TLDR: Analýza stravovacích nádob z Baltu z období před 6 000 lety naznačuje, že noví zemědělci a staří lovci-sběrači si vyměňovali pokrmy… i stravovací návyky. Studie tuna.

Časy se mění

Žrádlo tvořilo vždycky důležitou součást našich životů. Nejenže jsme díky vynálezu užívání ohně byli s to zvýšit energetický příjem pro potřeby našeho mozku (který, jak někteří vědí, je docela evoluční výhodou), ale také jsme díky vynálezu zemědělství opustili fázi sběru potravy v přírodě. To nastartovalo civilizační revoluci, na jejímž konci žijete ve městech, můžete komunikovat s lidmi po celé planetě, a musíte platit daně. Nová studie nabídla střípek znalostí o tom, jak se k jídlu chovali první farmáři v krajině Pobaltí před 6 000 lety.

Byli to první farmáři, kteří do regionu severovýchodní Evropy přišli. V Pobaltí před 6 000 lety samozřejmě již žili lidé, ale jednalo se stále o lovce-sběrače-rybáře. S novými osadníky, kteří disponovali znalostí zemědělství, se ovšem krajina postupně, ale navždy proměnila. Tento způsob proměny přitom dříve či později zasáhl většinu míst naší planety.

Jak se ale u prvních zemědělců v té či oné oblasti změnily stravovací návyky? A jak se osadníci sžívali s původními obyvateli? Starší studie pravěkých nádob na vaření v oblastech jako Británie, Španělsko, Francie a Portugalsko například ukázaly, že v prostředí neolitických zemědělců úplně absentují doklady konzumace ryb. Ty přitom před neolitizací hrály ve výživě zásadní roli. Skoro by se tedy dalo říct, že se opakoval scénář, kdy nově příchozí zemědělské obyvatelstvo nepřijalo ani tyto snadno adaptovatelné návyky původních mezolitických lovců. Totéž však, jak se ukazuje nově, neplatilo vždy a všude.

Vědátoři z University of York ve spolupráci s Britským muzeem totiž zjistil, že zemědělci, kteří přišli na pobřeží Baltského moře v severní Evropě, i nadále konzumovali smíšenou stravu, která zahrnovala jak ryby, tak produkty domestikovaných zvířat. Chytří zemědělci nově příchozí do Pobaltí jako by pochopili, že není špatné něco z kuchyně původních obyvatel odkoukat. Bon apetýt!

Tuky jako důkaz

Práce zkoumala tuky zachované ve fragmentech z více než tisíce pravěkých nádob odkrytých v pobřežní oblasti táhnoucí se od západního Dánska po jižní Finsko. Extrahovali a analyzovali mastné kyseliny z fragmentů starověké keramiky z doby před 4 000 až 8 000 lety pomocí procesu zvaného plynová chromatografie s hmotnostní spektrometrií. Výsledky ukázaly, že přibližně 50 % hrnců patřících dávným zemědělcům obsahovalo zbytky na bázi ryb. Naproti tomu u hrnců patřících lovcům-sběračům-rybářům bylo nalezeno 5 % stopy mléčných výrobků. Výměna kulturně-kulinářská tedy byla oboustranná.

Odhalení o smíšené stravě není jenom nahlédnutím do toho, jaké žraso si místní dopřávali. Naznačuje hlavně také to, že mezi nově příchozími a místními komunitami sběračů potravy mohla existovat úzká spolupráce a interakce. Ačkoli se to může zdát jako zřejmá a logická strategie, je to ve značném rozporu s řadou dříve poznaných neolitických lokalit západní Evropy, jak jsme naznačili výše.Zopakujme, že u nich nevidíme žádné důkazy o tom, že by využívali mořské zdroje, ačkoliv ty byly pro původní mezolitické obyvatelstvo klíčové.

Daná spolupráce v Pobaltí není úplně novým přepsáním dosavadních znalostí o tomto regionu. Genetické studie již dříve naznačily, že mezi zemědělci a lovci-sběrači docházelo k velmi malému počtu vzájemných sňatků, nicméně archeologické záznamy naznačují, že v době příchodu prvních zemědělců ze střední Evropy a euroasijské stepi byla v této oblasti obzvláště dobře usazena populace lovců-sběračů-rybářů, která si žila svůj dlouho protažený mezolit či možná dokonce velmi pozdní paleolit. Je možné, že tato společenství měla na nově příchozí silný vliv, což vedlo k určitému kulturnímu prolínání obou skupin.

Jenže tato genetická kombinace ještě nemusí naznačovat skutečnou spolupráci. Pokud víme, že dávné skupiny lidí se spolu křížily, může to stejně tak znamenat, že silnější frakce si vymohla poddajnost těch slabších. Jak pravil už Oscar Wilde, sex je (do značné míry) o moci.

Oproti tomu oboustranná (byť nikoliv stejnoměrná) inspirace v jídelníčku je mnohem lepším ukazatelem toho, jak se kdo inspiroval u toho druhého i bez nutné hrozby násilím.

Není jediného receptu

Zároveň platí, že daná práce študovala jenom vztahy zemědělců s lovci-sběrači-rybáři z místní původní kultury Ertebølle. Jak již bylo řečeno, v řadě jiných evropských míst, do nichž první farmáři vkročili, podobnou kulturní výměnu nenajdeme. Nakonec samozřejmě ani výměnný pobyt potravin není nutně garantem míru – byť zvyšuje pravděpodobnost takového soužití.

Přechod od loveckosběračského získávání potravy k zemědělství je někdy v celé Evropě často vnímán jako homogenní. Je však stále jasnější, že byl nesmírně složitý a diferencovaný – a v řadě míst měl různou podobu a rozdílnou dynamiku. Je pravděpodobné, že někde první zemědělci interagovali s původními obyvateli spíše násilně, zatímco jinde hledali společnou řeč – a onde se pro změnu lovci a sběrači sami přeorientovali na pěstování plodin.

To, jak zemědělství kolonizovalo naši planetu, tak působí mnohem pestřejším dojmem, než jak jej máme tendenci vnímat na základě školometských škatulek. Nakonec je ale rozhodně příjemné, že minimálně někde snad skutečně platilo, že láska, pardon kulturní výměna prochází žaludkem!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Autolink hír.