TLDR verze: Sorry, teraformace Marsu je hovadina i podle NASA. Zdroj tuna.
Země 2.0
Teraformace Marsu (či jiné planety) je báječný sen, který slibuje, že jednou budeme moct žít na jiném světě stejně jako na Zemi! Bohužel, při pohledu na všechny náležitosti se zdá, že o něm budeme moct navždy jenom snít…
Tedy, alespoň s dnešními technologiemi! Myslí si to alespoň práce vědátora Bruce Jakoskyho vytvořená na základě posledních dvou dekád mapování Rudé planety. Ta totiž došla k tom, že na Marsu se ukrývá jenom 7–10% potřebného množství skleníkových plynů ve formě oxidu uhličitého!
I kdybychom roztavili póly, ohřáli povrch o 4 °C a natěžili možné klatráty ukuté do pozemních nerostných depozitů, přinejlepším bychom získali sotva desetinu potřebného objemu plynů pro zahuštění marťanské atmosféry. Ano, může to stačit pro uzavřené habitaty. Ale nikoliv pro celou planetu.
Teraformace Marsu je samozřejmě žhavé téma související se závodem o Mars. A jistě si vzpomenete, že pár let zpátky zazněla éterem zpráva „ELON MUSK SE UŽ ZÍTRA CHYSTÁ VYBOMBIT MARS VODÍKOVÝMI BOMBAMI“ ukuchtěná z extrémně hypotetické ideje oteplení Rudé planety jadernou fúzí… o níž v reálu nikdo doopravdy neuvažuje už jen kvůli tomu, že potřebné množství bomb dneska na Zemi snad ani nemáme.
Teraformace Marsu je nicméně hovadina z vícera důvodů.

Pokrok vs. potřeby
Idea osídlení Rudé planety je ostatně stará jako zájem o vesmír sám. Z Marsu v jedné z prvních sci-fi přilétávaly invazní armády a až do 60. let jsme jako lidstvo doufali, že na Rudé planetě může být aktivní život. Když se ukázalo, že oproti Marsu je i Sahara pohostinná, vytanula možnost planetu oteplit a zabydlit umělým zásahem, tedy teraformací.
Můžeme-li vyjít třebas ze střídmých odhadů – přičemž v současné fázi zájmu o teraformaci jsou zhruba stejně validní jako „odborná“ studie anebo věštění z kávové sedliny – souhrnná cifra teraformace Marsu by byla nemalá. I podle optimistů by trvala zhruba 500 let a vyšla nejméně na 4 biliony dnešních dolarů. Jde přitom spíše o optimistický předpoklad.
Cifra zní v reálu slibněji, než se může zdát. Loňský americký vládní rozpočet činí zhruba stejně chechtáků. Problém je, že veškeré numero peněz by po pět staletí mizelo v černé (rudé) díře. Teraformace by začala vydělávat až poté, co by planeta byla jako Země. A to celé v dnešní éře, která podobně utopickým projektům vůbec nenahrává.
Neexistuje jediný ekvivalentní stejně dlouhotrvající projekt. Srovnat by snad teraformace šla s postupným vyrváním Nizozemska z moře, avšak jenom pokud by Nizozemsko bylo rozprostřené po celé planetě. A Holanďani by museli mimo domy chodit ve skafandrech. A minuta mimo dům bez skafandru by pro ně byla fatální.
Taktéž je otázka, jak se v průběhu hypotetické teraformace vyvine technologie. Pět století nazpět v Českých zemích vládl Maxmilián I. Habsburský, vrcholem ve zbrojní technologii byly první bambitky, stále se však používaly i meče a kopí. Začít ve 21. století s teraformací Marsu znamená zhruba totéž, jako kdyby Maxmilián I. chtěl v 16. století poslat člověka na Měsíc s pomocí hodně vysokého žebříku. Stačilo by přece ročně zvýšit jeho výšku jenom o 600 metrů, a to se nezdá být mnoho! V praxi by ani do toho ale nikdo neinvestoval skutečné sumy. Absence dostačující technologie je pak tím posledním problémem.

Změna pravidel
Neznamená to, že se nemusejí objevit disrupční technologie, které teraformaci umožní snáze a/nebo zlevní. Mnohé by usnadnily samoreplikující se mašiny, které by srazily cenu přeměny povrchu, popřípadě geneticky modifikované organismy produkující kyslík, či kombinace obojího. Taktéž obří kosmická zrcadla, která by v jedné z vizí měla Mars oteplit z vesmíru, by mohla přinést více užitku než jen ten dlouhodobý. Jmenovitě se dublovat jako solární panely.
Také umělé magnetické pole omezující solární erozi, famózní fúzní fukary generující metan, házení komet plných CO2 na povrch anebo třeba baktérie geneticky upravené pro zušlechťování povrchu a prdění sežraného oxidu uhličitého. Leccos si lze v rámci SCIENCE FICTION představit. Ale tímhle žánrovým lemováním taky zatím končíme.
Pokud má však Mars být teraformovatelný, bylo by nutno, aby toho byli schopni dosáhnout menší subjekty, které budou generovat zisk po cestě vstříc teraformaci. Něco jako SpaceX vozící na Mars turisty a k tomu dávající 5 % z každé letenky na teraformaci. S tím, že nějaká pozemská vláda zahájí projekt trvající po 500 let a stojící biliony dolarů – a do půl roku nepadne – spíše nepočítejme. Leda by svět dobyl diktátor-vizionář.

Nakonec, není ani jasné, jestli za pět až šest století bude vůbec po teraformovaném Marsu poptávka. Stejně jako u Maxmiliánova žebříku na Měsíc je pravděpodobné, že technologie obejde dávný záměr mnohem rychleji, než bude tento dokončen. Pokud lidstvo nevyhyne, je reálnější, že do doby dokončení teraformace postoupí umělé inteligence a biotechnologie tak daleko, že naši ultrapravnuci se pomocí genetické manipulace upraví pro podmínky míst, které chtějí kolonizovat, než aby komplikovaněji upravovali lokace samotné.
Anebo se na vesmír vybodnou a budou žít v Matrixech, přenechávajíce vesmír inteligentním strojům, kterým zřejmě sázení stromů na jiných planet bude u jejich zářivě metalové zadnice. Anebo vymyslíme nadsvětelný pohon. A namísto Marsu si kolonii postavíme 50 světelných let daleko na planetě podobnější Zemi…

Znovu a jinak
Osobně bych sázel na to, že než budeme na teraformaci moct skutečně dosáhnout, bude snazší si nastřelit nanokůži adaptovanou pro místní podmínky. Třeba vpíchnout si do plic geny pro dýchání CO2 (které vám implantáty fotosyntézou hned přemění na kyslík). Nebo nějakou podobnou blbost…
Je dobré si udržovat zdravou skepsi. Přesto je sen teraformace svého druhu rozhodně užitečný. Učí nás, že by lidstvo nemělo zůstat jednoplanetární civilizací. Protože jeden nešikovný asteroid může všemu učinit konec. Snahám SpaceX o kolonii na Marsu rozhodně držím všechny možné palce u sebe i v okolí. Navíc mnohé nápady, které kreativní vědci vymýšlejí pro Mars, nakonec budou beztak využity jinde, například při osídlování výhodnějšího světa, než jakým je Mars.
Třeba Merkuru. Ten je zhruba stejně velký jako Rudá planeta, nemá sice atmosféru, ale i na Marsu by prvních 30+ generací muselo žít pod povrchem, a oproti Marsu má první planeta sluneční soustavy především výhodu v tom, že by si mohla vydělávat již od počátku kolonizace – skrze nejlevnější a nejefektivnější solární energii v systému.
[Ladislav Loukota]
Na toto téma vznikl také jeden z nejlepších anime crossoverů:
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]