TLDR: Slavní experimentátoři s roboty se pochlubili videem, podle něhož se android Atlas učí manipulovat s těžkými břemeny. Zatím mu to jde všelijak, zjevně se však zlepšuje. Zdroj tuna a tuna.

Není robota jako robota

Přijdou o práci první účetní anebo dělníci? V reálu (v dohledu pár generací) asi ani jeden – ale je velkým paradoxem současného věku automatizace práce, že namísto nízkopříjmové fyzické práce je snazší vytlačovat středně-příjmovou intelektuální práci. Jinak řečeno: udělat program, který zastane kus „myslící“ práce je furt jednodušší než udělat robota, který zastane kus „manuální“ práce. Nejnovější mašina z (ne)slavné Boston Dynamics by s tím druhým problémem ale ráda aspoň trochu pomohla.

I když roboti Boston Dynamics plní internet už druhou dekádu, faktem je, že mnoha aplikací se dosud nedočkali. Pomalu se to však mění. Stroje BigDog vyvíjené původně pro americkou armádu se ukázaly být nepraktické jako nosiči, ale jejich následovníci Spot pomaličku polehoučku nacházejí místo v civilním sektoru. Boston Dynamics doufá, že dalším na řadě by mohl být robot Atlas.

Zatímco Spot vychází z konceptu čtyřnového robota, Atlas je prototypální humanoidní android. I první verze Atlase má ve své robčance již 10 let – právě do roku 2013 je datován jeho prvopočátek. Původně se soustřeďoval hlavně na vychytání dvounohého pohybu – do této jeho fáze dospívání jsou datovány jeho „parkourová“ videa. Atlas však došel k tomu, že podobnými cirkusovými triky si moc nevydělá – a v poslední době se tak snaží přičichnout k manuální dřině!

Setrvačně významná dřina

Zatímco některé starší verze Atlase tak neměly ani skutečné ruce, jeho nejnovější verze se již dočkala pořádných drapáků. Doslova – nové ruce robota mají podobu kleští se zápěstím a jedním pohyblivým prstem. To sice není moc užitečné pro předvádění stínohry, ale na zvedání větších předmětů to stačí.

Jak Boston Dynamics demonstroval ve svém novém videu, Atlas jako fachman na stavbě není zamýšlen pro roli manipulace s křehkými objekty. Cílem je, aby dovedl pohybovat „setrvačně významnými“ předměty, čili těžkým nákladem, který může nepříznivě ovlivnit jeho rovnováhu. Kus velké fošky, taška plná nářadí nebo ilustrativní činka se dvěma desetikilovými závažími jsou tak všechny objekty, které měly to štěstí, že stanuly na pažích tohoto velikána. Kdo ví, třeba Atlas jednou uzvedne i celou Zeměkouli…

Boston Dynamicáci se nechali slyšet, že zvedání a přenášení předmětů v režii mašiny složitější, než se zdá. Atlas musí předně zjistit, kde se ve světě nachází ve vztahu k předmětu, který zvedá. Následně je třeba, aby vymyslel plán uchopení objektu rukou, jeho zvednutí a manipulace, aniž by se přitom sám zlomil v kolenou. Nejde přitom jenom o váhu, ale i rozměry předmětu – třímetrová fošna o 10 kg je prostě něco jiného, než kompaktní krabice o 10 kg.

Zatím to Atlasovi jde trochu sporadicky (je navíc prakticky jisté, že video neukazuje všechny neúspěchy), problémem jsou paradoxně také jeho klešťoidní ruce. Atlas tak v podstatě na všem, co zvedne, nechá viditelný otisk. Přesto je evidentní, že od svých prvních parkourových kousků Atlas urazil kus cesty vstříc praktičnosti!

Počkáme si

Boston Dynamics a jemu podobné čeká ještě spousta práce – implementace (jinde úspěšně vyvinutých) měkčích robopaží pro zvedání předmětů bez poškození, implementace nových senzorů pro snazší rozeznávání předmětů a další srandy, které zaberou minimálně několik dalších let. A i poté není jasné, jak dobře se Atlas bude prodávat/pronajímat. Pořídit na svou stavbu partu dělníků z rozvojové země bude ještě nějakou tu generaci levnější řešení…

Pokud první videa Atlase v minulém desetiletí leckomu připomněla Terminátora, pak současné pomalejší tempo rozvoje robotiky ukazuje, že k dokonalým metalickým Arnoldům mají mašiny ještě setsakra daleko. I když by se Atlas v několika nejbližších letech dočkal podobného komerčního uplatnění jako Spot – čili by byl pronajímán v jednotkách kusů zákazníkům – troufám si hádat, že bude trvat nejméně další generaci, spíše o dost déle, než se významně zlevní. Alespoň tedy té míry, aby mohl konkurovat lidské manuální práci.

Stejně jako strojová učení přinášejí i roboti v pracovním uplatnění spíše evoluce nežli revoluci. Děcka, která dnes sní kariéře spočívající o nošení cihel na stavbách, by se tedy sice už setsakra zamýšlet, jestli nechtějí zvolit jinou dráhu – ale stávající manuální pracanti mohou být (alespoň pro jednou) v tomto ohledu ještě klidní!

[Ladislav Loukota, Jan Tomaštík]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz