Albedo, bouřky i metan. Zpětnovazebné reakce zhoršují změnu klimatu

TLDR: Čím více se věci budou zhoršovat, tím horší budou – to je zhruba shrnutí toho, jak zpětnovazebné smyčky v chování naší atmosféry způsobují, že jeden průser generuje další kaskádu průserů. Petrův kanál tuna.

Když 1 + 1 jsou 3

“Změna klimatu je téma, nad kterým se dá jako diskutovat asi nekonečně dlouho, a stejně bychom se nedobrali všeho zajímavého a podstatného,” zahájil Petr Brož další díl svého twitterovského povídání mezi vědci jménem Věda přes spaním. Tentokrát na klimatické téma – a s ekoložka Marie Šabacká z Přírodovědecké fakulty JU zabývající se ledovci, výzkumnice Jitka Klimešová z Botanického ústavu AVČR, Ondráš Přibyla ze serveru Fakta o klimatu, klimatolog Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu a další vědátoři.

Letimotivem povídání byly zpětnovazebné smyčky, tedy situace, kdy jeden jev pozitivně (respektive pro nás nepříznivě) ovlivňuje jev jiný, což následně může posílit jev první (což následně posílá jev druhý, a tak dokola). Jedním z typických příkladů, který nadhodila Marie Šabacká, je arktické albedo, čili odrazivost světla severním pólem. 

“Arktida se otepluje výrazně rychleji než zbytek světa. Obecně se oteplují kontinenty rychleji než oceán,” říká Marie Šabacká k Arktidě, “Důvodem jsou právě změny v albedu, protože čistý sníh odráží na 90 až 95 % slunečního záření.” Jak dále pokračuje, ve chvíli, kdy sníh taje a je nahrazen větším množstvím vody, nejenže se odráží méně záření, ale více je ho absorbováno vodní masou. 

To následně zvyšuje efekt oteplování Arktidy, což obratem zvyšuje tání zdejší sněhové/ledový přikrývky, což znamená tání – a další snižování albeda. Přeneseně řečeno, 1+1 udělá nakonec 3, protože konečný efekt je víc než jen součet jednotlivostí. Od roku 1978 se arktické albedo snížilo dle satelitních měření zhruba o polovinu.

A čím více albedo klesne, tím více záření Arktida absorbuje a zahřeje se, což povede k dalšímu tání a dalšímu klesání albeda

Můžeme pokračovat celý den

Jiným příkladem zpětnovazebného jevu jsou nedávné požáry, při kterých bylo demonstrováno, že statisticky narůstá jev vznikání zvláštního druhu bouřkového oblaku „Cumulonimbus flammagenitus“.

Tento bouřkový mrak vzniká dílem z kouře a popela lesních požárů. I díky vyššímu množství pevných částeček popela je pro tento typ mračna typické vyšší tření, generování statické elektřiny a tak nakonec blesků. Nepříjemný vtip je v tom, že na lesní požáry častěji dochází během period sucha. Mračna prohánějící se na vysušenou krajinou, která generují hodně blesků, tak vedou ke vzniku většího množství požárů. To celé v situaci, kdy jsou požárníci již vytíženi původním ohniskem.

A čím více nových požárů vznikne, tím více je vygenerováno také dalších bouřkových mračen

Mezi nejslavnější zpětnovazebné smyčky, které hrozí rozhodit sandál lidskému zemědělství, civilizaci a tak vůbec (pokud budeme ignorovat zbytek faunoflory), v neposlední řadě patří i riziko uvolnění velkého množství metanu z „věčně“ zmrzlého permafrostu.

Malé množství metanu je do atmosféry uvolňováno běžně, ale v zmrzlé půdě je tento metan postupně zadržován. Přirozená akumulace metanu uvnitř zmrzlé půdy tak hrozí, že uvolnění tohoto metanu najednou může do atmosféry přiložit velké množství velmi potentního skleníkového plynu. Co by při postupném rozprostření byl běžný jev, je najednou je to enormní problém.

A čím více metanu bude z permafrostu uvolněno, tím více se oteplí – což způsobí tání dalšího permafrostu s dalším metanem

Poznámka na závěr

Mohli bychom pokračovat dlouho, ale celé video Petrova sezení najdete v hodinovém záznamu níže. Pro pochybovače připomenu, že lze jistě vůči vědeckým závěrům mít námitky – ale ty se pro reálný efekt nevznášejí v internetových diskuzích ani analogových krčmách, ale ve vědeckých žurnálech. Sice zisk doktorátu a publikace práce zabere nějaký ten čas, má však vyšší efekt než samohana v komentářích.

Stejně tak platí, že lze mít námitky vůči navrhovaným častým řešením klimatických problémů (jako příznivec jádra je mnohdy sám mám), ale to je už debata o řešeních – nikoliv debata o příčinách. A čím více se této debatě budou mnozí bránit, tím více půjde spíše o monolog nežli dialog.

Antropogenní změna klimatu není nakonec problém „jenom“ pro pozemský biom – ten se nakonec vyrovnal i s jinými šlamastikami, čas zahojí ledajaké vymírání – ale především pro naše dnešní pojetí zemědělství, ekonomie a civilizace. A stejně jako u jiných problémů, ani tady příliš nepomůže oblíbená taktika ve formě strkání hlavy do písku.

Celý podcast Petra Brože najdete zde, pro budoucí témata sledujte jeho twitterový profil.

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama