Je tu třetí očkování na covid. V čem se liší od předešlých?

TLDR: Jop, i výsledky tzv. oxfordské vakcíny vypadají dobře. Also jop: zatím jde furt o výsledky předběžné. Vakcína se ale liší oproti předešlým mRNA očkováním. Oznámení tuna.

Tři vejce do skla

Tak máme už víc vakcín proti covidu, než kolik příchutí vám nabídne průměrný zmrzlinář! Na kontě vědy totiž přistály předběžné výsledky o efektivitě třetí vyvíjené (z víc jak 150…) vakcíně proti vy-víte-čemu. Stejně jako v minulých dvou týdnech Pfizer/BioNTech a Moderna, přišla nyní se svým tiskovým prohlášením ohledně covidové vakcíny i AstraZeneca – výrobce tzv. oxfordské vakcíny, kterou finančně podpořila Evropská unie a na kterou se od počátku sázelo jako na favorita.

Ani v tomto případě (tedy stejně jako už předtím) ale nebude stačit nynější info z tiskovky výrobce, všechny údaje ze závěrečných fází testů na lidech se totiž teprve budou muset nezávisle ověřit. Tím spíše, že v předběžných výsledcích je leccos, co vyvolává otázky i u lidí mimo kruhy fanoušků alobalových pokrývek hlavy.

AstraZeneca především podle původního dávkovacího schématu vykazovala jen 60% účinnost. To je v porovnání s Pfizerem/BioNTech a Modernou, které udávají spolehlivost okolo 95 %, celkem málo. Jak už to ale u mnoha vědeckých objevů bývá, do výzkumu vstoupila serendipity – šťastná náhoda. Alespoň tedy dle oné tiskovky…

Poslední fáze klinických testů se zůčastnilo více než 23 tis. dobrovolníků, kteří se znovu klasicky dělili na placebo skupinu, a skupinu, která měla dostat 2 plné dávky vakcíny. U přibližně třech tisích očkovaných účastníků nicméně došlo k chybě v dávkování a místo první plné dávky, dostali jen dávku poloviční.

Chyba byla poměrně záhy odhalena, ale (a teď příchází serendipity) bylo rozhodnuto, že i tato skupina bude pokračovat v testech, bude sledována a po měsíci dostane již plnou dávku podle schématu.

A právě u téhle skupiny s nižší počátečnídávkou se podle prohlášení AstraZeneca objevila mnohem větší ochrana, než jakou očekávaly i největší optimisté z Oxfordu!

Globální situace fčil. Zdroj: WHO/CDC, Worldmeters

Šťastná náhoda

Společnost z této poloviční dávky nyní uvádí spolehlivost přes 90 %. U jedinců, kteří dostali 2 plné dávky, potom byla účinnost okolo očekávaných 62 %. AstraZeneca jako průměrnou účinnost za obě dávkovací schémata udává 70 %, což by bylo dost pro schválení americkou FDA i evropskými úřady.

Než se tak ale stane, musí farmaceutický gigant poskytnout další údaje, např. kolik lidí se nakazilo z testovací i kontrolní placebo skupiny, kolik z nich mělo těžký průběh, jaký byl věk účastníků apod. Navíc část odborníků tvrdí, že by bylo dobré pochopit proč byla imunitní odpověď silnější s nižší první dávkou.

Jako jedno z možných vysvětlení se nabízí fakt, že celkově nižší hladina antigenu na počátku mohla napodobovat koronavirovou infekci, a způsobit tak po druhé posilující dávce celkově lepší postupný nárůst imunity. Spekuluje se i o tom, že větší počáteční dávka přinutí tělo vybudovat si imunitu nikoliv proti koronavirovému proteinu, ale proti jeho nosiči v podobě adenoviru (bude vysvětleno níže). Jasno do tohoto problému ale musí vnést další výzkumy.

Vakcína od AstraZeneca se sice oficiálně neřadí mezi tzv. mRNA vakcíny, v konečném důsledku však pracuje na velmi podobném principu. Oxfordská vakcína využívá tzv. virový vektor, který se v buněčné biologii využívá přibližně od 70. let minulého století. A do jisté míry ho využívají i moderní rekombinantní vakcíny, jichž je na trhu již celá řada (jedná se např. o očkování proti lidskému papillomaviru).

Virové vektory snadno pronikají do buněk, jsou to tedy excelentní převozníci, pokud chcete nějaký materiál dopravit do buňky, a v biologii tak nacházejí široké uplatnění. Princip je jednoduchý – do neškodného viru se vloží část genetické informace, kterou je nutné dopravit do buňky, a virus odmaká práci za nás. Viry si totiž vytvořily poměrně solidní molekulární mechanismy, jak do buňky proniknout.

Vakcína s virovým vektorem funguje podobně – do neškodného viru se vloží část patogenu, který je dopraven do buněk, načež dojde k imunitní odpovědi.

Globálně se situace úpe nezklidňuje… Zdroj: WHO/CDC, Worldmeters

Novinky, novinky, novinky

AstraZeneca se svou covidovou vakcínou nicméně přinesla hned několik novinek a pokroků. Tou první novinkou je použití virového vektoru v podobě šimpanzího adenoviru, který normálně způsobuje lehké nachlazení a který byl laboraterně oslaben a upraven tak, aby se nemohl množit.

Druhou novinkou je, že adenovirus, který tak de facto funguje jako trojský kůň pokoušející se do našich buněk vpašovat cizí patogen, vlastně nepřeváží cizí patogen, ale genetickou informaci v podobě koronavirové DNA. A zde se už blížíme té podobnosti s mRNA vakcínami.

Tento úsek koronavirové DNA totiž kóduje maličký kousek povrchového proteinu nového koronaviru, který by měl být rozeznán imunitním systémem a vyvolat příslušnou imunitní reakci. DNA sama ale imunitní reakci nevyvolá – musí se z ní stát protein – koronavirová bílkovina, k níž vede klikatá cesta. DNA se nejdříve musí přepsat do RNA, která slouží jako jakýsi recept, podle kterého proteosyntetický aparát (pomyslná buněčná kuchyň) potom vyrobí požadovanou bílkovinu.

V případě koronavirového proteinu, který je našemu tělu cizí a považuje ho za nepřátelský, potom dojde k mobilizaci sil imunitního systému a výrobě protilátek, které v případě střetu s celým koronavirem virus zničí.

Jak je tedy vidět, mRNA vakcíny a očkování od AstraZeneca se liší hlavně způsobem, jak se do buňky program na výrobu koronavirového proteinu dostane. V případě mRNA vakcín je nepřátelský program (falešný recept, chcete-li) dopraven do buněčné kuchyně přímo. U vakcín s virovým vektorem musí nejdříve dojít k přepisu DNA do RNA. Drobnou nevýhodou mRNA vakcín je nutnost udržovat je v ultrachladném prostředí kolem – 80 °C, protože mRNA je křehká. U vakcíny s virovým vektorem odpadá podobné chlazení, protože koronavirová DNA je vázána na adenovirus, a nepodléhá nežádoucím změnám.

Zdroj: BBC

Záleží na veřejnosti

Na třetí stranu bude ale oxfordská vakcína oproti mRNA vakcínám z hlediska výroby časově o něco náročnější a bez dotací by nejspíš jejich výrobní náklady, resp. cena pro konečného potřebitele byly o něco vyšší.

Každopádě platí, že ani třetí vakcína proti covidu není bez zajímavostí a otázek! A bude rozhodně pozoruhodné sledovat, jak další zkoumání její efektivity poběží. Můžeme zjistit něco nového o imunitě, stejně jako se efekt „méně je více“ může ukázat být lichý. I bez 90% efektivity ovšem zbylá efektivita 62 % stále dostačuje k nasazení očkování. Pokud se tedy prokáže, že nemá významnější vedlejší účinky.

Samozřejmě, výzkumné otázky jsou jedna věc – docela odlišnou věcí pak bude nasazení vakcín u populace. Účinné vakcíny a proočkovanost alespoň u dvou třetin populace jsou totiž v tuhle chvíli jediná možnost, jak se časem vrátit k normálnímu normálu. A když se podívám na aktuální nálady veřejnosti, najít tu lze leccos, jenom ne dvoutřetinovou podporu očkování.

Nicméně, to lze dnes vlastně říct nejen o očkování, ale prakticky čemkoliv jiném od politiky po ty příchutě zmrzlin.

[Monika Pitnerová, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama