Prehistorické larvy hmyzu byly možná „dokonalejší“ než dnešní

TLDR: Larvy síťokřídlých nejsou žádná ořezávátka, a to už minimálně 100 milionů let. Zdá se ale, že tehdy byly ještě větší drsňáci než jejich moderní potomci. Studie tuna.

Hmyzáci včera, dnes, zítra?

I když máte možná při pohled na hmyzáky pocit, že jde o tvory jako z jiné planety, ve skutečnosti jim planeta patřila dávno před námi! A nová studie opět ukazuje, jak mnoho se ještě o tvaru – či přesněji morfologii – hmyzího těla máme co učit. Při studiu fosilizovaných larev 100 milionů let starých zástupců síťokřídlých byly totiž naše předpoklady o různých částech těla hmyzáka zase o něco zpřesněny.

Možná víte, že u hmyzu existují dvě možnosti, kterými se vyvíjí jedinec od vajíčka po dospělce. První varianta se nazývá proměna nedokonalá, poněvadž při ní se nic moc extra nestane. Larva prostě vypadá jako zmenšená verze imaga (dospělého jedince) a po vícero svlékání dosáhne finální velikosti a je to. Odborně se tomu říká heterometabolie nebo hemimatabolie. Typickým příkladem jsou třeba švábi.

To, co zkoumali vědátoři z německa v jantaru z Myanmaru byli ale zástupci té druhé skupiny hmyzu, s proměnou dokonalou. Při ní se z vajíček sice vylíhnou larvy, ty se ale většinou dospělcům ani zdaleka nepodobají a jejich tělesná stavba je poměrně dost primitivní. Larvy se několikrát svlékají (musí, poněvadž zběsile rostou a jak známo tuhá vnější kostra hmyzu plynulý růst neumožňuje) a nakonec se zakuklí. V kukle úplně změní stavbu svého těla. To, co z ní totiž vyleze, je dočista odlišný tvor.

Jiné ústní ústrojí, končetiny atd. Pokud pořád tápete, tak si vzpomeňte na housenku a motýla. Larva má kusadla a láduje se listy Vašich zahradnických výpěstků, čím Vás tedy pravděpodobně nepotěší, zato dospělec svým sosákem decentně usrkává nektarů z květů a jeho křídla v letu potěší nejednu citlivou duši.

Zdá se však, že tato proměna nebyla po celou dobu historie poštelována stejným způsobem…

Gregor to tušil! Zdroj: Public Domain
Gregor to tušil! Zdroj: Public Domain

Ťutínek z prehistorie

Obecně platí, že larvální stádia síťokřídlých úplně nesplňují definici zavalitých měkkých bezbranných tělíček housenek. Právě naopak. Mnozí zástupci tohoto řádu třeba dovedou rozdávat rányve fázi larev. Takové pakudlanky si třeba už jako děťátka pochutnávají na vajíčkách pavouků či vos. A například mravkolvi (anglicky antlions, což je mimochodem jeden z mála doslovných překladů, jinak byli čeští obrozenečtí vědátoři daleko „kreativnější“ než tvůrci názvosloví jinde) jsou v podstatě zmenšená verze Sarlacca, statického pískočerva ze Star Wars!

Četli jste někdy Ferdu mravence? A pamatujete na tu nejzápornější postavu tam? Tu zrůdu, postrach všech pilných mravenečků, nestvůru z písku, vyslance z hmyzího pekla, kterému dal pan Sekora tak roztomilé jméno „Ťutínek“? Tak přesně jeho prapředka nalezli ve zkamenělé pryskyřici z jihovýchodní Asie. No a ukázalo se, že Ťutínkovo příbuzenstvo bylo svou larvální tělesnou stavbou tehdy stejně dobře – ba co víc, možná ještě lépe nežli dnes – vybaveno pro lov kořisti. Zprávu o tom podává nová studie týmu Joachina Haugema z mnichovské Ludwig Maximilian University.

