popel a dřevěné uhlí, což zase může naznačovat ohniště… Jeden aby se v tom vyznal. Je fakt, že takto řazená lokalita by u nás pravděpodobně byla za pohřebiště vyhlášena celkem bez odporu, i když přímé doklady mrtvých chybí. Stín blízkého polárního kruhu ale přináší své pochybnosti.

Přestože se tým přiklání k interpretaci Tainiaro jako pohřebiště, nejasnosti přetrvávají. Na druhou stranu – opravdu se jedná o 6500 let starou archeologickou lokalitu na mrazivém severu. I kdyby to nebylo přímo masivní pohřebiště, pořád je to masivní důkaz lidských aktivit ve velmi nehostinném regionu. Jisté zpochybnění role arktických regionů v globální prehistorii tak přináší.

Vědátoři zdůraznili potřebu dalších analýz a navrhli prozkoumat vzorky půdy na fosilizované vlasy a možné zbytky DNA, což by mohlo poskytnout definitivní důkazy pro pohřbívání, případně odhalit nové poznatky o společnostech doby kamenné.

Člověk si najde cestu

Důležité je, že čtyři pětiny lokality ještě nebyly prozkoumány. Místo tedy vyloženě láká k dalším výzkumům, které slibují potenciálně odhalit další složitost a rozsah tohoto pravěkého osídlení z doby kamenné poblíž polárního kruhu.

Prozatím ale snad už můžeme tvrdit, že jde o důkaz, že do chladnějších částí lidé přece jenom migrovali – a usazovali se tu, přičemž tyto aktivity byly výraznější, než se dříve soudilo. To úplně nenabourává tezi z úvodu. V době, kdy v přívětivém regionu jižní Anatolie už doznívá zlatý věk superlokality Çatalhöyük, zmohli se Pralaponci sotva na epesní jámy. Přesto to vypadá, že zdejší kolonizátoři byli úspěšnější, než za jaké jsme je měli. Inu, člověk si vždycky najde cestu!

[Ladislav Loukota, PZ]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Autolink.