Věda odhalila důvod vymření skutečných „zlovlků“ prehistorie

TLDR: Sedmdesátikilové šelmy z Pleistocénu byly mistrní lovci v Severní Americe. Osudným jim zřejmě byla specializace na jiné velké živočichy, kteří na konci této periody vymřeli, a pravlkům tak chyběla potrava. Studie tu.

Tenkrát v Pleistocénu

V časech největší pleistocenní slávy kralovali pravlci (pro nerdy také zlovlci nebo vrrci) pláním Severní a Jižní Ameriky. Smečka těchto macků bez problémů složila šavlozubého bizona, šavlozubého velblouda či obřího šavlozubého lenochodaještě za poslední doby ledové. Avšak nějakých 10 000 let zpět se po nich slehla zem.

Neplatí to jen pro pravlky, celým jménem Pravlky obrovské alias Canis dirus. Na zadní se totiž obrátila prakticky celá severoamerická, můžete hádat…

Byli to obrovští živočichové vyvolávající krůpěje potu i dnes. Dospělý samec vážilaž 65 kg, tedy zhruba o třetinu více než dnešní vlk. Na délku pak měřil 1,2 až 1,5 metrů. Pokud by pravlci našli portál do Westerosu, dost dobře by si tu mohli střihnout roli úžasných zlovlků.

Že za vyhynutím stojí vymření jejich megafaunické potravy, jsme tak nějak tušili. Pravlci bez zdroje potravy v podobě jiné megafauny zkrátka pošli. Proč se jim ale nepovedlo zkřížit se s vlky nebo šakaly a přežít tak v nějaké formě až dodnes, se podařilo objasnit partii vědců pod vedením Angely R. Perri až nyní!

Ano, byli spíše naoranžovělí než bílí. Zdroj: HBO, Mauricio Antón, vlastní

Pravlci jako živí

Analýza DNA naškrábané z pěti fosilních ostatků pravlka (stáří 10 až 60 tisíc let) v první řadě naznačuje, že pravlci do Ameriky dorazili pár miliónů let před jejich psovitými kolegy vlky a šakaly. Měli tak pole působnosti volné a skoro jistě patřili mezi vrcholovépredátory dávné Ameriky.

Tento čas využili na poctivou evoluci samostatného druhu a specializaci na lov velké zvěře. Bohužel z toho plyne také hypotéza, podle které se jim tato specializace stala paradoxně osudná.

Ve chvíli, kdy megafauna začala vymírat, neměli zřejmě pro svá mohutná těla dostatek živin. Rekvalifikace na lov zajíců, ryb a myší mohla nejspíše zachránit chlupaté zadky menším „běžným“ vlkům i šakalům, ale pro pravlky nebylo křížení možností.

Studie DNA naznačuje, že křížení pravlků s jinými psovitými šelmami pro urostlé živočichy již nebyla geneticky možná! A právě proto nám z nich teď zbyly jen tisíce vykopávek a spousta kvalitní fantasy literatury.

V reálu nebyl rozdíl ve velikosti zase tak markantní, ale znát je. Zdroj: Mariomassone & Momotarou2012/CC BY
V reálu nebyl rozdíl ve velikosti zase tak markantní, ale znát je. Zdroj: Mariomassone & Momotarou2012/CC BY

Ztracená megafauna

Pravlci se tak stali obětí měnících se podmínek s koncem poslední doby ledové. Ale co bylo vlastně osudné zbytku megafauny? Dodnes není důvod tohoto vymření přesně znám – panuje několik teorií, včetně možného vlivu lidského lovu, kromě toho mohlo dojít i na klimatické změny s ústupem ledu, masivní šíření infekčních nemocí anebo dopad kosmického impaktoru.

Je dost dobře možné, že za to může více okolností než jen pouze jediná. Člověk nejspíše v konci megafauny hraje významnou roli, protože na ochlazování a oteplování docházelo i v předešlých periodách historie megafauny, a vždy se jim zvládala přizpůsobovat. Ale jakmile se do rovnice dostaly navíc mazané migrující opice, označované za Homo sapiens, prostor pro adaptaci se výrazně ztenčil.

Odpověď na konec megafauny je složitá a jasný pachatel nebude zřejmě nikdy znám, například z Austrálie se však zdá, že člověk mohl být primárním hybatelem zdejšího vymírání megafauny. Jiné studie naznačují naopak větší roli změn klimatu. Tak či onak, lidé zřejmě hráli podstatnou roli. Zdali hlavní či spíše sekundární, to se již bude dokazovat hůře.

Opět se nám ukazuje, jak jediná změna v přírodním ekosystému může mít ne zcela zamýšlené důsledky. Tím, že lidé lovili potravu i pro pravlky, nakonec nejspíše přispěli k jejich konci, a to byť pravlci sami se v hledáčků lidí zřejmě ocitli jen výjimečně. Je to škoda, protože ačkoliv by dnes nejspíše pravlci byli divokými živočichy, v hlavě mě šimrá představa světa, kde prošli domestikací a za plotem průměrné české chaloupky na pošťáka rozverně čeká tenhle sedmdesátikilový mazel.

[Lubomir Pojezdal]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama