Ekosystémy rostlin po celém světě jsou si stále podobnější

TLDR: Podle vědců z německé Konstanze klesá globální diverzita rostlin. Rostlinná společenstva na celém světě si jsou stále podobnější. Studie tu.

I rostliny migrují

Druhy živočichů i rostlin se v průběhu času přirozeně vyvíjejí, mění a také cestují. Rostliny dovedou ve formě semen cestovat vzduchem i po vodě a osidlovat tak nová území. Některé druhy kokosových palem dovedou urazit po moři i vzdálenost 12 000 km! K migraci druhů živočichů i rostlin docházelo vždy, a je přirozenou součástí evoluce života na naší planetě. Jenže – jak už to bývá – člověk v tom začal dělat nepořádek.

Lodní a letecká doprava po celém světě přispívají k tomu, že se druhy rostlin z různých koutů světa dostávají do nových ekosystémů. Rostliny se často mohou šířit téměř nepozorovaně – jako malá semínka na podrážkách bot nebo chycená někde ve vašem oblečení (To je třeba důvod proč vás do Austrálie nepustí se špinavýma botama!). Mnoho nepůvodních druhů ale lidé rozšířili po světě úmyslně, ať už jako plodiny, nebo pro okrasu.

A podle zjištění vědců z Univerzity v Konstanzi (či hezky česky Kostnici) v Německu, začíná mít tahle rostlinná globalizace vážné následky na biodiverzitu rostlinných společenstev. Ekosystémy po celém světě totiž začínají ztrácet svou jedinečnost.

Tenhle obrázek lze využít nejen na biodiverzitu flory, ale i příbuzná témata! Zdroj: Dave Roth/Zoomr, vlastní
Tenhle obrázek lze využít nejen na biodiverzitu flory, ale i příbuzná témata! Zdroj: Dave Roth/Zoomr, vlastní

Invaze triffidů!

Pozor na přílišné zjednodušování z memíků! V dnešní době často panuje přesvědčení, že jakýkoliv nepůvodní druh zavlečený do ekosystému je škodlivý. Velká část z nich se ale začlení takřka nepozorovaně. Takovými organismy v naší přírodě jsou například borovice vejmutovka, puškvorec obecný, peťour maloúborný, nebo i oblíbený (zejména kolem Vánoc) kapr, kterého bereme jako přirozenou součást naší krajiny, ale jehož původ bychom našli až v daleké východní Asii.

Některé druhy živočichů a rostlin se ale po své introdukci do ekosystému mohou začít nekontrolovatelně rozšiřovat a vytlačovat druhy původní. Určité druhy jsou lépe vybavené k tomu stát se invazivními než jiné. Většina invazivních druhů se rychle rozmnožuje, a často postrádá v novém ekosystému přirozeného predátora, který by kontroloval velikost populace.

Mezi nejhorší invazivní druhy naší přírody patří křídlatka japonská, vytrvalá bylina zavlečená do Evropy v 19. století z Japonska. Tahle invazivní kytka roste rychlostí až 8cm za den a množí se pomocí podzemních oddenků, které přežijí, i když je nadzemní část rostliny zničena. A když se někde uchytí, je sakra těžké se jí zbavit. Právě přičiněním Křídlatky a jí podobných rostlinných „super-vetřelců“ dochází k homogenizaci rostlinných společenstev po celém světě.

Křídlatka japonská: uzurpátor, který nesnese konkurenci. Proč je v hledáčku  léčitelů? | Plzeň
Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) jeden z jen horších invazivních druh v ČR. Zdroj: Pixabay

Mizející jedninečnost

Vědátoři z Konstancké Univerzity použili globální databáze, aby porovnali druhové složení více než 650 rostlinných společenstev z různých prostředí a podnebí z celého světa. Porovnávali, jaké druhy se v daných lokalitách vyskytovaly a nakolik si bylo druhové složení podobné s jinými oblastmi se stejným klimatem – například zda v jehličnatém lese severní Evropy rostou stejné rostliny jako v lesích západní kanady.

Výzkumníci použili robustní dataset z různých databází – brali v potaz nejen to, jak jsou si rostliny příbuzné geneticky, ale i to jak daleko jsou od sebe dan oblasti vzdálené a nakolik si je jejich klima podobné. A zjistili, že jedinečnost ekosystémů kvůli invazním rostlinám klesá po celém světě, včetně nejodlehlejších oblastí.

Čím podobnější klimatické podmínky, tím větší šance že se nějaký agresivní invazní druh v novém prostředí uchytí a začne vytlačovat původní druhy. A lidé tomu samozřejmě svou činností přispívají.

Zase ta globalizace

Zajímavým zjištěním bylo, že oblasti, které historicky spadaly pod jeden administrativní celek, mají podobnější druhové složení ekosystémů. Například bývalé britské kolonie. Mezi koloniemi panoval i v historii čilý obchod a lodě dopravovaly koření, plodiny či okrasné rostliny. Už tehdy, v době kolonizace a zámořských objevů, začal trend homogenizace a šíření agresivních invazních rostlin, který pokračuje i do současnosti. A který s pokračující globalizací 21. století ještě zrychluje.

To není smutné jenom kvůli zániku jedinečnosti – především to znamená, že jediná pohroma může znamenat vyšší škody. Pokud by se například začala šířit plíseň napadající smrtelně nějaký druh rostliny, napáchá daleko větší škodu, pokud ona rostlina bude přítomná v ekosystému celého světa než kdyby byla přítomná jenom v jižním Sudánu. Oslabení biodiverzity je tedy něco, co může snadno i nás samotné jednou postihnout, protože to, co by jinak bylo menší průser, se jako větší průser dotkne i civilizace.

Zjištění německých výzkumníků může působit depresivně (bo je). Tento výzkum ale ukázal, že je potřeba od základu změnit to, jak přistupujeme k invazním druhům. Ani nejodlehlejší oblasti planety nezůstaly beze změny, a pokud chceme zachovat jedinečnost ekosystémů po celém světě, bude potřeba zavést mnohem, mnohem přísnější pravidla ochrany. Když už známe definici „nepřítele“, mohli bychom s ním bojovat efektivněji!

Jsem si jistý, že to v dnešním světě plném míru, sladu a souznění, to půjde samo

 [Svatopluk Skoupý]

Přitom stromy by nám mohly s mnohým problémem pomoct:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama