TLDR: Byl popsán prototyp designu kočkovitých šelem s přerostlými špičáky. Ukazuje se, že tihle obávání predátoři se objevili o dost dříve, než se čekalo. Práce tuna.

30 let stará novinka

Je zajímavé, jak někdy probíhá vědecký (v tomto případě paleontologický) výzkum. Ona totiž fosilie, podle které byl druh Diegoaelurus vanvalkenburghae popsán, byla v Kalifornii objevena už v roce 1988. Tehdy ji jen tak zběžně zaprotokolovali a uložili do depozitářů přírodovědného muzea v San Diegu. Až teď se na ni ale vědátoři podívali trochu podrobněji a ejhle – Ještě nepopsaný předchůdce strašlivých šavlozubých šelem byl na světě.

Pokud máte rádi slavné glaciální animáky, vzpomenete si, že kromě mamuta a lenochoda patřil mezi hlavní hrdiny také Diego, který má představovat slavného Smilodona, jenž fakticky děsil naše předky ještě před 10 000 lety. Nicméně Diegoaelurus vanvalkenburghae, přestože jeho rodové jméno zní dost podobně, jako název animované postavy, se na naší planetě vyskytoval o dost dříve. Taky ještě nepůsobil zdaleka tak hrozivě (pokud jste ovšem nebyl třeba nějaký malý prakoník), protože mohl být velký zhruba jako náš dnešní rys.

“Diegoae… co?”

To zvláštní jméno je kombinací místa (města), u kterého byla nalezen a pak taky příjmení vědkyně, která má nález na svědomí. Proč se ale o Diegoaelurovi vůbec zmiňovat? Těch důvodů je hned několik. Jednak se u něj poprvé objevují zuby, které daly jméno celé skupině šelem (šavlozubé). Nicméně, aby to nebylo tak jednoduché, on ten Diegoaelurus vlastně vůbec kočka nebyl. Ty tehdy tak nějak ještě úplně neexistovaly.

Kočka nekočka, tygr netygr

Diegoaelurus patřil totiž do podčeledi placentálních šelem zvaných Machaeroidinae. To, že vypadal podobně jako dnešní kočky (nebo spíš, že dnešní kočky vypadají podobně, jako tenhle ten jejich skoro předchůdce), je typickým příkladem tzv. konvergentního vývoje. Tzn., že design, který je funkční, se objeví též u nepříbuzných organismů prostě proto, že dobře funguje. Žralok i delfín jsou si evolučně i časově na hony vzdálení, přesto jejich tvar těla není výrazně odlišný. O vyhynulých ichtyosaurech nemluvě.

Je taky zajímavé, že díky Diegoaelurovi víme, že zrovna ty hypertrofované špičáky je fíčura, která se v průběhu evoluce objevila vícekrát nezávisle na taxonomickém zařazení toho či onoho jejich majitele. Poněvadž výše zmíněný Smilodon nebo jeho prastrýc Dinofelis, který dělal vrásky na čele Sahelantropům a Australopitékům (protože je pravděpodobně lovili), se vyskytovali o desítky milionů let později. Kromě těch zubů je taky pozoruhodné, že Diegoaelurus měl i stejně tvarovanou spodní čelist, jeho brada ubíhala rychle dozadu tak, jak to vidíme i na lebkách jeho pozdějších a větších zástupců.

Striktní labužník

To byly tedy dva dobré důvody, proč řešit tuhle třetihorní potvůrku. Třetí je to, že se jednalo o tzv. obligátního masožravce, tedy živočicha, jehož jídelníček z drtivé většiny tvoří maso. Na začátku třetihor (v eocénu) se to totiž savci teprve začínali učit, poněvadž v té době plnili po vymření dinosaurů funkci velkých masožravců velcí nelétaví ptáci). Dnes k obligátním masožravcům řadíme samozřejmě kočkovité šelmy, lední medvědy nebo delfíny. Pozor, ne všechny medvědovité (jednak vegan panda a taky prostě třeba brtník nebo grizzly si rádi dají bobule a další vege chuťovky) a ani psovité, poněvadž jejich choutky také občas nemusí zahrnovat maso.

Jak už to tak bývá, paleontologie nepřestává posouvat naše představy o tom, jak vypadalo osazenstvo Země před miliony let. Zrovna u podčeledi Machaeroidinae je výzkum takřka ještě v plenkách a tudíž je pravděpodobné, že se v budoucnosti dozvíme ještě víc o… minulosti!

[Pavel Koubek]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]