Nový koktejl enzymů bleskově požírá plastový odpad
TLDR: Detailnější metody chemické analýzy a zobrazení přispěly k vývoji „superenzymu“, který by mohl přispět k nízkoenergetické redukci plastového odpadu. Studie tuna.
Plast, slast!
Výzkumníci z Portsmouthské univerzity přišli s novým enzymem, který rychleji rozkládá plasty. Studie navazuje na starší enzym „PETasa“, ale nový chemický koktejl je v rozkládání šestkrát rychlejší. To by mohlo pomoct s likvidací těch typů plastů, které se hromadí na skládkách.
Plasty jsou jeden z nejlepších vynálezů 20. století! Jejich kořínek je tuhý jako Zekon, dovedou díky velmi pomalému rozpadu uchovat potraviny čerstvé setsakra dlouho, a přitom jsou lehké pírko po dietě! Jenže přesně kvůli těmto důvodům jsou plasty zároveň i jeden z nejhorších vynálezů 20. století…
Tytéž kvality, které z plastů dělají bombastické obaly, z nich zároveň činí noční můru mezi odpady. A tytéž vlastnosti, díky nimž plasty odolávají elementům, dělají skrze mikroplasty zároveň problém přinejmenším hmyzákům a podobné havěti. Jakkoliv by tak eliminace úpe všech plastů ze světa vytvořila zcela nové problémy, než jaké problémy s plasty máme dnes, objektivně se lze shodnout, že plastový odpad je *problém*!
Abych byl přesný, metodu, jak se zbavit plastů nafurt, samozřejmě máme – můžeme je pálit. Jenže to zase vytváří znečištění atmosféry! Nyní ale máme o další možnost víc, jak se podobného odpadu zbavovat. Portsmoutský tým vědátora Johna McGeehana totiž přišel se svým druhým enzymem, který rozkládá plasty.
Na původní enzym výzkumníků, čili PETasu rozkládající PET plasty v řádu dnů namísto staletí, nyní navázali druhý enzym MHETasu. Výsledkem je superkoktejl, který násobně napomáhá nízkoenergetickému rozložení plastů!
Proč to nešlo dřív?
Tentokrát háček v ničem není, alespoň tedy co se týče vědy. Víme, že metoda v principu funguje. Na rozdíl od žehu PETasa i nová kombinovaná MHETasa-PETasa šlape tak, že plast vracejí do jeho původních základních stavebních bloků. Takže, byť za cenu další reakce a tedy energie navíc, je možné plast vytvářet a rozkládat třeba do aleluja! Což obratem snižuje závislost na nové těžbě a podobných srandách, kvůli kterým pláčou tak často ryby (jen to nevidíte, protože žijou ve vodě).
Asi se nabízí otázka, proč s podobnou srandou někdo nepřišel dříve, co? Odpovědí je, že oba enzymy vznikly s využitím nejnovějších poznatků. Vědátoři jednak sáhli po datech oxfordshirského synchrotronu, který nabídl jas 10 miliard Sluncí, aby prosvítili atomy zkoumané látky.
To autorům spolu s novými počítačovými modely umožnilo sestavit a dovyřešit 3D strukturu, která zase vedla k lepšímu návrhu nového suprenzymu! Ruku v ruce s tím se přidaly i sofistikovanější počítačové modely pro in silico chemické výpočty.
Podobné srandy zkrátka dříve nebyly v podobné zobrazovací kvalitě po ruce. A to také naznačuje, proč při pomyšlení na podobné enzymy v minulosti vědátoři mohli leda tak upadnout do depresí…
Není to jen o vědě
Samože jako obvykle platí, že úspěch v laboratoři negarantuje úspěch v aplikaci. Teoretických metod, jak se zbavit plastového odpadu máme vícero – ale většinu z nich spojuje daleko vyšší cena a náročnost, než metody stávající. Tedy oheň nebo skládku.
Zdali tak nový chemický koktejl postoupí i do běžného nasazení, budou muset rozhodnout trochu jiné mechanismy než jen ty chemické. Čili ekonomika, jednoduchost, opakovatelnost a podobné srandy, které vznikají spíše mimo laboratoře. Ale jestli ten úspěch skutečně dorazí a zdali to zabere rok nebo století, na to bych si nevsadil ani víčko od PET láhve.
Zdá se však, že vědátoři jim skrze nový suprenzym přinejmenším dávají solidní základny k úspěchu – a zbytek je už na dalších sférách společnosti.
[Ladislav Loukota, OR]
Pomáhají i projekty, jako je tohle oceánské síto. Tedy, alespoň dnes to tak vypadá…
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]
