Kdo počká, ten dočká! Vědci zkoumali reakce dětí na odměnu

TLDR: Mnohokrát zkoušený „mašmeloun test“ zkoumající dětskou psychologii naznačuje, že děti jsou i v raném věku schopné odtušit reakce okolí. A cosi naznačuje i o tom, jestli se lidé rodí jako dobráci! Studie tuna.

Bon apetit!

Jsme od srdce dobří, zlí, anebo jsme dobří, jenom když nám záleží na reputaci? Nová studie na skoro třech stovkách dětí naznačuje, že „C“ je správná odpověď. Ale to v součtu znamená, že i „A“ a „B“ mají svůj díl pravdy.

Možná, že jste již dříve slyšeli o takzvaném Marshmallow testu. Překvapivě nejde o ochutnávku měkkých cukrovinek, ale o test schopnost sebekontroly na základě schopnosti odsunout vlastní uspokojení na později.

Konkrétně výzkumníci typicky dětem řeknou, že mohou okamžitě dostat malou odměnu (jeden bonbón), anebo mohou počkat a dostanou odměnu větší (dva bonbóny). To obvykle také odhaluje, že schopnost počkat si lze propojit s celou řadou pozitivních výstupů v pozdějším životě, včetně lepších výsledků u zkoušek ve škole i o dekádu později.

To, že cukrovinkový test je však starý (v psychologii) jako hnědé uhlí, neznamená, že ho nelze vylepšit! Nová studie pod vedením Gail Heyman rozšiřuje tento známý experiment a kromě sebekontroly u dětí měří jejich schopnost uvědomit si a jednat na základě toho, čeho si lidé v jejich okolí cení.

Hypotézou vědátorky bylo, že prediktivní síla schopnosti odsunout vlastní uspokojení na později vychází z toho, že děti, které čekají déle, se více zajímají nebo jsou schopnější vysledovat to, čeho si lidé okolo nich cení…

Jinak řečeno, kdo si počká, ten z reakcí okolí spíše tuší, že se dočká. Ale dočkali se i autoři práce?

Zdroj: Soviet_yakut, vlastní

Jsme to, co jsme v očích druhých

Experiment Heymanové a jejího týmu byl proveden na 273 dětech ve věku od 3 do 4 let v Číně. Výzkumníci zkopírovali klasický, už zmíněný Marshmallow test a oproti původnímu experimentu rozřadili děti do 3 skupin.

Rozdělení podléhalo snaze „externalizovat“ odměnu na názor někoho jiného. První skupině dětí bylo řečeno, že jejich učitel se dozví, jak dlouho byly schopné počkat si na dobrotu. Druhé skupině bylo pak řečeno, že jejich spolužák zjistí, jak dlouho počkali. A konečně třetí skupině nebyly předány žádné jiné informace než v původním experimentu, takže sloužila jako kontrolní.

A když nebudu hrát na spoiler alert, lze říct, že závěry autorů byly nejspíše validní!

Děti v první a druhé skupině skutečně čekaly déle než děti ve skupině třetí. A to i přesto, že dětem nikdo neřekl, že by měly čekat déle. Při porovnání prvních dvou skupin bylo rovněž zjištěno, že děti, kterým bylo řečeno, že se o tom dozví jejich učitel, vydržely dvojnásob déle než děti, které si myslely, že se o tom dozví jejich spolužák…

Dobu čekání by tak bylo možné interpretovat jiným známým rčením – co oči nevidí, srdce nebolí, a opačně!

Víc o maršmelou testování taky ve videu zde.

Dva pilíře tří chodů

Výzkumníci sami výsledky interpretovali tak, že děti při svém zvažování plusů a mínusů berou do úvahy možnost získání sociální odměnu v podobě zlepšení reputace. Být dobré se vyplácí, ale jenom pokud ostatní ví, že jste dobří…

Daná zjištění tak opět naznačují, že touha zapůsobit na druhé je velmi silná a může motivovat lidské chování už ve velmi nízkém věku. Fakt, že děti v experimentu významně prodloužily čas čekání v situaci, kdy se o jejich chování měl dozvědět učitel nebo spolužák, a to i přesto, že jim nikdo přímo neřekl, že by měly čekat déle, vede k myšlence.

Děti jsou zjevně schopné udělat podobný závěr – protože konstantně sledují signály, které jim naznačí, čeho si lidé v jejich okolí cení. Toto by mohlo probíhat v podobě pečlivého poslouchání hodnotících komentářů jejich rodičů a učitelů nebo v podobě všímání si toho, jaký druh lidí a témat dostává větší pozornost v médiích.

Znamená tedy čínský výsledek, že jsme vlastně všichni bestie, pokud se nikdo nedívá? Asi nemá smysl dodávat, že podobné zobecnění z jedné práce je nutně velmi reduktivní, ale svým způsobem to tak asi lze (reduktivně!) říct. Na druhou stranu, lidská civilizace je vlastně definována spoluprací a vzájemným respektováním se – a není tak asi překvapivé, že právě na tom stojí i naše etika. Ostatně, i dospělákům můžete vzít tři chody a máte oheň na střeše parlamentu…

Pokud ale nutnost brát názor druhého na sebe sama v potaz jako pilíř společnosti dáte pryč, mizí pryč i společenské chování!

[Gabriela Bartošová, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama