TLDR: Idea vytváření „digitální klonů“ není nová, doposud ale k emulování vyjadřovacího stylu potřebovala AIčka hodně dat. To mění nový přístup, kterému k vytvořené věrného „dvojníka“ stačí dvě sady otázek – v odstupu 14 dnů. Studie tuna.

Nebylo by prima mít své digitální dvojče, které za vás odedře iritující práci, zatímco vy sami můžete usrkávat Arguse? Že ne? Pak máte smůlu! Podle nové prepublikované studie vědátorů ze Stanfordu jsou již dnešní velké jazykové modely překvapivě dobré v napodobování osobnosti konkrétních lidí!

„Nějaká mašina mě přece nemůže věrohodně napodobit, ne?“

Vás samotného jistě určitě ne..! Ale zdá se, že většinu populace vcelku bez problémů. Jistě, lidé jsou komplikovaní, mají různá přesvědčení, povahové rysy a další serepetičky, které zajišťují, že je od sebe rozeznáte. Zdá se ale, že nejsme tak jedineční, jak si po večerech nalháváme.

V nové práci totiž stačil pouhý dvouhodinový rozhovor, aby se model umělé inteligence naučil předpovídat individuální reakce s 85% přesností. AI nebyla použita pouze k vytvoření virtuálních replik účastníků studie, ale pomohla také shromáždit potřebná tréninková data.

Výzkumníci dostali k dispozici hlasovou verzi GPT-4o od OpenAI, která prováděla rozhovory s lidmi podle scénáře z projektu American Voices – sociálněvědní iniciativy zaměřené na shromažďování odpovědí amerických rodin na nejrůznější otázky.

Celkem mašina pokecala s 1052 lidmi z celých USA a na základě toho vznikli AI agenti využívající modely GPT-4o, kteří se snažili komunikovat stejným způsobem jako jejich předlohy z masa a kostí. Když pak vědátoři agenty i lidi vyzvali, aby zodpověděli sérii otázek ze sféry osobnostních rysů, vytanula zpočátku jenom 69% přesnost… Ale tím výzkum neskončil!

„Já bych reagoval asi jinak dneska a jinak třeba před výplatou…“

Na to práce myslela. Jelikož lidi jsou lišky ryšavé, nevypočítavé, operace se pro stejné participanty opakovala s dvoutýdenním rozdílem dvakrát. Právě tento odstup, potažmo reflexe změn v dotazníku mezi prvním a druhým týdnem, umožnil vyšroubovat přesnost až na 85 %.

Ve stylu úvah Westworldu o tom, jak primitivní je fskutečnosti lidské já, vědátoři podotkli, že je samotné překvapilo, jak málo dat bylo potřeba k vytvoření věrných kopií skutečných lidí. Jiné snahy o vytváření digitální klonů doposud vyžadovaly daleko více dat. A čím snáze to půjde, tím větší je paleta aplikací pozitivních i těch méně pozitivních… Oficiálním cílem výzkumu je možnost, že by digitální klony mohli posloužit velkým sociologickým výzkumům s přesahem do politiky.

Pokud by například politici zvažovali nějakou reformu, mohli by dopředu lépe odhadnout reakci populace – a dle toho i poštelovat své plány. Sociologové si zase od modelů slibují možnost páchat virtuální experimenty, na jejich dotazníky by jim v reálu nestačily papíry. Logicky však panují i obavy ze zneužití při vytváření podvodů nejrůznějšího rázu.

„Aha, takže já svého klona mít nebudu?“

Možná ano, možná ne. Názory na to jdou za hranice tohoto výzkumu a jde tudíž spíše o téma pro futuristy. Optimističtější hlasy mluví o tom, že již brzy budete mít možnost si takového klona vytvořit, aby za vás psal maily a páchal podobnou digitální komunikaci. Na to, aby za vás digitální klon vyměnil žárovku ale stávající technologie stačit zjevně nebudou. A tyhle digitální klony ani nejsou jakoukoliv formou „doslovné” digitální nesmrtelnosti – nejde o kopii vašeho vědomí nebo něco podobného.

Osobně mi připadá, že proti užívání digitální klonů mimo sociologii a/nebo politiku (a možná i v jejím rámci) bude v praxi existovat obrovská společenská nevole. Pokud si nebudete jistí, jestli na druhé straně komunikace je skutečně člověk, snižuje to poněkud chuť komunikovat – je to nemlich totéž jako když vám na customer support odpovídá bot. Teoreticky super nápad, ale osobně se ho (ji?) jako první otázku ptám, jestli mě může přepojit za člověkem…

Jak na podobné vynálezy budou ale reagovat lidé, o tom zatím můžeme jen spekulovat. Zdá se ale zároveň, že otázka, jestli digitální klony lze vytvořit, přestává být čirou fantazií – a začíná se dostávat do fáze reality!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]