Musím dodat, že „dokonalost prehistorických larev“ z titulku je jenom slovní obrat daný nedokonalostí jazyka & nutností vyjádřit sdělení v omezeném rozsahu titulku.“

Evoluce NEZNÁ nic jako „dokonalost“, jenom optimální fungování organismu v současných podmínkách. A zítra se ty podmínky mohou změnit, nebo se může změnit ten organismus (myslím teď u jednotlivce). Dnešní larvy jsou stejně tak „dokonalé“ jako ty dávné, protože jsou optimalizovanější pro dnešní podmínky. To já jen tak mimochodem.“

Jak už bylo řečeno, v případě dnešních holometabolických larev síťokřídlých totiž neplatí nutně úplně vždy a ve všem, že by šlo o „jiná těla“ než je dospělec. Již u larev se totiž dají najít nekompletní znaky budoucích významných tělesných součástek – výčnělky budoucích tykadel, kusadel, nožiček a dalších srand. Bylo tak běžně přijímáno, že holometabolní larvy jsou taková betaverze budoucího „all-inclusive“ dospělcova těla.

Jenže ouha! Uvnitř cca. 100 milionů let starých kousků jantaru z pozdní křídy nyní německý tým pozoroval larvy překvapivě vyspělé! Na větším množství exemplářů larev síťokřídlých totiž vědátoři nalezli prodloužená tykadla, končetiny a dalších tělesné součástky! Tedy něco, co by v „embryonální“ larvě nemělo být tak moc vzrostlé, bylo vzrostlé až až! Některé larvy měly například plně zformované ústní ústrojí sloužící zřejmě k uchopení kořisti a poté vydatné svačince.

To, že jsou larvy staré 100 milionů let svým způsobem „vyspělejší“ ve své morfologii než larvy dnes, je rozhodně překvapivý vývoj! Mohlo by to nejenom rozšířit naše znalosti o vývoji hmyzu, ale i jeho schopnostech. Teoreticky by totiž nemělo nic bránit ani dnešním larvám minimálně u stejného řádu, aby na svět přicházely mnohem zdatnější, než jak je vidíme.

Proč se tak dělo dříve, a neděje se tak dnes?

Překvapivě vyspělá těla v jantaru. Zdroj: Haug et al., Scientific Reports, 2021
Překvapivě vyspělá těla v jantaru. Zdroj: Haug et al., Scientific Reports, 2021

Proměna způsobů

O tom samože lze jen spekulovat – ani v jantaru totiž nevidíme, komu ta larví kusadla prokusovala vnější kostru (exoskelet). Larvy síťokřídlých si ale, jak už zaznělo, potravu musejí obstarávat jako predátoři sami. Lze tedy soudit, že 100 milionů let nazpět to měly larvičky podstatně složitější, a tak evoluce také musela zařídit, aby měly larvy silnější zbraně a všeobecnou výbavu!

Dnes, kdy jsou i larvy o něco menší, je to zřejmě pro ně snazší – což může znamenat jak to, že oběti se jim méně brání, tak i to, že jich je prostě více. V případě mravkolvů (kterých je přes 2000 druhů!) by mohla hrát roli i jejich strategie lovu, kterou si v průběhu vývoje osvojili. Poněvadž když si vykutáte kuželovitý otvor s příkrými stěnami v písku a na svou oběť ještě prudce vrháte spršky zrnek, tak už vlastně takovou fajnovou tělesnou výbavu, jako Vaši předkové nepotřebujete a jejich evoluční výhoda pro Vás pozbývá významu.

Přesnou odpověď nebudeme asi tušit nikdy, alespoň dílčí hledání by nám ale mohlo napovědět víc nejenom o tom, jak tvrdý chleba měly po svém zrození prehistorické larvy, ale i jak se liší celý náš ekosystém od toho jejich! A to není špatný výsledek na jednu práci, která při čumění do jantaru zjistila, že věci se maj trochu jinak, než jak je vědátoři tušili!

[Ladislav Loukota, Pavel Koubek]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama