Distanční výuka existovala už v roce 1937 pomocí rádia
TLDR: Je to asi překvapivé, ale současná epidemie není první v historii nejen lidstva, ale ani školství. Dříve se to zkoušelo i bez internetu.
Povinní školní pruda
I když nástup pravidelné (a povinné) školní výuky v průběhu druhé půlky 19. a 20. století postupně doprovázel i pokles infekčních nemocí (#očkování), vyskytly se doby, kdy se sešly dvě šlamastiky naráz.
Třeba v roce 1937 epidemie dětské obrny v okolí Chicaga vedla k uzavření škol, učilo se však nějak dále pomocí rádio. Tzv. radio – schools umožňovaly dětem (pod dohledem rodičů/sourozenců, neasi) pokračovat po týdny v lekcích. Nešlo o ojedinělý příklad dilematu vzdělávání během šíření chorob.
Již během epidemie španělské chřipky Chicago přistoupilo jenom k individuální karanténě dětí podezřelých z infekce a pravidelné lékařské prohlídky. Ekvivalentem téhož je dnes… opět karanténa a pravidelné testování, které se debatuje jako možnost obnovy výuky (plot twist: víme už rok, že kdybychom testovali mnohem více, bude situace velmi pravděpodobně lepší).
Samozřejmě, ani dříve se epidemie neobešly bez zmatení mnohých…
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Záleží na rodičích
Vraťme se ale k radio – schools. Po celé USA byly během epidemie obrny na konci 30. let dočasně uzavřeny kina, bazény i dětská hřiště. Opět se podíváme na situaci v Chicagu. Na vrchol epidemie přitom došlo v létě. Vlivem rekordního počtu 109 případů v srpnu zdravotní komise odložila start výuky v září o tři týdny.
Během těchto tří týdnů však dacani neseděli jen doma, ale meli se učit právě pomocí rádia. Celkově šlo o 315 tisíc dětí mezi 3. až 8. třídou. Noviny každé ráno vytiskly (na papír!) harmonogram vysílání, který byl jakýmsi přehledem hodin. Na telefonu bylo rovněž připraveno přes 20 učitelů na dotazy rodičů.
Celkem se vysílání věnoval 7 radiových kanálů, které spolupracovaly se školami na složení výuky pro různé ročníky. Cílem bylo nejenom „učit, ale i pobavit“, takže šlo o jakousi primitivní formu infotainmentu. Školy nicméně monitorovaly vysílání aposkytovaly zpětnou vazbu.
Ani tehdy nebyly podmínky úplně rovné. Rádio vlastnila sice většina domácností, ale ne všechny. Zhruba 20 % rodin, zejména těch z venkova a dále pak z černošského etnika, přijímač postrádalo. Přitom ani školy nevěděly, kolik dětí skutečně poslouchá rádio a dělá úkoly. To už bylo jaksi na rodičích. Až poté, co se školy otevřely, měly děti přinést vyplněné úkoly ke zkontrolování. Jestli měly školy kapacity vše skutečně řádně zkontrolovat, je už otázkou.
Kupodivu to haranti nejenže přežili, ale dali nám i generaci následnou, které vděčíme za nejlepší meme roku 2019.
OK Boomer
Je samozřejmě nasnadě, že výluka po dobu 3 týdnů je něco poněkud odlišného od současného stavu se skoro ročním (plus mínus léto) přechodem do distance. A situaci dětí, které v izolaci psychicky trpí, nemluvě o utrpení vzdělání, nelze podceňovat ani bagatelizovat.
Bohužel se ale také již ví, že školy jsou dílčím místem přenosu. Došla k tomu studie Duke University vloni na podzim, norský Institut veřejného zdraví taktéž na podzim i švédská studie Karolinska Institute letos v lednu.
Stejné studie ale dávají i cestu z lesa ven – hygienická opatření plus denní testování. Reportované nízké riziko přenosu šlo typicky ruku v ruce právě se zavedením rozumných preventivních opatření. Značně také záleží na tom, jak se daří epidemii v okolí škol. Pokud jsou školy otevřeny při mírném nárůstu, jejich vliv je malý. Pokud by však byly otevřené během bující epidemie, situace se mění.
Jinými slovy, nejlepší cestou k otevření škol je nejen testování, ale i zvládnutí celkové epidemie i mimo prostředí školních lavic.
[Ladislav Loukota]
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]
