TLDR: I viry mohou být zřejmě zdrojem živin pro velmi drobné bakterie. Demonstruje je nejnovější pokus na Halterii. Studie tuna. 

Věčné viry

Viry jsou všude kolem nás. Vždycky. Pořád! To není projev germofobického Howarda Hughese, ale stále zjevnější realita – v jediné kapičce vody může být až milion virových částic. Celá řada studií ukázala, že mikrosvět virů jsme až doposud v drtivé většině ignorovali. Všímali jsme si totiž jen pár virových výlupků, kteří nám začali viditelně škodit. Na existenci virového biomu ovšem nyní ukazuje objev mikrobu, který si právě na virech pochutnává. 

Pokud se kolem nás nachází virový biom, který jsme doposud „ignorovali“, měl by fungovat jako každý jiný biom – a to znamená, že by jej měly konzumovat i další druhy živých organismů. Právě to zřejmě našli výzkumníci University of Nebraska-Lincoln v drobném jednobuněčném organismu, který může viry chytat do svých nepatrných chloupků neboli řasinek. 

Jmenuje se Halteria a jde o druh nálevníka, jejíž příbuzní obývají sladké vody po celém světě. Tým Johna DeLong pozoroval, že Halteria může nejenom konzumovat obrovské množství částic chlorovirů, ale také v laboratoři vůbec poprvé dokázal, že Halterii tyto viry stačí k fyziologickému růstu i přibývání populace organismu! 

To je trochu paradoxně proměna zápletky. Dosud byly chloroviry známé hlavně tím, že infikují mikroskopické jednobuněčné zelené řasy. Jelikož jde o jednobuněčný organismus, infekce jediné buňky, jaksi znamená smrt celé řasy. Invazivní chloroviry roztrhnou své jednobuněčné hostitele jako piňáty obsahující uhlík a další životodárné prvky a ty se tak dostanou zpět do volné vody. 

Hra pro dva…

Jak už to v přírodě chodí, požíračka může být hrou pro dva. Ve snaze pochopit, jak funguje uhlíkový cyklus uvnitř vod, v nichž Halterie  žijí, provedli vědátoři experiment testující množství virových částic a Halterií v kontrolovaném prostředí. Kupodivu se ukázalo, že počet částic chlorovirů klesl až stonásobně během pouhých dvou dnů. 

Populace Halterie, která v laboratorní kapičce neměla nic jiného k jídlu než virus, se za stejnou dobu zvětšila v průměru asi patnáct krát. Naopak kapičky, které byly zbavené viru a obývaly jiné Halterie, mezitím nerostly vůbec!

To je poměrně významný důkaz, ale ještě nekončíme. Aby tým potvrdil, že Halteria skutečně konzumuje virus, označil část DNA chloroviru fluorescenčním zeleným barvivem předtím, než se virus vnesl mezi nálevníky. A fungovalo to přesně tak, jak mělo – ekvivalent žaludku těchto nálevníků, jejich vakuola, brzy začala svítit zeleně…

Zajímavý je nejenom důkaz virů jako svačinky, nýbrž i data z experimentu naznačující, jak významným zdrojem potravy mohou viry být. Halterie podle vědátorů přeměnila asi 17 % zkonzumované hmoty chloroviru na novou vlastní hmotu – to je přesně v souladu s procenty pozorovanými při požírání bakterií Paramecia a milimetrových korýšů požírajících řasy. Zdá se, že konzumace virů tedy nebude případ jenom Halterie!

Dosud nepoznané bistro

Viry by přitom mohly být dosud přehlíženou součástí potravních řetězců. Tím, že některé mikroorganismy viry likvidují, napomáhají cyklus uhlíku již na mikroúrovni. A platí to i opačně. DeLongův tým odhaduje, že Halterie v malém rybníčku mohou denně zkonzumovat až 10 bilionů virů.

To naznačuje, že naše dosavadní představy o koloběhu uhlíku jsou přinejmenším neúplné – ale také se začíná ukazovat, že dosud přehlížený virový biom není zřejmě vůbec odtržený od zbytku přírody, nýbrž je stále její pevnou součástí. Jinak řečeno: viry jsou všude kolem nás, ale to i vždycky naštěstí byly!

[Ladislav Loukota, PD]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Autolink hír.