TLDR: Období, kdy na Antarktidě přibývalo nadprůměrně mnoho ledu, jakoby skončilo. S posledními lety se pojí nové teplotní anomálie. Může to přinést dalekosáhlé důsledky. Zdroj hír a hír.

K protinožcům

Sice vím, že glaciologii a klimatologii rozumíte úplně všichni na úrovni světových expertů/tek, ale jelikož já v těch oborech tak dobrej nejsem, přelouskám si tady pro sebe článek, co jsem zrovna četl.

Začněme tím, co se často plete – Budeme se bavit o Antarktidě, ne o Arktidě. Tedy o tom kontinentu v okolí jižního pólu, kde žijí tučňáci. Pokud tedy zrovna nepadají z ledu rovnou do volného vesmíru, protože dle některých místních myslitelů gravitace prostě neexistuje.

Platí přitom, (pokud si neujíždíte na konspiraci placaté Země, kdyby jo, vůbec nečtěte dál, nebude vám to dávat smysl), že jelikož je Antarktida na protější straně Země než Arktida, tak když je v Arktidě léto, v Antarktidě musí být zima. A opačně

A jelikož my teď máme léto, tak logicky v Antarktidě teď musí být zima. A nepřekvapivě to tak i skutečně je. Když je přitom někde zima taková až praští, tak se s vodou začnou dít fakt divný věci.

Nacházíme se v té části roku, kdy kolem Antarktidy panuje mráz, takže by nám tam měla mrznout mořská voda a vznikat led. V době, kdy tam naopak panuje místní léto (v době naší zimy…že), pak naopak je tam teplo a led by měl tát.

Mrkněte však na tento graf. To levé minimum ukazuje období léta, kdy je v okolí Antarktidy nejméně ledu. To pravé maximum ukazuje vrchol zimy, kdy je ledu nejvíc. A to červený nechci vidět – jedná se o status ledové pokrývky plavoucí v okolí Antarktidy letos.

Více rolí ledu

Zatímco to šedomodré esko ukazuje průměrné hodnoty rozšíření plovoucího ledu s různou statistickou odchylkou (naštěstí tady všichni zas víme, co je #sigma, takže to vysvětlovat nemusím). Co se tak děje je to, že během letošní místní zimy led kolem Antarktidy neroste tak, jako v předešlých letech.

Chybí ho tam tolik, že by to zapláclo přibližně rozlohu Grónska (to bílé dole). Kdybychom to přepočetli na velikost státu, byl by to 10 největší stát na světě.

K čemu je tenhle plovoucí led kolem Antarktidy dobrej? Jako na první dobrou pro mě dneska večer k ničemu. Drink si z něj neudělám. Je daleko. Jenže svět se netočí jen kolem mého drinku. Tenhle led totiž umí pár věcí. Předně je zajímavá jeho barva. Schválně, jestli ji uhádnete…

Ano, je bílý. Funguje tak jako obrovitánské zrcadlo. Světlý povrch totiž odráží dopadající záření mnohem lépe, než povrch tmavý. Ten ho naopak pohlcuje. A jelikož pod bílým ledem máte tmavě modrou vodu, je jasné, že pokud nechcete záření zadržovat, ale odrážet pryč, mělo by nás trápit, jakou barvu okolí Antarktidy máme. Čím tmavší to tam totiž bude, tím víc dopadajícího slunečního záření nepošleme pěkně fofrem zpět do kosmického prostoru, ale pohltíme do oceánu.

Jo, přesně, a tím zahřejeme zase o fous víc Zemi.

Plovoucí led ale umí ještě jednu vychytávku. Funguje jako špunt. Blokuje totiž ledovec vzniklý nad pevninou (aneb Antarktida má oproti Arktidě pod pár kilometry ledu schovaný celý kontinent). Když je tak plovoucího ledu v létě málo, kontinentální ledovec dokáže rychleji vtékat do okolního oceánu a tam zvesela odtávat (a tím zvyšovat hladinu světových moří, ale to už jsme si vysvětlovali jindy), tak to tady nebudeme opakovat.

Dvě polovičky

Odnáším si z toho tak, že je prostě dobrý, když tam nějaký plovoucí led je, pač z toho nakonec máme benefit všichni. S drinkem nebo bez…

Co je pro příběh podstatný je i to, že bílý (a hladký) led plovoucí na hladině oceánu, se vlastně docela snadno sleduje. Ideální je, když to děláte z kosmu. Proto máme na oběžné dráze satelity, které tohle měří. Od roku 1979 do dneška tak máme luxusní představu o jeho četnosti.

Data přitom ukazují, že mezi roky 1979 až 2015 nám množství plovoucího ledu kolem Antarktidy postupně narůstalo. A to mátlo expert(k)y na klimatologii a dělalo radost všem popíračům globální změny klimatu.

„Koukejte, Země se otepluje, ale ledu přibývá, ha!“

Jenžepak přišel rok 2016. V té době množství ledu dramaticky kleslo a v únoru 2017 jsme dosáhli „historického“ minima v zalednění. Pak bylo ledu málo, ale ne historicky málo. Rekord zase padl až v roce 2022. A pak letos v roce 2023.

A to tak, že u klimatologických a glaciologických účtů jsem viděl neuvěřitelný počet popadaných čelistí. Ten pokles v zalednění je na moderních datech bezprecedentní a úplně se vymyká statistické chybě. Šest sigma.

Ta červená čára ve zkratce ukazuje „jako ještě dobrý, ještě dobrý a ty voe, kam to leze?!?“

A tady se dostáváme k tomu, na čem se teď krásně lidi pohádají. Zatímco část z nás bude říkat „ty voe, to není dobrý, měli bychom něco dělat“, druhá polovička bude říkat „ty voe, jste padlý na hlavu, ne? Tohle je normální cyklus a my s tím nemáme možnost nic udělat“.

Raritní situace

No a pohled na datovou řadu kontinuální teprve od roku 1979 nám to vyřešit nepomůže. Protože každý v ní uvidí to, co vidět chtít bude. Nemůžeme si tak být jistí, že to co teď vidíme, není jen normální chování ve výskytu plovoucího ledu v okolí Antarktidy.

Nicméně, ať už se zařadíte do prvního či druhého tábora, je vlastně jedno. To, co teď v okolí Antarktidy vidíme, je totiž zcela jasně raritní situace. Něco, s čím jsme se v moderní historii lidstva nepotkali.

Klimatologické modely přitom dlouhodobě předpovídaly, že s vypouštěním skleníkových plynů do atmosféry a s tím spjatým růstem teplot, bude množství ledu v okolí Antarktidy klesat. Když se zahřeje vzduch a oceán, led přeci musí tát či hůře vznikat. Avšak jak ukázaly 3 desetiletí pozorování, tak snadné to nebylo.

Posledních 7 let ukazuje, že led začal skutečně ve velkém tát/nevznikat, jenže pro klima, neskutečně komplexní systém s řadou pozitivních i negativních vazeb (mimochodem sledujte Fakta o klimatu!) je to mžik.

Experti a expertky na klima (na rozdíl od nás tady), tak nemohou jednoznačně prozatím říct, co se bude dít dál a jestli jsme na začátku rozpadu zalednění okolo Antarktidy, nebo jen u „drobné“ odchylky, která se sama spraví.

Leč s ohledem na dění všude kolem se jim možnost jedna začíná zdát jako pravděpodobnější. Ačkoliv si to nemusíme myslet, tak co se stane v Antarktidě, se dříve či později dotkne zbytku planety.

Tedy i mě a vás.

Vypůjčeno se svolením z textu Petra Brože zde.

[Petr Brož, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Autolink hír.