TLDR: Vůbec poprvé vědecká práce řešila, jestli spolu lidé a kočky komunikují mrkáním. Zdá se, že na lidi, kteří na ně „mrkají“, reagují mnohem přívětivěji než na lidi nemrkající! Studie tuna.

Mrkej na drát

Nová studie z dílny University of Sussex naznačuje, že kočky jsou skutečně schopné s lidmi komunikovat pomocí zavírání očí. Nejde samozřejmě o přehršle komplexní „mezidruhový jazyk“, a přirovnat by se dal k výměně úsměvu – data však podtrhují dosavadní anekdotické dojmy podobného druhu.

Kočky jsou jeden z nejdivnějších druhů planety. Tyto malé šelmy původem z Blízkého východu naši předci využívali jako pasivní obranu jídla před škůdci. Nějak se ale stalo, že se kočky svezly na vlně šíření Homo sapiens planetou… Až dnes Felis catus najdeme snad na každém kontinentu!

Přesto, či možná právě proto, že jsou psi domestikovaní podstatně déle (tak o 25 až 30 tisíc let) než kočky, mají však právě kočky poněkud menší paletu komunikace s lidmi. Už delší dobu se sice tvrdí, že kočky s lidmi „mluví“ pomocí „pomalého mrkání“, čímž dávají najevo spokojenost – ale v reálu na tohle zatím existovaly spíše anekdotické zprávy.

Sussexští vědátoři pod vedením Tasmin Humphrey proto navrhli dva experimenty, které měly rozetnout Gordický uzel kočko-lidské komunikace a zjistit, jak se věci doopravdy mají, a jestli kočičí mrkání ve skutečnosti neznačí jenom jejich znechucení lidským druhem…

S validními daty

V rámci prvního z nich majitelé koček mrkali na 21 čičin ze 14 různých domácností. Kočky byly u sebe doma, najezeny a v pohodlném stavu. Majitelé dostali pokyny, aby si sedli cca. metr daleko od nich a pomalu mrkali, když byli v zorném úhlu Micky. Mezitím tvář člověka i hlavu kočky naznamenávaly kamery – a autoři poté analyzovali rychlost reakcí kočky bez člověka a s člověkem poblíž.

Již tato data naznačila, že kočky také častěji mrkaly pomaleji poté, kdy na ně pomalu mrkali lidé – v kontrastu s běžným mrkáním, kdy na kočky lidé nezkoušeli své psí kusy.

Poté se experiment opakoval s 24 kočkami z 8 různých domácností. Tentokrát na čičiny nemrkali samotní kočičí rodičové, ale výzkumníci, kteří s kočkami neměli žádný předešlý kontakt.

Krom pomalého mrkání lidé navíc ke kočkám natahovali pazouru. Opět byly snímány oči lidí i koček na kameru, přičemž kontrolou byly tentokrát situace, kdy lidé (mimo testovaného mrkání) na kočky civěli bez mrknutí oka.

A opět se potvrdilo, že kočky reagovaly na pomalu mrkající lidi také svým vlastním pomalým kmrkáním – ale navíc rovněž pozitivně reagovaly (přiblížením se) na natahovanou ruku poté, co na ně lidé mrkali, než poté, co na ně lidé civěli!

Není to slovník

Kočičí majitelé teď možná budou kroutit hlavou, protože „tohle přesně už dávno víme“, ale takhle věda úplně nefunguje. Aktuální práce je první, která skutečně měřila reakční dobu koček na alespoň nějakém rozumném vzorku a počítala s nějakou kontrolou. Co se „všeobecně ví“, je vědě u zadku – aspoň dokud to v relativně kontrolovaném prostředí neověří studie, jako je tato.

Samozřejmě, i když teď fakt objektivně víme s vyšší pravděpodobností, že kočky na lidi reagují, nedá se úplně očekávat, že by vznikl kočko-lidský slovník. Čičiny, při vší úctě k nim, jsou zřejmě objektivně méně inteligentní než psi, a i s těmi hafany je občas těžké pořízení. Existence nějaké rámcové komunikace neznamená, že kočkám jednou fakt vysvětlíme, že sedět mezi futry a nejít „tam ani ven“ je frustrující…

K čemu může být ale ověření užitečné, je zvýšení komfortu koček například v útulcích, když nyní víme, co na ně platí!

Stejně jako jim asi nevysvětlíme, že by měly přestat konzumovat biočichy v okolí svých bydlišť, protože de facto kočky patří mezi nejvíce rozšířené invazivní druhy. A pokud se nechceme dostat do stavu, jaký mají v Austrálii, kde divoké kočky musejí aktivně eradikovat, neměli bychom nad loveckými aktivitami koček ani my… přivírat oči!

[Ladislav Loukota]

A když už jsme u těch hafanů…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]