Velký bariérový útes zasáhla další epizoda bělení

TLDR: Největší bezobratlými živočichy vytvořený útvar na planetě opět utrpěl masivní ránu v podobě tzv. bělení. Je to už šestý případ tohoto rozsahu za posledních 30 let. Studie tuna.

Korály, koráli, korálky…?

Koráli jsou živočichové, řazení do třídy korálnatci, patřící do kmene žahavci. Jejich nejbližší příbuzní jsou medúzy a polypi. Dřív se celému kmeni říkalo láčkovci díky jejich tělní dutině zvané láčka. Než se dostaneme k novince, dáme si tak etymologické okénko – pro mnohé to bude totiž také znové zjištění!

Čeština je záludný jazyk, a proto je rozdíl mezi tím, když napíšete koráli s měkkým a korály s tvrdým. Příklad: „Pod hladinou rostli koráli“ znamená, že jste při šnorchlování viděli živé organismy hýřící barvami.

Pokud ale chceme říct, že příboj vyvrhl na pláž zlámané kusy schránek, které tvoří jejich vnější kostru, musíme napsat “Na pláži se povalovaly korály”. Také etymologie slova korál je zajímavá. Do starořímského corallium, ze kterého ve středověké latině stalo corallus, se dostalo z řeckého κοράλλιον (korallion).  Potud je to jasné, otázka je, kde se to slovo vzalo v řečtině. Jsou dvě možnosti. Buďto pochází z hebrejského גורל (goral) neboli kamínek.

Anebo je odvozeno od řeckého κόρᾰξ (kórax), což je hák, kterým prý v antice vytahovali z hloubky schránky korálů červených (Corallium rubrum), ze kterých se po jejich rozřezání a vyleštění od pravěku vyráběly šperky. A roztomilé české korálek už je jenom zdrobnělina, vyjadřující citové zabarvení, které k nim majitelé těchto drahocenných ozdob cítili. Ale pojďme k něčemu recentnějším!

Bílá, bílá, komu by se nelíbila

Už na základce se učí, že koráli mají schránky tvořené uhličitanem vápenatým a že z těchto domečků vystrkují svoje žahavá ramena, kterými si obstarávají potravu. Jenže ono to není tak jednoduché. Existují tedy tzv. ahermatypičtí koráli, žijící ve studených vodách v hloubce nad 300 m, kam nedosáhne sluneční světlo a kteří splňují výše uvedené. Ale většina (sub)tropických korálů roste v hloubkách maximálně několik desítek metrů pod hladinou. Ne snad proto, že by se báli tmy.

Důvodem je, že na povrchu těl korálů žijí tzv. zooxantely, což jsou endosymbiotické řasy, hlavně obrněnky (Dinophyta). Ty samozřejmě dobře ovládají fotosyntézu a jejími produkty se žahavec až z 90 % živí. Tedy, pro úplnost, nedávno bylo objeveno, že přímo v láčce (tedy jakoby “žaludku”) se vyskytují i mikroorganismy podobné prvokům. Teď se ale pojďme věnovat těm známějším zooxantelám, které najdeme na hermatypických korálech.

A ano, pro jednou je to "koráli" správně! Zdroj: Nickelodeon
A ano, pro jednou je to „koráli“ správně! Zdroj: Nickelodeon

S textem této písně od Včelích medvídků by koráli asi určitě nesouhlasili. Bílá barva korálu totiž značí, že došlo k úhynu zooxantel, které pestré barvy jejich schránek vytváří. Což tedy bohužel není pouze estetická újma. Jak vyplývá z toho, co už jsme si o korálech řekli, pokud vyblednou, přijdou tím o velkou většinu zdrojů potravy. Nemusí to nezbytně nutně znamenat, že rovnou uhynou, ale oslabí je to znatelně.

A tento nemilý jev opět postihl Velký bariérový útes…

Naděje je (?)

Velký bariérový útes se rozkládá na 14 stupních zeměpisné šířky a je tvořen více než 3000 útesy. Dnes je postiženo bělením více než 60 procent z nich. No a proč že se něco takového děje? Za vším hledej… člověka. Respektive jím indukovanou změnu klimatu. Symbiotické řasy jsou totiž citlivé na zvýšení teploty. Stačí stupeň Celsia či dva nad optimum a už začínají hynout. A právě to se stalo letos v březnu, kdy se teplota u útesu pohybovala o 0,5 do 2 °C výše, než je dlouhodobý průměr.

Vzhledem k tomu, že za teplejším oceánem stojí zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, nemají z toho koráli radost dvojnásobně. Oxid uhličitý se totiž v oceánech rozpouští za vzniku slabé kyseliny uhličité. No, a jestli jste někdy zkoušeli kapat ocet na hlemýždí ulitu, tak asi víte, co dělá kyselina s uhličitanem vápenatým. Proto je současná situace nebezpečná.

Zprávy o stavu útesu pravidelně podává australská vládní agentura Great BarrierReef Marine Park Authority (GBRMPA), dokonce si můžete stáhnout i appku, abyste mohli mít environmentální depku 24/7. Nicméně stejná organizace udává, že boj stále není ztracen. Cesta je snižovat, snižovat, snižovat. Samozřejmě je řeč o uhlíkových exhalacích. Kromě toho svítá i naděje, že se i koráli dokážou přizpůsobit, jak o tom informují vědátoři z Oregon State University ve svém výzkumu (který v čtivější podobě najdete tady). Pokud byste chtěli zahnat klimatický žal, ideální čtení ke kafíčku!

Takže, utáhnout uhlíkové opasky a držíme rosolovitým potvůrkám palce dál!

[Pavel Koubek, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama