Dávno před GMO tu bylo „přirozenější“ radiační zemědělství

TLDR: Šlechtění využívá kombinace přirozených mutací plodin. Ale co kdybychom mohli tuhle míru mutací nějak zvýšit? A co kdybychom to používali už sedm desetiletí? Zdroj třeba hír.

Tenkrát v jiných dobách

Máte pocit, že vám ti hloupí vědátoři nemusejí říkat, že technologie transgenních plodin (známější pod nepřesnou zkratkou „GMO“ alias „geneticky modifikovaný organismu“) je ve svém jádru bezpečná?

Že genomu je vlastně zhola jedno, jestli si geny získá klasickým šlechtěním anebo jsou mu vpraveny jinými cestami? Že záleží spíše na tom, jak s plodinami nakládáme, než jak je získáváme? Pokud odpovídáte „ano“, možná je na čase sáhnout po něčem mnohem přirozenějším – jako je radiační zemědělství!

Jedná se o typ mutačního šlechtění v klasickém smyslu slova, kdy se do plodiny nevpravují žádné cizí geny – v podstatě jde tedy o původní náhodné šlechtění… ale s pomocí mutací. Zvýšená radiace totiž dělá s geny doslova psí kusy, pomáhá bujarému mutování a tak vlastně může napomoct i vzniku dokonalý zeleninových Hulků. Tedy, pokud se smíříme s tím, že na jednoho běžného Hulka jich mnoho dalších umře

Počátek radiačního zemědělství je datován circa do roku 1950. Původně šlo o součásti programů, které měly vyvinout mírové uplatnění jaderné energie a zlepšit tak image atomu ve společnosti. V praxi to znamená, že během radiačního zemědělství docházelo na ozařování rostlin a semen zvýšenou, typicky gamma radiací – nejčastěji skrze expozici Kobaltu-60.

Co z toho bylo?

V rámci tohoto postupu existuje několik různých způsobů aplikace. Buďto se ozařují přímo semena, anebo se doprostřed pole zahrabe krabička s radioaktivním materiálem. Rostliny v blízkosti radioaktivního materiálu zpravidla samozřejmě zdechly – jejich mutace byly nežádoucí a vyloženě škodlivé pro další existování. Ale u zbytku přeživších rostlin se naopak začaly objevovat mutace žádoucí

Mutace jako takové byly vždy náhodné – vlivem vyšší radiace ale na tyto mutace docházelo častěji a ve větším počtu, takže v zásadě šlechtitelům „šetřily čas“. Spousta škodlivých mutací tak způsobila zakrslost, nádory, blednutí – takže takový opak Hulka. Ale když zasadíte spoustu rostlin a randomizujete výběr genů, některé se vždy ukážou být prospěšné – objevily se tak mutace pro větší vzrůst, větší semena a plody nebo odolnost proti škůdcům. 

Není to přitom jenom technologie minulosti. Některé kultivary vzniklé radiačním šlechtěním se používají dodnes – jde například o odrůdy rýže, pšenice, bavlny, hrachu nebo i odrůdy ječmene pro pivovarnictví.

Od 80. let se ostatně objevují nové nápady, které by mohly zlepšovat plodiny i bez divoce náhodného genového mariáše. Třeba transgeneze tedy úprava rostlin pomocí chirurgických hrátek s genomem… Ale to bychom zabíhali trochu jinam. O tom, proč transgenní plodiny („GMO“) nejsou Zlo Z Vnějšího Vesmíru samo o sobě, si ale více povídáme v článku zde. A nyní nazpět k radiačnímu zahrádkaření!

„Už to ale neexistuje, ne?“

Celkově tímto způsobem vzniklo přes 2 tisíce nových odrůd, mimo jiné i kolem 75 % odrůd grapefruitu pěstovaného dodnes v Texasu (což je jenom další důkaz, že grep je zlo). Nicméně, spolu s kontroverzí tématu jádra zejména od 70. let dále se ovšem od této srandy typicky upustilo.

Výzkum radiační hybridizace nicméně v některých částech světa pokračuje i v současnosti. Třeba v Japonsku nebo v Malajsii má svou experimentální podobu stále, takže nelze vyloučit, že se jednou s potomky nějakých zdejších zeleninových Hulků ještě potkáte!

[Svatopluk Sloupý, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama