Žluté řasy prospívají korálům, lépe jsme je popsali po století

TLDR: Již dávno popsaný, ale nyní tak trochu „znovuobjevený“ rod mikroorganismů je nejenom unikátní součástí oceánských biomů, ale mohl by zvýšit i naše chápání citlivosti korálů. Studie tuna.

Když se vědátoři spojí

Víc jak století trvalo vědátorům, než popsali šest „nových“ druhů podivných žlutých buněk řas z dnes již zapomenuté éry. Tyto zvláštní žluté mikroorganismy, běžně usazené hluboko v tkáních sasanek, medúz a korálů, jsou geneticky zcela odlišné od ostatních mořských mikrobů. Poprvé byly sice objeveny před 140 lety, ale pak se na ně… nějak zapomnělo. Ale jako když se podíváte za lednicu a objevíte tu zapomenuté klenoty, i nyní se tito mikrobi vrátili na světlo (lidského) světa! A k tomu jim pomohla paradoxně pandemie!

Na „novém“ objevu (protože to fakt nejde napsat bez těch uvozovek) makali fachmani a fachmanky od Pensylvánské univerzity až na Novozélandskou univerzitu. Samože, existence těchto mikrobů zapomenuta nebyla – jen doposud nebyli vnímáni tak odlišně jako díky nové práce. Doposud byli totiž označováni zkrátka jako součást rodu Zooxanthella.

Mezinárodní tým byl mimochodem schopný shromáždit všechny vzorky zejména během největších šlamastik kolem covidu. Takže nám práce o symbiotických řasách krásně demonstruje i to, jak duch vědeckého objevování spojuje v dobách nouze i Homo sapienty.

Ale zpátky k řasám. Poprvé tento druh studoval vědec Karl Brandt již v 19. století. Zařadil je právě do rodu Zooxanthella a termín „zooxanthellae“ se v této souvislosti hovorově používá dodnes (cože, vy ho v hospodě při debatách o řasách nepoužíváte???). Ve stejné době ale studoval mikroorganismy také skotský vědec Patrick Geddes, který v roce 1882 bez návaznosti na Karla zjistil, že buňky jsou nejen oddělené od živočichů, v nichž se nacházejí, ale že jsou také prospěšné a fungují jako mutualističtí symbionti…

Geddes pro tyto buňky vymyslel rod jménem Philozoon (z řeckých „milovat jako přítel“ a „zvíře“, ale v tom budu muset věřit původním zkazkám, moje řečtina už není, co bývala), což zní sice krásně, ale  Brandt byl želbohům na prvním místě. Takže Philozoon byl zapomenut dějinami jak plechovka piva v mrazáku. Až doposud!

Oddanost svému hostiteli

Geddesův rod se totiž nyní konečně dočkal. V nové studii, v níž se vědci blíže zaměřili na genetiku, morfologii, ale také na postavení ve fylogenetickém vývoji – a dospěli k závěru, že je třeba vytvořit další nový rod k Zooxanthella. Tím se rod Philozoon dostal z důchodu a byl znovu zaveden pro dva staré druhy a šest nových druhů žlutých buněk.

Ono „znovuobjevení“ nebo „oživení“ je tedy spíše „překlasifikování“, ale to by málokdo z titulku pochopil, zní to méně poeticky a blběji se na to vymýšlejí memy. A jasně, tohle vše, co se doposud řešilo, je možná pro lidi bez úchylky na taxonomii poněkud nudnější záležitost – ale dostáváme se konečně k tomu, co tahle mikroby staví do zajímavého světla – totiž jejich vlastnosti!

Skutečný Jurský park by byl nuda. Zdroj: Universal
Skutečný Jurský park by byl nuda. Zdroj: Universal

Práce totiž především ukázala, že každý druh symbionta vykazuje vysokou hostitelskou věrnost určitým druhům mořských sasanek, měkkých korálů, kamenných korálů a medúz s oddenkovitými vlákny. Jinými slovy: máme o významný náznak víc, co dělá mořským počichům dobře!

Philozoon se vyskytují v mělkých mořských biotopech mírného pásma po celém světě, včetně Středozemního moře, východní Austrálie, Nového Zélandu a Chile. Teprve nyní si však uvědomujeme, že tyto podivné mikroorganismy ukrývají fotosyntetické dinoflageláty, jednobuněčné řasy, které se vyskytují v symbióze s jinými mořskými živočichy (klasicky hlavně s koráli) z čeledi Symbiodiniaceae!

Žluté mikroorganismy, které byly přehlížené víc jak století, nám tak můžou napomoct ve snaze zvyšovat odolnost korálů & jejich okolí vůči měnícím se oceánským podmínkám.

Zapomenuté objevy

Vzhledem k tomu, že většina řas z čeledi Symbiodiniaceae je považována převážně za tropické, kde jsou nezbytné pro tvorbu korálových útesů, nález a popis těchto nových druhů v chladných vodách poukazuje na schopnost těchto symbióz vyvíjet se a žít v širokém spektru různých podmínek prostředí.

I věda holt občas zapomene na své vlastní objevy! Byť, ruku na srdce, Gedden ani Brandt prostě neměli k dispozici takové metody analýzy jako my dnes – a jinak to v jejich éře zkrátka skončit ani nemohlo. Ale kdo ví, třeba to není jediný objev, který uvízl v análech vědy na pár generací – a který může napomoct odhalení toho, jak koráli můžou ve větším počtu úspěšněji přežít vyšší teploty a kyselost oceánů!

Možná příští nobelista bude právě ten vědátor, který se znovu a lépe podívá za lednicu

[Nina Kadašová]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama