Vědci zjistili, jak vypadal dinosauří zadek

TLDR: Dinosauři fascinují vědce již desítky let, přesto je ale stále spousta věcí, které o nich nevíme. Doposud jsme například nevěděli, jak vypadal jejich zadek. To se ale nyní změnilo. Studie tu.

Z análů historie

Asi každý z nás měl jako dítě mezi hračkami alespoň jednoho dinosaura (a mnohým z nás stojí na poličce figurka dinosaura dodnes). Tihle prehistoričtí plazi nás nepřestávají fascinovat a zaměstnávat naši představivost. Objevují se stále dokola ve filmech, seriálech, počítačových hrách i knihách.

Náš pohled na dinosaury se ale v průběhu historie výrazně měnil. Cesta do pravěku, československý film z roku 1955, který byl inspirovaný nádhernými ilustracemi Zdeňka Buriana, například zobrazoval dinosaury jako ohromné neohrabané ještěry. Ve druhé polovině 20. století ale paleontologům začaly s výzkumem dinosaurů pomáhat i moderní technologie, jako počítačová tomografie a 3D modelování. V přelomovém Jurském parku z roku 1993 se pak už objevují dinosauři mnohem divočejší, obratnější a podobnější jejich dnešním příbuzným, ptákům.

Pokrok ve zkoumání dinosaurů se ale nezastavil, a paleontologové stále objevují nové fosilie, či znovu zkoumají ty staré za pomoci nových technologií. Díky tomu například dnes víme, že ikonický Tyranosaurus Rex, který děsí už celé generace diváků Jurského parku, vypadal vlastně docela jinak. Tak například, jelikož patřil do skupiny dinosaurů blízce příbuzných dnešním ptákům, měl pravděpodobně peří! Dle některých vědců mohlo toto peří být dokonce barevné, takže Tyranosaurus mohl ve skutečnosti vypadat spíše jako kuře. Obrovské, zubaté a sakra nebezpečné kuře!

Zdroj: The Tasteless Trex, vlastní
Zdroj: The Tasteless Trex, vlastní

Problémové fosilie

Paleontologie je komplikovaná věda. Na rozdíl od zoologie totiž nemůžou vědci studovat živé exempláře, ale pouze zkameněliny. Nevýhodou zkamenělých pozůstatků je ale to, že se nejčastěji jedná pouze o kosti, zuby nebo zkamenělé bobky (tzv. koprolity. Jsou lidé, kteří je nadšeně sbírají. No fakt.). Měkké tkáně, jako jsou kůže, svaly a orgány, se rychle rozkládají a tím pádem i špatně fosilizují. Nálezy zkamenělých dinosaurů, u kterých se dochovaly například otisky kůže, peří nebo vnitřních orgánů jsou velmi vzácné. Je tak ještě celá řada věcí, které o dinosauří anatomii nevíme jistě.

Tým vědců z University v Bristolu pod vedením Dr. Jacoba Vinthera nyní ale naše chápání dinosaurů posunul o krůček kupředu. Podařilo se jim totiž díky studiu výjimečně dobře zachované fosilie zrekonstruovat, jak vypadal dinosauří zadek. Tedy, abychom byli anatomicky přesní, jejich kloaka.

Pro každý případ

Kloaka (z řeckého cloaca – stoka) je společný vývod trávicího, vylučovacího a rozmnožovacího systému. Tedy vlastně jedna díra pro všechno. Kloaku mají plazi, ptáci, obojživelníci a dokonce i někteří savci, například ptakopysk (Který je ale tak podivný, že to asi už nikoho nepřekvapí. Věděli jste, že dokonce světélkuje?). Vědci si byli vcelku jistí, že kloaku měli i dinosauři. Jenže dlouho nevěděli, jak taková dinosauří kloaka vypadala.

Pomohl až jeden zkamenělý exemplář Psittacosaura, drobného dinosaura zhruba velikosti psa, který byl vystavený v přírodovědném museu ve Frankfurtu nad Mohanem. Paleontologové si totiž povšimli, že tenhle konkrétní dinosaurus má překvapivě dobře zachovanou kloaku, a to včetně zkamenělých otisků kůže a šupin! Vědci porovnávali dinosauří kloaku s kloakami žijících zvířat, jako jsou právě krokodýli, ještěři a ptáci, ve snaze o její co nejpřesnější rekonstrukci. Zjistili, že dinosauří kloaka, tedy alespoň její vnější část, vypadala trochu jako kloaka krokodýlů, a trochu jako ta ptačí.

Zkamenělý Psittacosaurus se zachovalou kloakou.
Zdroj: Vinther et al., Current Biology, 2020

Dinosauří zadek

Dinosauří kloaka měla například dorsální lalok, což je struktura, kterou mají i dnešní ptáci. Nejvýraznější je u ptačích samců v době páření, kdy je tento kloakální lalok (zkus to říct 6x rychle za sebou) zduřelý a pomáhá při rozmnožování. Otázkou ale je, zdali měla tato struktura stejnou funkci i u dinosaurů. Fosilie Psittacosaura má totiž zachovanou jen vnější část kloaky, její vnitřní struktura se nedochovala. Což je pěkně na prd. Není tedy jasné ani to, jestli byl dotyčný pan dinosaurus, nebo paní dinosaurová.

Dinosauří kloaka měla také dva výrazné postranní laloky, které jsou podobné jako u dnešních krokodýlovitých. U těchto struktur se dokonce dochovaly otisky šupin a zbytky pigmentu. Podle paleontologů byly tyhle postranní laloky kryty drobnými hladkými šupinami a byly výrazně tmavě zbarvené. Tyhle postranní laloky mohly dinosaurům sloužit při námluvách k tomu, aby upoutali pozornost opačného pohlaví. Dle autorů studie je dokonce pravděpodobné, že v nich byly umístěny i pachové žlázy, podobně jako je tomu u dnešních krokodýlů.

Umělecká rekonstrukce Psittacosaura, včetně realisticky ztvárněné kloaky.
Zdroj: BOB NICHOLLS/PALEOCREATIONS.COM 2020

Jelikož se bohužel nedochovala vnitřní struktura téhle dinosauří kloaky, jedná se pouze o předpoklady. I na základě těchto předpokladů ale mohou vědci přehodnocovat své dosavadní znalosti o dinosaurech. Například o jejich chování při námluvách. Psittacosaurus měl na hřbetní straně ocasu dlouhá pera, která mohla sloužit k upoutání pozornosti samičky. Možná si ale při námluvách napomáhal i svými výraznými tmavě zbarvenými kloakálními laloky.

Psittacosauří fosilie z Frankfurtu nad Mohanem je dosud jediná známá s dochovanou kloakou. Autoři studie se ale nevzdávají a chtějí dál pátrat po zkamenělinách dinosaurů s dobře zachovaným pozadím. Každý takovýto objev, jakkoliv se může zdát na první pohled vtipný nebo triviální, totiž přispívá k pochopení skládačky o původu života na naší planetě. Tak snad se tahle skládačka brzy rozšíří, a my si z nových objevů sedneme na zadek!

 [Svatopluk Skoupý]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama