TLDR: Hrstka nešťastných událostí v historii nám ukazuje, jak silný je vliv lidské kultury na dospívání jedince. Nejznáměji na příkladu dívky s přezdívkou Genie. Zdroj třeba tuna.

Peklo jsou lidé

Jak praví klasik, peklo jsou lidé kolem vás. Typicky se tím míní, že sociální interakce jsou zdrojem mnoha příkoří na naši psychiku. Že ale není zase tak zle, ukazují případy tzv. vlčích dětí (feral child), které čas od času vysvitnou na světlo světa. Děti, které vyrostly mimo civilizaci buďto nehodou nebo zlým úmyslem, jsou bez významného vlivu dalších lidí na vývoj trvale znevýhodněny. Nejslavněji to ukazuje případ děvčete Genie.

Genie se narodila v roce 1957 do moderní Ameriky, ve věku 20 měsíců ji však její otec začal držet v zamčené místnosti. Připoutal ji zde k dětskému záchodu nebo ji spoutal v postýlce se znehybněnými rukama a nohama. Zakázal komukoli s ní komunikovat, neposkytoval jí téměř žádné učení či jinou stimulaci osobnostního růstu, nechával ji silně podvyživenou.

Způsob této izolace znemožnil Genie, aby byla vystavena jakémukoli významnému množství řeči, a v důsledku toho si během svého dětství neosvojila jazyk. Na toto týrání upozornily orgány péče o děti okresu Los Angeles až v listopadu 1970, kdy bylo dívce 13 let a 7 měsíců.

Genie se následně stala svěřencem státu Kalifornie – trýznění, které znemožnilo lidské bytosti v rozvinutí jejích schopností, se nicméně stalo předmětem intenzivního bádání dobových psychologů, lingvistů a dalších výzkumníků. Ačkoliv známe případy vlčích dětí, které vyrostly mimo civilizaci, krutý způsob týrání Genie je svého druhu unikátní, protože se odehrál uprostřed civilizace.

Jak to bylo dal?

Po dobu, kdy vědci Genie studovali, začala naštěstí dělat značné pokroky ve svém celkovém duševním a psychologickém vývoji. Během několika měsíců si vyvinula výjimečné neverbální komunikační schopnosti a postupně se naučila některé základní sociální dovednosti. Nelze samozřejmě jakýmkoliv způsobem schvalovat týrání Genie – její smutný příběh má ovšem alespoň náznak pozitiv v tom, že umožnila ověřit lingvistické a psychologické teorie v praxi.

Přesto i na konci původního studování stále vykazovala mnoho rysů chování charakteristických pro nesocializovaného člověka.

Další osud Genie měl k dokonalosti stále daleko – a spíše než na etické otázky zkoumání vývoje člověka upozornil na problematické zacházení s dětmi, které nejsou „součástí systému“. Úřady nejprve zařídily přijetí Genie do Dětské nemocnice v Los Angeles, kde tým lékařů a psychologů řídil její péči po dobu několika měsíců. V červnu 1971 odešla z nemocnice ke svému učiteli, ale o měsíc a půl později ji úřady umístily do rodiny vědce, který vedl výzkumný tým, u něhož žila téměř čtyři roky.

Krátce po dovršení osmnácti let se vrátila k matce, která se po několika měsících ovšem rozhodla, že se o ni nedokáže dostatečně postarat. Úřady ji poté přestěhovaly do prvního z řady ústavů pro dospělé s postižením. Lidé, kteří ústavy vedli, ji při tom odřízli téměř od všech, které znala. Vystavili ji tak znovu nejen emocionálnímu týrání…

Nebe jsou druzí lidé

Komunikační i behaviorální schopnosti mladé ženy se tím opět začaly zhoršovat. Na začátku ledna 1978 matka Genie náhle zakázala veškerá vědecká pozorování a testování – které v kontrastu k ústavní péči zpět působí jako podstatně menší zlo, než jiné alternativy. Od té doby je o osudu Genie známo velmi málo.

Její současné místo pobytu je nejisté, i když se od roku 2016 předpokládalo, že žije v péči státu Kalifornie. Poslední reportáž, které se údajně podařilo Genie vystopovat v roce 2000, mluví o tom, že žije relativně spokojenou existencí – stále má však problémy s komunikací, které ji už zjevně zůstanou do konce života.

Ačkoliv tak případ Genie kvůli zpackané ústavní péči tak trochu rčení o „peklu v lidech kolem nás“ potvrzuje, její vývoj, stejně jako vývoj dalších vlčích dětí, jasně ukazuje význam lidských společností pro správný vývoj lidského mozku.

Když se to vezme kolem a kolem, ten hlavní důvod toho, proč člověk vybudoval civilizaci, netkví ani tak v našem mozku, jako spíše v naší společnosti. Není dokonce třeba vytahovat ani otřepanou tezi o tom, že my všichni stojí na ramenou obrů – tedy že budujeme na základech starších generací a znalostí.

Bez ohledu na aktuální technologický či společenský vývoj stačí vyjmout dítě z lidského kolektivu, a rozdíl mezi ním a průměrným zvířátkem nebude zase tak velký.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz