Vorvani se navzájem naučili, jak se vyhnout harpunám

TLDR: Snížení efektivity o 58 % lovu naznačuje, že velryby spolu dokázaly komunikovat a vyhnout se tak lidskému rybolovu. Studie tuna.

Velrybí spiknutí

Opět si dnes připomeneme, že evoluce není jenom záležitostí lidí! Nová vědátorská studie totiž zjistila, že vorvani, na které se v 19. století pořádaly mořské hony, zřejmě dokázali přizpůsobit své chování a vyvinout si strategie, které jim pomáhaly velrybáře přelstít. Jednalo se především o únik proti větru, varování ostatních velryb, nebo dokonce útoky na své lovce.

Výzkumníci na to přišli při zkoumání starých velrybářských deníků, kam rybáři psali veškeré podrobnosti o svém tehdejším lovu. Údaje zveřejněné v Royal Society ukázaly, že po několika letech velrybaření poklesla míra úlovků až o 58 %. Čím to, když rybáři naopak získávali stále více zkušeností? Zdá se, že lov přesto není hra jenom pro jednu stranu…

Autoři studie se totiž domnívají, že na pokles došlo kvůli tomu, že velryby mezi sebou sdílejí zkušenosti a přizpůsobují své chování. Tedy že zkušení vorvani, kteří velrybářský útok přežili, informovali neznalé kamarády a naučili je, jak se tomu vyhnout.

Jedná se sice o hypotézu plynoucí z historických dat o ne zcela stoprocentní výpovědní hodnotě – přesto jde o zajímavou tezi, ze které si můžeme vytahat ty nejzajímavější závěry.

Zdroj: Pixabay, vlastní
Zdroj: Pixabay, vlastní

Jako z Moby Dicka!

Lov velryby v této staré době trval většinou několik hodin v kuse a zdá se proto být pravděpodobné, že vorvani by díky echolokaci dokázali varovat jiné velrybáky na vzdálenost desítek kilometrů. Jak víme, tito živočichové dovedou komunikovat na dlouhou vzdálenost i dnes. Schopnost sdělovat si informace o velrybářích nám tak napovídá víc o obranných strategií savců včetně skupinové komunikace.

Kromě varování ostatních tak velryby zřejmě také dokázaly předávat informace o úniku (proti větru, aby je loď nemohla dohnat) nebo dokonce napadení lodi a posádky, jak známe i od Mobyho Dicka!

Je to sice málo na to, abychom sestavili jazyk velryb a naučili se s nimi povídat – je to však dost na podporu teze, že velryby mohly v rámci jediné generace inteligentně reagovat na lidskou činnost. Alespoň tu, která souvisela s naháněním velryb pomocí lodí a harpun.

Obecně ostatně platí, že Vorvaň obrovský neboli sperm whale neboli Moby Dick od Hermana Melvilla je největší zvíře na planetě. Tito obři byli loveni kvůli jejich tuku, masu a vonné látce, kterou mají v kladivovité hlavě (spermacet). V dnešní době už se z nich voňavky a svíčky sice nedělají, ale jako „tradiční pokrm“ a „na vědecké účely“ je však některé národy stíhají i nadále.

Počet Plejtváka obrovského ve světě. Zdroj: Wikipedia/CC BY

Vorvaní vorvani

Vorvaň obrovský má přitom mozek přibližně 5x větší než člověk. Ani velký mozek, ani vychytralé obranné strategie mu však nezaručily vítězství nad lidskou rasou. Jak ukazuje třeba evoluce člověka, nejde nutně o největší mozek – ale o největší počet neuronů a jejich provázanost. A hodí se mít i končetiny schopné precizní tvorby nástrojů. A to vorvani, navzdory své inteligenci, bohužel postrádají.

Počty velryb sice pomalu zase stoupají – „shodou náhod“ se tak děje od zavedení mezinárodních úmluv zakazujících velkorybolov – jak však již padlo, nemusí to nutně zabránit v této činnosti všem státům. A smlouvy nejsou cosi, co tu musí vydržet na věky věků. Nezbývá proto než doufat, že se tak vorvani dokáží přizpůsobit i dnes v době, kdy oceán čelí své největší hrozbě.

[Marcela Janků]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama