TLDR: Kombinace populačních problémů, konkurence mezi elitami a dalších společenských patologií byla přítomná při kolapsu impéria Čchingů v roce 1912. Lze kolapsům předejít? Studie tuna.

Exotická Čína

Pokud bychom před průměrného Evropana postavili reálnou čínskou historii a historii fiktivního světa Hvězdných válek, dost bych se divil, kdyby o tom prvním měl víc co říct než o tom druhém. Jeden příklad za všechny: i když v Evropě často mluvíme (dřív asi víc než dnes) o tom, jak krvavá byla východní fronta během druhé světové, čínské fronty za druhé světové byly dost možná – byť i kvůli místní paralelně probíhající občanské válce – ještě brutálnější! Anebo si dejme jiný příklad: kolaps čínské dynastie Čching z roku 1912, na který si posvítila nedávná studie.

Čchingové vládli Číně po dvě a půl staletí, z nichž to druhé sice stálo za starou bačkoru kvůli postupně stále silnějšímu rozkladu Číny – ale přesto zhroucením dynastie Čching došlo na de facto kolaps dosavadního císařského systému. V první polovině své vlády navíc Čína dosáhla svého největšího rozsahu, pokud jde o rozlohu. To však mělo spíše věštit problémy v polovině druhé…

Selhání druhých umí být vždy inspirující! Takže se vědátoři z japonské Ósacké univerzity a přidružených kolegů po celém světě na kolaps Čchingů podívali tzv. strukturálně-demografickou teorii (SDT), aby zjistili víc, než je vepsáno hluboko v análech dějin. SDT je založena na matematických modelech – rozděluje společnosti na čtyři části: stát, elity, generační populaci a další faktor politické nestability. Každá sekce dynamicky ovlivňuje ostatní. A ne vždy ku prospěchu.

Závěry práce ukazují, že rekordní růst Číny byl nakonec spíše negativní metrikou. Až čtyřnásobná populační exploze, která dosáhla vrcholu v 19. století, spolu s rostoucím bojem o stagnující počet elitních pozic – a samože také rostoucí fiskální napětí ve státě – dohromady vedly ke stále větší nespokojenosti obyvatelstva i elit. Což vedlo k významným vnitřním vzpourám.

Více problémů najednou

Růst populace vedl k přelidnění, chudobě a přetlaku kvalifikovaných úředníků, kteří nemohli stoupat v hodnostech, uvádějí výzkumníci. Náklady na udržování pořádku, k nimž se přidala zátěž spojená s vyčerpávajícími se zásobami stříbra a dovozem opia, problémy ještě více prohloubily. Evropské kolonialistické vměšování situaci rozhodně nezlepšilo, ale nemuselo být v kolapsu císařské Číny tak zásadní, jak jej dnes vnímáme – 19. a 20. století bylo obdobím změn, často pramenících z průmyslové revoluce, i jinde ve světě.

Co je skutečně depresivní, je skutečnost, že s rozjetou lokomotivou už nebylo bez radikálních změn co dělat. Čchingové si těchto problémů byli zřejmě plně vědomi – jen nejednali dostatečně chytře a rychle. Kombinace vnitřních povstání a vnějších geopolitických vyzyvatelů nakonec zpečetila osud dynastie a pro Čínu znamenala další půlstoletí vnitřních bojů a nakonec konsolidace nové moci.

V součtu vědátoři ve studii chtějí říct, že i dnes by každá ekonomika měla být ostražitá jak hlídací vlčák, protože její okolnosti se mohou měnit, a to někdy poměrně rychle. Studie nachází paralely mezi podmínkami pádu dynastie Čching a některými problémy a nestabilitami v dnešních společnostech, včetně rostoucí nerovnosti a snižujících se příležitostí k pokroku – problémy, které byl problém řešit jak před rokem 1912, tak často i dnes.

Ať už jsme v císařské Číně, moderní globální společnosti, anebo jinde v lidské historii, kolapsy mají několik opakující se vlastností – ekonomickou nerovnost, společenskou stagnaci, ale také souběh více externích problémů najednou: válek, neúrody, přírodních katastrof.

Historie inspiruje

Společnosti jako takové jsou překvapivě odolné a „samoopravné“ – na kolapsy dochází čas od času po tisíce let, ale stále tu lidská společnost v nějaké podobě existuje – ale nejsou nezničitelné. A, samože, je rozdíl mezi kolapsem politickým (jako u Čchingů) a celospolečenským (jako třeba na konci doby bronzové), byť i po tom politickém může následovat pár dekád mrzení.

Moudří muži mohou samozřejmě namítat, že kolapsy jsou svého druhu užitečné – společnost se díky nim typicky po čase znovuzrodí v odolnější podobě. A je to jistě pravda. Ale to je trochu jako uklidňovat dinosaury po K-Pg impaktu, že nemusejí být smutní kvůli svému masovému umírání, protože život (jen ne ten jejich) se časem obnoví! Málokoho uklidňuje, že bude v zemi jistě dobře chutnat červíkům…

Čím více ale známe historii – nejen tu fiktivní, ale i tu reálnou – tím větší šanci máme negativa potlačit. A vzhledem k tomu, jak brutální jsou často ne-evropské dějiny, máme se rozhodně ještě dost co učit, než v tom budeme dostatečně daleko!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Autolink hír.