Mravenci zneužívají svůj sociální systém – díky tasemnicím

TLDR: Jedinci infikovaní specifickým druhem parazita žijí déle a mění fungování svých mravenišť. Jestli je to dobře anebo ne, ukáže až čas! Studie na 10.1098/rsos.202118.

Mravenec z

Ukazuje se, že hra na parazita a hostitele má v přírodě ještě větší důležitost, než se myslelo. Přispívá k tomu také nový výzkum o tom, jak tasemnice parazitující na mravencích rodu Temnothorax ovlivňují jejich sociální chování a fungování ve společnosti. Zdá se totiž, že i relativně primitivní druhy můžou žít v komplexnějších systémech, než mnozí donedávna tušili.

Přinejmenším z hodin přírodovědy a animovaných filmů jistě víte, že mravenčí společnost není sama o sobě vůbec jednoduchá. Mravenci žijí v koloniích a jsou známí složitou společenskou hierarchií. Od královny po dělníky mají všichni své úkoly, povinnosti, společenské role. Vědátoři ale nedávno zjistili, že při infikaci tasemnicí může dojít k ovlivnění fungování ve společenství.

Konkrétně přímo pozorovali, že mravenci s tasemnicí v bříšku se přestali zapojovat do práce a nechali se krmit ostatními. Zajímavým úkazem také bylo, že u těchto nakažených mravenců došlo k významnému zpomalení stárnutí. Zdá se, že oba jevy mohu souviset!

Vědátoři z Mainzu publikovali své poznatky ve vědeckém žurnálu „Proceedings of Royal Society B“. Podle nich mají tasemnice schopnost ovlivňovat chování nejen mravenců, které infikují, ale i ostatních členů mravenčích kolonií. Mravenci pak bývají méně agresivní, a nechávají si v mraveništi i nemocné a staré jedince. Díky tomu tasemnice žijí déle a šíří se dál. A mravenci taky – tedy jen tak dlouho, jak se to tasemnici hodí…

Parazit dlouhověkosti

Tasemnice, kterou vědci u mravenců zkoumali, patří do rodu Anomotaenia. Infikuje larvy mravenců a začíná na nich svůj vývoj. Ferda mravenec je pro ni pouze dočasným hostitelem – až se na něm dostatečně vyřádí, pokračuje dál.

Mravenci nakažení tasemnicí mají oproti svým druhům žlutavé zbarvení, jde proto jasně poznat, vo co tady go. Taky změní své chování – přestanou makat, vychovávat děcka, shánět jídlo. No a normálně by tyto příživníky na systému vyhodili po demokratickém hlasování z mraveniště, ale v tomto případě si je nechají, a ještě se o ně starají. Proč?

Zdroj: Public Domain, Pixabay, vlastní
Zdroj: Public Domain, Thomas Shahan, Pixabay, vlastní

Důvodem je nejspíš chemický zápach, který infikovaní jedinci vydávají. Ten způsobuje snížení agresivity → setrvání nemocných příživníků → jejich delší dožití → zdařilý vývoj tasemnice! Takový je alespoň závěr nynější práce, která samože nemůže mít dokonalé pochopení důvodů mravců – ale je to nejlepší pochopení, které máme po ruce. Alespoň dokud nezačnou své vlastní žurnály vydávat i mravenci…

Zajímavým trendem také bylo snížení životnosti zdravých mravenců. A to jak oproti těm tasemnicovým, tak i oproti zdravým jedincům z jiných kolonií. Důvodem může být například stres způsobený péčí o nemocné vyžírky i snížením množství potravy, kterou přenechávají nemocným. Prokázalo se také, že nakažení mravenci zhoršili své únikové a obranné chování.

Jinak řečeno, tasemnice je přiměla, aby se nechali sežrat, a ona mohla pokračovat v životním vývoji o dům dál.

Dlouhá ko-evoluce

Z evolučního hlediska bude zajímavé sledovat, co takový vliv tasemnice udělá s kompetetitivními šancemi mraveniště ve srovnání s mraveništi ostatními, nenakaženými. Pokud by to znamenalo jejich prohru, podobná strategie by se pro tasemnice celkově nevyplatila – protože by se přestaly šířit. Zároveň je otázkou, zdali je parazit infekční i pro jiné mraveniště v okolí.

Co se tím snažím naznačit, je – zatím hypotetická – možnost, že dílčí benefity pro nakažené mravence nemusejí být nutně jenom benefity pro ně. Protože parazitům nejde o to zabíjet své hostitele. Takže se nám v součtu může klidně ukázat (ale taky nemusí, nikdo o tom nerozhoduje vědomě), že infikované mraveniště jsou stále dostatečně kompetetivní (či i více?) než mraveniště neinfikovaná. A tedy, že v součtu jsou… „výhodnější“ pro mnohé jedince i společnost celkově? Uvidíme!

Ko-evoluce mezi parazity a hostiteli probíhá po stamiliony let, a dost možná ji vděčíme za řadu elementů, které dnes bereme na zcela přirozené pro život hostitelů. Je tak klidně možné, že něco podobného v reálném čase pozorujeme i u mravenců. Zdali tomu tak je, ale ukáže až čas – a další práce.

[Marcela Janků]

Víc o parazitologii jsem nedávno řešil i s Barborou Pafčo tuna:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama