TLDR: Kostra z paleolitu naznačuje, že minimálně v jednom případě lidé věděli, jak úspěšně provést chirurgické odebrání končetiny, aniž by pacient zemřel. Studie tuna.

Ufikni to

Pokud vás dnes začne bolet boha, máte k dispozici celou plejádu léčiv, které umíproblém nejen tlumit, ale často i vykurýrovat! Ne vždy jsou léčiva potřeba – zlomenou nohu můžeme úspěšnědočasně řešit jen s pomocí klacíku a izolepy. Obzvlášť, jste-li nešikovní houbaři, co si v tuzemském lesíku zlomili pazouru. Ale naši předci z primitivnějších dob či zvířecí říše tyto možnosti neměli…

Tou nejprimitivnější metodou řešení problému akutně problematické končetiny je přitom onu končetinu ufiknout. I úspěšná amputace je ale relativně složitá věc zejména kvůli postoperační péči – kterou ovšem dle nové práce minimálně jedna lidská komunita v minimálně jednom případu zvládla již před 31 000 lety!

Vědátoři se totiž v nové práci podívali na zoubek ostatkům, které v roce 2020 na Borneu odhalil tým indonéských a australských hrobokopů. Kostru našli archeologové v odlehlých horských oblastech vápencové jeskyně LiangTebo ve Východním Kalimantanu, indonéské provincii na ostrově Borneo.

Zjevně jí chyběla dolní třetina levé nohy – ale tým překvapilo, že tam našel kostní výrůstky, což naznačuje, že noha se v době smrti muže již dávno zahojila z toho, co amputaci způsobilo. Muž si spokojeně vegetoval zřejmě dalších 6 až 9 let po zákroku. Testy zubní skloviny muže přitom později ukázaly, že žil asi před 31 000 lety…

Statistika úspěchu?

Nová analýza se chybějící nožce podívala víc, inu, na dřeň. Mohli lidé již před 31 tisíci lety skutečně tak dobře zvládat amputaci, aby se její pacient poté zahojil? Jakákoliv alternativní vysvětlení ztráty končetiny, jako třeba nešťastný pád nebo útoku zvířete, by dle vědátorů pravděpodobně způsobila spíš snadno rozeznatelné rozdrcení. Nezdá se ani, že noha byla odňata jako forma trestu – muž byl po své pozdější smrti pochován s úctou, nikoliv jako odpadlík.

Zdá se tedy, že mu byla provedena rekordně stará lékařská amputace! Snad za účelem záchrany nebo jiného zlepšení mužova života. Znamenalo by to výrazné časové posunutí. Dosud byla nejstarší známou amputací ufiknuté levé předloktí (ušmiknuté těsně nad loktem) staršího muže z doby kamenné ve Francii zhruba před 7 000 let. Tou dobu se už lidské komunity začaly usazovat do trvalých sídlišť, ačkoliv předěl nebyl vždy tak jednoznačný – naproti tomu před 31 000 lety byli lidé bezpochyby ještě lovci-sběrači.

Nynější ukázka takto staré amputace nám tedy říká více nejen o schopnostech tehdejších lidí, ale snad i o jejich době.

Nepodceňovat!

Vědátoři postulují, že k amputaci pravděpodobně došlo v jeho dětství a muž se tak vyhnul komplikacím, jako je smrtelná ztráta krve, která mohla být důsledkem zákroku. To znamená, že končetina byla pečlivě odříznuta.

Jak se to mohlo podařit? To není známo. Autoři spekulují, že lidé v daném regionu mohli používat přirozené předchůdce dnešních antiseptik a antibiotik, aby odvrátili po amputaci infekci.

Rozhodně to není nikterak jisté, a pasáž o léčivech je čirou spekulací – stejně tak totiž můžeme vidět jediného přeživšího ze 100 dobových amputací. Možná je náš přeživší statistickou výjimkou člověka s mimořádným štěstím a výjimečnou přirozenou imunitou. Ze vzorku jednoho případu se o úspěšnosti medicínských zákroků dost špatně usuzuje…

Ačkoliv studie se klaní spíše k pozitivnější interpretaci, nebyl bych tedy jednoznačně optimistický. Na druhou stranu, neměli bychom ani zcela podceňovat medicínské znalosti lovců-sběračů! Nouze naučila Dalibora housti – a Kopčema řezat nohy. Lidé tehdejší doby měli k dispozici stejné mozkové kapacity jako my, a tvářit se, že byli nějakými primitivy, by nebylo moc fér.

Naopak, celé jejich přežití záviselo na maximální možné kreativitě a využívání zdrojů. Pokud chtěli v divočině přežít, museli mít podstatně lepší znalosti, jak řešit zranění, než průměrný současný houbař na typickém výletě!

[Ladislav Loukota, Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz