Šimpanzi využívají kopců k pozorování soupeřů

TLDR: Šimpanzi směřující do nebezpečného prostředí se významně častěji zastavují na kopcích, aby očíhli situaci. Platí to alespoň pro nejnovější práci zkoumající malé skupinky v Africe. Studie hír.

King of the Hill

I když o sobě lidi uvažujou jako o čemsi, co stojí mimo zbytek živočišné říše, stále častěji nacházíme paralely mezi námi a jinými biočichy. A obvykle nikoliv k naší civilizované cvi. Nejnověji se ukázalo, že nejen lidské armády, nýbrž také šimpanzi využívají vyvýšená místa k průzkumu soupeřících skupin, často předtím, než se vydají vstříc zteči…

Taktické využívání vyvýšeného terénu ve válečných situacích bylo dosud považováno za jedinečné pro lidi – ačkoliv samože i jiní tvorové využívají přímo či nepřímo výhody, které jim pobyt na kopci dává. 

Kolektivní ozbrojený útok (a jeho příprava!) je ale přece jenom z hlediska výkonu mozku něco jiného, než pouhé pochopení, že na výše postaveného oponenta se útočí blbě. 

Základ vojenské taktiky vědátoři týmu Sylvaina Lemoineho z univerzity Cambridge odhalili u šimpanzů skrze tříletou studii dvou sousedících skupin šimpanzů v západoafrických lesích Pobřeží slonoviny. Výzkumníci v jejím rámci sledovali primáty, jak procházejí svými teritorii, včetně překrývající se hraniční oblasti – kde občas docházelo k potyčkám.

Zdroj: Lucasfilm, Adobe, Midjourney/vlastní
Zdroj: Lucasfilm, Adobe, Midjourney/vlastní

Na vysokém kopci

Ukázalo se při tom, že šimpanzi víc než dvakrát častěji šplhali na kopce, když směřovali k této sporné hranici – než když cestovali do nitra svého vlastního území! 

Statistický rozdíl mezi možnými chováními „když jdu plenit k sousedům, obhlídnu to z kopce“ vs. „když jdu domů, je mi to buřt“ ale není jediný. Šimpanzi se na vrcholcích hraničních kopců také častěji zdržovali hlučného přijímání potravy a trávili čas klidným odpočinkem – to jim potenciálně umožňovalo slyšet vzdálené zvuky soupeřících skupin.

Čím vzdálenější bylo přitom místo výskytu nepřátelských šimpanzů, tím větší byla pravděpodobnost, že se po sestupu z kopce vydají na nebezpečné území. To naznačuje, že šimpanzi na vyvýšených místech odhadují vzdálenosti svých soupeřů a podle toho se také chovají, aby podnikli výpady a vyhnuli se náročným bojům.

Výzkumníci v rámci projektu mají k dispozici GPS trackery, díky nimž mohli autoři studie reprodukovat mapy dvou šimpanzích teritorií, která spolu sousedí, včetně údajů o nadmořské výšce. Ty byly porovnány se starými francouzskými koloniálními mapami, aby se potvrdila topografie.

Každou skupinu tvořilo vždy 30-40 dospělých šimpanzů. Studie využila více než 21 000 hodin záznamů stop celkem 58 zvířat zaznamenaných v letech 2013-2016. Aby si šimpanzi vytvořili a ochránili své teritorium, provádějí pravidelné obchůzky po periferii, které tvoří jakousi „hraniční hlídku“. Hlídky jsou často prováděny v podskupinách, které se drží blízko sebe a omezují hluk. Jako pozorovatel máte pocit, že hlídkování začalo. Pohybují se a zároveň se zastavují, trochu to připomíná lov.

Zvířecí kognice nezná žádných hranic (a kopců)! Zdroj: Vlastní
Zvířecí kognice nezná žádných hranic (a kopců)! Zdroj: Vlastní

They’re taking the Chimps to Inselbergs!

Typ kopců v blízkosti hranic, které se používají k průzkumu, jsou známé jako „inselbergy“: izolované skalnaté výběžky, které rozbíjejí lesní porosty. Šimpanzi se opakovaně vraceli na některé z těchto inselbergů, kde čas na vrcholku trávili…

Jak jsem také zmínil, i jiní biočichové umějí využívat kopců. Třeba surikaty rovněž využívají vyvýšená místa ke sledování predátorů nebo k přivolání partnerů. Ale v rámci „meziskupinových konfliktů“ je nynější příklad šimpanzů přesto unikát – alespoň s výjimkou jejich příbuzných Homo sapientů. Šimpanzí válčení tak můžeme brát jako další příklad toho, že jsou lidem kognitivně velmi blízko. Ať se nám to líbí nebo ne, válka je jedním z motorů technologického pokroku… 

Šimpanzí válčení nicméně stále zůstává primitivní. Příležitostně se nájezdnické skupiny dvou nebo tří samců vydávají z kopců hluboko do nepřátelského území, což může vést k boji. Konfrontace mezi soupeřícími šimpanzi jsou velmi hlučné. Zvířata propadají zastrašujícímu šílenství, křičí, kálí, hážou po sobě exkrementy a vzájemně se chytají za genitálie.

Inu, jak říkám – není to celé vlastně zase natolik odlišné od lidských válek! 

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Autolink hír.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama