Metan u Saturnova Enceladu by mohl být známkou života

TLDR: Berte to hodně s přivřením očí, uší a dalších otvorů – ale hledání biomarkerů u Enceladu jde rozhodně dobrým směrem! Studie hír.

Všechny tyto světy jsou vaše. Krom Enceladu

Je tomu už bratru šest let, co sonda Cassini – budiž ji tlak Saturnu lehký – prolétla kolem zdejšího měsíce Enceladus a provedla při tom i jakous takous chemickou analýzu gejzírů, kterými Enceladus do okolního prostoru chrlí ledové částečky. A nová studie si myslí, že při tom mohla odhalit i přesně takové množství metanu, který by odpovídal místnímu životu…

Pozor! Nikdo neříká, že to znamená, že na Enceladu je fakt život! Ani to vlastně nemusí znamenat, že metan je v těch gejzírech nějak zvlášť přítomný! Cassini nebyla vybavena pro studium Enceladu a teprve budoucí, dedikované sondy nám přítomnost metanu potvrdí snad jistěji. Ostatně na Marsu se taky o metanu delší dobu mluví – ale jedna detekce biom ještě nedělá…

Nakonec ani to, že by na Enceladu mohl být život, není zase tak nová hypotéza. Mluví se o ní pár let. Metan totiž sice může vznikat i abioticky (třeba vulkanickou činností), ale nám známé životní formy metan uvolňují v daleko větší míře než vulkánky!

Právě to, že pravděpodobné množství pravděpodobného enceladovského metanu by pravděpodobně mohl být pravděpodobný produkt zdejšího života, je nicméně v nové studii doloženo… doposud nejpravděpodobněji!

Bujná fantazie?

Povrch Enceladu je mrtvý jako povrch naší Luny. Je to až enormní podpovrchový oceán z tekuté vody, který je zahříván aktivním jádrem měsíce. Část energie si při tom najde cestu na povrch – a uniká jako ony gejzíry.

A měření Cassini totiž ukazuje větší množství metanu, než jaké bychom tu očekávali od přirozených abiotických procesů. Studie Regis Ferriera z Arizony tak došla k tomu, že hypotetičtí enceladovští mikrobi, kteří by se mohli život vodou, by produkovali takové množství metanu… Které odpovídá měření Cassini.

To ještě neznamená, že zdrojem tohoto metanu nemůžou být nějaké procesy, které jsou vlastní jenom Enceladu. Z měsíce může třeba unikat primordiální metan, který tu mohl být zachycen ještě v době formování Sluneční soustavy. Anebo tu dochází na rozklad organických chemikálií (ale ani by z nich byl uhnětený sám život!), a metan vzniká jako vedlejší produkt. Zatím. Prostě. Nevíme!

A bohužel taky dlouho vědět nebudeme! K Enceladu totiž žádná jiná sonda v dohledné době nepoletí. NASA sice zvažuje misi ELF (Enceladus Life Finder – je to asi poprvé, co srandovní zkratka nějaké nové sondy není vytažena přinejmenším z loktu…), i kdyby však došlo na její schválení… A budoucí administrativa ELF nezrušila… A sonda by neměla desetileté zpoždění ve vývoji… Možná bychom se její mise mohli dočkat ve 40. letech. Optimisticky.

Zdroj: CBS, vlastní
Zdroj: CBS, vlastní

I ELF by přitom „jenom“ obíhal Enceladus a prováděl odběry z gejzírů nad planetou. Takže i kdyby tu našel dostatek metanu, pořád by ve hře zůstávala možnost, že ho zkrátka produkuje nějaký jiný, naším zrakům skrytý abiotický proces. Představovat si sondu, která by mohla proniknout desítky kilometrů tlustou krustou až dolů do podpovrchového moře (a poslat nám o tom zprávu nazpět), to se momentálně neodvažuji ani v těch nejvlhčejších snech!

A že mám po čertech bujnou fantazii.

Je to na nás

Možná, že nám však náznaky situace na Enceladu (či spíše uvnitř něj) pošlou sondy jiné, a k jiným objektům. Enceladus totiž není jediný objekt v naší soustavě s podpovrchovým mořem. Mise Europa Clipper, která míří ke stejnojmennému jupiterovskému měsíčku, je realizaci o dost blíže.

Ani Europa Clipper nebude na Europě přistávat. Dokonce jej nebude ani obíhat – obíhat má totiž Jupiter, a k Europě se „jenom“ opakovaně bude přibližovat. Pokud by se ale podařilo v okolí Europy nakonec detekovat takovou chemii, která skutečně odpovídá potenciální biochemii, mohl by to být významný argument pro další sondy.

Takové, které by dovedly snad i přistát na Europě, a zamířily jednou hlouběji. Anebo by totéž zkusily na Enceladu. Nebo Plutu. Nebo Ceresu. Nebo Dione. Nebo Ganymedu. Nebo jiných dalších objektech, u kterých se nejspíše nacházejí či nacházely podzemní oceány a jezera…

Mučivá nevědomost nás tedy bude ještě trápit nějaký čas. Ale cílů, u kterých můžeme šance na podpovrchový život ověřovat, nám naše soustava nabízí celou plejádu. Zbytek už je jen na nás.

[Ladislav Loukotota]

Více o podpovrchové vodě také tuna:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama