TLDR: Částečné přeprogramování buněk tkání dosáhlo „omlazení“ u myšáků – nejde jenom o povrchní zlepšení chodu, ale i redukci zánětů či rizika rakoviny. Ale do aplikace u lidí je stále daleko. Studie tuna.
Obrátit hodiny
Můžeme se jednou těšit na „věčný život“? To nevím, a na penzíjko bych se kvůli tomu asi nevybodl – ale zdá se stále pravděpodobnější, že nějaká forma prodlužování (dnešní) standardní délky života bude jednou skutečností. Výzkumníci ze Salk Institute jsou posledním týdnem, který hlásí zajímavé výsledky terapie snažící se o něco takového. Skrze „částečné přeprogramování“ buněk dosáhli vědci dílčího „omládnutí“ u pokusných hlodavců.
To je hodně uvozovek, co se přesně tedy podařilo? Terapie zajistila, že „omládnuté“ ledviny a pokožka se chovaly stejně jako ekvivalentní tkáně u mladších jedinců – vykazovaly menší zánětlivost a buněčnou smrt. Jmenovitě kůže docházela také menšího zjizvení při poraněním. Taktéž parametry DNA metylace byly srovnatelné s mladšími hlodavci.
„Jsme nadšeni, že můžeme tento přístup využít v průběhu celého života ke zpomalení stárnutí u normálních zvířat,“ řekl vedoucí autor a vývojový biolog Juan Carlos Izpisua Belmonte. „Tato technika je u myší bezpečná a účinná. Kromě řešení nemocí souvisejících s věkem může tento přístup poskytnout biomedicínské komunitě nový nástroj k obnovení zdraví tkání a organismů zlepšením funkce a odolnosti buněk v různých chorobných situacích, jako jsou neurodegenerativní onemocnění.“
Studie výsledku dosáhla experimentováním s expresí čtyř genů, které regulují Yamanaka faktory – proteiny Oct4, Sox2, Klf4 a c-Myc, které se nějakým způsobem podílejí na různých aspektech stárnutí. Postupné hraní si s tím, jak tělo jednotlivé proteiny produkuje více či méně, má pak efekt i na to, co se děje s tkáněmi. Metodou pokus-omyl-náprava je pak možné s dnešními genovými editory zkoumat, které nastavení je lepší nežli jiné.
Vo co go
Faktory byly u hlodavců použity třemi různými způsoby. První pokus byl krátký: skupina zvířat byla léčena faktory po dobu jednoho měsíce, když jim bylo 25 měsíců (což odpovídá přibližně 80 letům u lidí). U druhé a třetí skupiny byla léčba dlouhodobější. Druhá skupina dostávala pravidelné dávky od 15 do 22 měsíců (což odpovídá věku 50-70 let u lidí) a druhá dostávala pravidelné dávky od 12 do 22 měsíců (věk 35-70 let u lidí).
U hlodavců léčených pouze jeden měsíc se neprojevily žádné vlastnosti „omlazení“ – ale obě skupiny s delší léčbou vykazovaly známky omlazení bez zvýšeného rizika rakoviny nebo jiných zdravotních problémů! Pozoruhodné je zejména to, že částečné přeprogramování úspěšně vyvolává systémové transkriptomické, metabolomické a lipidomické změny a mění epigenetické hodiny. Nejde tedy jenom o „povrchní“ omlazení vzhledu, ale dost možná i hlubší buněčné…
To samože nemusí znamenat, že jsme právě „vyléčili smrt“. V první řadě – momentální nastavení experimentů je zhola nepoužitelné u lidí. Ne snad, že by dané faktory nemohly fungovat. Dost dobře je možné, že by měly velmi podobný efekt i u nás. Ale! Není jednoduše možné aplikovat stejný princip pokus-omyl-náprava v jakékoliv eticky schválené studii.
K lidem daleko
K něčemu takovému bude potřeba nejenom zjistit, že „nějaké proteiny něco dělají“, ale také vysvětlit jak a proč to dělají – anebo přinejmenším opakovaně demonstrovat, že dělají to, co by měly dělat. Není nutné přímo prokázat existenci mechanismu, ale je potřeba prokázat, že když uděláme A, tak se obvykle stane i B. A k tomu sice nynější práce učinila první, ale zdaleka nikoliv poslední krok.
Ačkoliv studie je stále extrémně vzdálená „vyléčení“ stárnutí, nemluvě o aplikaci na lidi, zdá se, že postupné poznávání a pozměňování toho, jak naše tělo na buněčné úrovni stárne, by mohlo mít jednou zajímavé výsledky.
Sepsáno původně pro Mudrstart.cz.
[Ladislav Loukota]
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz